PROGRAM

Gioachino Rossini
Il signor Bruschino, předehra (4´)

Léo Delibes
Květinový duet z opery Lakmé (6´)

Giacomo Puccini
Intermezzo z opery Manon Lescaut (6´)

Charles Gounod/Johann Sebastian Bach
Ave Maria (3´)

Jacques Offenbach
Barkarola z opery Hoffmannovy povídky (4´)

Nikolaj Rimskij-Korsakov
Moře a Sindibádův koráb ze suity Šeherezáda (9´)

Nikolaj Rimskij-Korsakov
Alborada ze Španělského capriccia (2´)

Nikolaj Rimskij-Korsakov
Fandango asturiano ze Španělského capriccia (3´)

Giacomo Puccini
Árie O mio babbino caro z opery Gianni Schicchi (2´)

Gioachino Rossini
Duetto buffo di due gatti (3´)

Bedřich Smetana
Skočná z opery Prodaná nevěsta (4´)

ÚČINKUJÍ

Markéta MATULOVÁ – průvodní slovo
Magdalena ROVENSKÁ – soprán
Anna NITROVÁ – mezzosoprán
Lenka JABORSKÁ – koncepce a režie
Janáčkova filharmonie Ostrava
Maroš POTOKÁR – dirigent

Il signor Bruschino je jednoaktová operní fraška Gioachina Rossiniho (1792–1868), která byla poprvé uvedena v Benátkách v lednu 1813. Tyto krátké komorní kusy zde byly na konci 18. století a na začátku 19. století velmi oblíbené. Ve srovnání s jinými žánry opery je zde komediální talent důležitější než pěvecké schopnosti. Typické je rovněž využívání nových hudebních efektů. V této předehře např. mají druhé housle pokyn, aby klepaly smyčcem na stojany.

Květinový duet je duet pro soprán a mezzosoprán z prvního dějství tragické opery Léa Delibese (1836–1891) Lakmé, která měla premiéru v Paříži v roce 1883. Zpívají jej postavy Lakmé, dcery bráhmanského kněze, a jejího sluhy Mallika, když jdou trhat květiny k řece.
Kromě toho, že je duet populární na koncertních pódiích, je často používán v reklamách (British Airways) a filmech (Sex ve městě, Simpsonovi).

Opera Manon Lescaut Giacoma Pucciniho (1858–1924) měla premiéru v únoru 1893 v Teatro Regio v Turíně. Libreto vychází z děje slavné Prévostovy novely. Orchestrální mezihra ze třetího dějství opery Manon Lescaut hudebně popisuje uvěznění a cestu titulní hrdinky Manon Lescaut do Le Havru.

Ve skladbě publikované v roce 1853 jako Meditace na Bachovo První klavírní preludium francouzský romantický skladatel Charles Gounod (1818–1893) jen velmi mírně pozměnil zmíněné Preludium z I. knihy Dobře temperovaného klavíru (1722). Populární se stala až verze z roku 1859 s latinským názvem Ave Maria. Existuje mnoho různých instrumentálních aranžmá skladby.

Hoffmannovy povídky je název posledního jevištního díla francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha (1819–1880). V námětu i hudebním zpracování sice autor zcela neopustil komediální žánr, rozsáhlé a mistrovsky vypracované lyrické a dramatické pasáže však toto dílo jednoznačně ukotvují v žánru francouzské lyrické opery 19. století. Barkarola (z italského barca – kanoe, gondola) je tradiční lidová píseň zpívaná benátskými gondoliéry. Ta Offenbachova (Bella nuit, ô nuit d’amour) patří k nejslavnějším.

Inspirací k vytvoření jedné z nejslavnějších orchestrálních suit Šeherezáda (1888) byly Příběhy tisíce a jedné noci. Jedná se o dílo, které vzniklo v pozdních letech života Nikolaje Rimského-Korsakova (1844–1908). Jeho Šeherezáda je skutečně mistrovský kaleidoskop barev a tvarů. První část suity Moře a Sindibádův koráb (Largo e maestoso – Allegro non troppo) nás okamžitě vtáhne do celého příběhu expozicí hlavního tématu v dramatické tónině e moll.

Španělské capriccio (1887) Rimského-Korsakova je skladba, oslňující skvělými nástrojovými barvami a strhujícími tanečními rytmy. Je rozčleněna do pěti náladově odstíněných částí. Výsledkem je doslova ohňostroj instrumentačních nápadů. Po téměř celou dobu jsou velmi náročně exponovány sólové housle s častým efektním uplatněním zvláštního smyku (arpeggio ricochet), jež ještě více podtrhuje sugestivní účin této hudby.

O mio babbino caro je sopránová árie z opery Gianni Schicchi (1918) Giacoma Pucciniho. Je to poslední z jeho tří jednoaktových oper tvořících tzv. Triptych. Zároveň se jedná o jedinou ve stylu opera buffa. Děj se odehrává ve Florencii ve 14. století a je inspirován Danteho Peklem. Zmíněná árie je často uváděna na koncertech a jako přídavek v recitálech mnoha populárních a crossoverových zpěváků.

Duetto buffo di due gatti je populární skladba pro dva hlasy, která se často objevuje jako přídavek na koncertech. Text se skládá výhradně ze slova „mňau“, které se opakuje znovu a znovu. Kus byl a je obvykle připisován Gioachinu Rossinimu. Ve skutečnosti však jde o kompilaci z roku 1825, která z velké části vychází z Rossiniho opery Otello z roku 1816. Aranžmá je pravděpodobně dílem anglického skladatele R. L. Pearsalla.

