Symfonii č. 6 „Patetickou“ dirigoval při své premiéře v Petrohradě sám Čajkovskij a to jen devět dní před svou smrtí. Po premiéře ještě stihnul provést korektury a v této úpravě se hraje dodnes.

Richard Strauss
Burleska d moll TrV 145

Petr Iljič Čajkovskij
Symfonie č. 6 h moll op. 74 „Patetická“

Tamara Stefanovich – klavír
Janáčkova filharmonie Ostrava
Vassily Sinaisky – dirigent

Straussova Burleska v koncertních sálech nezaznívá často. Německý skladatel a dirigent ji zkomponoval v letech 1885 až 1886, tedy ve svých začátcích. Skladbu věnoval dirigentovi Hansi von Bülowovi z vděčnosti za to, že mu zajistil místo asistenta dirigenta v Meininger Hofkapelle, jednoho z nejstarších orchestrů v Evropě. Bülow se ale nechal slyšet, že dílo je „komplikované a plné nesmyslů“ a odmítl se ho naučit. Až když se Strauss seznámil s klavíristou Eugenem d’Albertem, kterému se dílo líbilo, a společně ho lehce upravili, dočkala se Burleska premiéry. Dokonce i Bülow vzal upravenou verzi na milost, ačkoli jinému skladateli – Brahmsovi – v dopisech neustále opakoval, jak je skladba nevyspělá. Z dnešního pohledu už můžeme říct, že Burleska znamenala ve Straussově stylu zlom, a o to je cennější.

Ani Petr Iljič Čajkovskij se za svého života nevyhnul kritice ze strany současníků a svým dílem si nebyl vždy jistý. Týká se to třeba i Symfonie číslo 6. Skladatele znejistili při zkouškách hudebníci orchestru, kteří se ke skladbě stavěli chladně. Přijetí publika ale bylo velmi hřejivé. Čajkovskij skladbu sám dirigoval při premiéře v Petrohradě, a to jen devět dní před svou smrtí. Po premiéře ještě stihl provést korektury a v této úpravě se symfonie hraje dodnes.