Bedřich Smetana (1824–1884) se do komponování Prodané nevěsty pustil s úmyslem dokázat, že po operní prvotině Braniboři v Čechách zvládne i lehčí sloh. Mluvená řeč spojující árie a duety, žádné taneční scény, žádné opěvování pivečka, ale spíše fraškovitý kuplet o přetvářce. Takhle zazněla opera při premiéře v květnu 1866 v Praze. Roku 1869 svitla naděje na provedení v Paříži, a i když se nekonalo, byl to impuls ke změnám. Smetana přikomponoval pijácký sbor, polku a árii Mařenky Ten lásky sen. Poté přibyl pochod komediantů a tance furiant a skočná.

Sopranistka Magdalena Rovenská nejprve studovala na Církevní konzervatoři v Opavě ve třídě L. Švorcové a L. Divulitové, ve studiu pokračovala na Janáčkově konzervatoři ve třídě Evy Dřízgové-Jirušové, u které nyní studuje na Ostravské univerzitě. V letech 2017 a 2023 se účastnila mistrovských kurzů J. Kobowa a A. Hlavenkové. V roce 2022 premiérovala ve Švýcarsku znovuobjevený cyklus písní J. J. Röslera. Se stej-ným programem se představila na Květnovských hudebních slavnostech (2023) a letos v německém Marienbergu. V roce 2021 zvítězila v soutěži A. Dvořáka v Karlových Varech v kategorii Operní naděje. Je finalistkou Mezinárodní soutěže M. Schneidera Trnavského v Trnavě, stala se laureátkou a absolutní vítězkou soutěže v Olomouci. V Národním divadle moravskoslezském debutovala v sezóně 2022/2023 v Purcellově opeře Dido a Aeneas. V sezóně 2023/2024 se pak v NDM představila v opeře Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka. Vedle zpěvu se od pěti let věnuje herectví, ztvárnila např. roli Evy Smržové ve filmu Poslední cyklista, v detektivním seriálu Hlava Medúzy roli Sáry Bergerové a v roce 2023 se objevila v seriálu Zákony vlka.

Mezzosopranistka Anna Nitrová pochází z Olomouce. Po absolvování gymnázia vystudovala obor sólový zpěv na Fakultě umění Ostravské univerzity v Ostravě. Po studiu dále navštěvovala soukromé hodiny u N. Romanové a T. Teslyi a v současnosti konzultuje u E. Dřízgové-Jirušové.
Je finalistkou Mezinárodních pěveckých soutěží M. Schneidera-Trnavského v Trnavě (1998) a A. Dvořáka v Karlových Varech (2005) a na soutěži Musica sacra v Římě (2002) získala 2. místo. Od roku 2001 je sólistkou Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Ztvárnila zde mnoho operních rolí. Za ztvárnění rolí Donny Elvíry (2007) a Isabelly (2010) byla zařazena do širších nominací na Cenu Thálie. Jako host se představila na jevišti Slezského divadla Opava, Moravského divadla Olomouc, Divadla J. K. Tyla v Plzni a Národního divadla Brno. Z její koncertní činnosti lze uvést například hostování na festivalu Les Rencontres de Louvergny ve Francii, účinkování v rámci festivalů: MHF Leoše Janáčka, Svatováclavský hudební festival, Podzimní festival duchovní hudby nebo série koncertů Setkání s Mozartem.

Markéta Matulová se narodila ve Zlíně. Od dětství se věnovala folkloru v cimbálovém souboru Prameny. Zpívá, hraje na housle, klavír, kytaru a flétnu. Absolvovala Střední pedagogickou školu v Kroměříži a následně pod vedením Vandy Kavkové vystudovala Vyšší odbornou školu hereckou ve Zlíně. Tehdy začala hostovat v Městském divadle Zlín a také spolupracovala s uměleckými platformami Doktrin a Plešatý králíček, kde se věnovala autorskému či dokumentárnímu divadlu. Do ostravského Divadla Petra Bezruče přišla před sedmi lety jako mladičká Valaška, která jde za svou láskou – divadlem. Od té doby si zde zahrála spoustu krásných rolí. V posledních sezónách to byla např. role Julky v Šikmém kostele, za niž byla nominována na cenu Thálie, kritiky i publikum oslnila v roli Věry Špina-
rové. Je hrdou držitelkou Cen divadelní kritiky – talent roku i nejlepší divadelní herečka 2021. Také se věnuje práci v dabingových studiích a hostuje na dalších ostravských scénách. Spolupracovala rovněž na několika filmových projektech s divadlem Mír.

Lenka Jaborská je scénáristkou a režisérkou především velmi oblíbených dětských koncertů řady D Janáčkovy filharmonie, na nichž se podílí již od počátku. S ostravským orchestrem spolupracuje také jako lektorka workshopů pro děti a interaktivních koncertů pro školy, které si získávají stále větší a větší přízeň. Vede rovněž kurzy pro učitele hudební výchovy po celé ČR. Pedagogicky působila v ZUŠ Hlučín (literárně dramatický obor), Janáčkově konzervatoři v Ostravě, kde vyučovala dramatickou výchovu a jevištní pohyb, a na Ostravské univerzitě (dramatická výchova, pohybové dovednosti). Je maminkou čtyř dětí.

Maroš Potokár vystudoval hru na housle a dirigování na Košické konzervatoři. Ve studiích pokračoval na VŠMU v Bratislavě, kde vystudoval hru na houslech ve třídě J. Kopelmana a A. Jablokova a na JAMU v Brně, kde vystudoval dirigování ve třídě R. Hališky a R. Štúra. Během studia absolvoval také masterclass u Z. Nagye.
Jako dirigent vystoupil s PKF – Prague Philharmonia, Filharmonií Brno, Filharmonií Bohuslava Martinů, Moravskou filharmonií, Janáčkovou filharmonií, Filharmonií S. Lunchevici Kišiněv, s orchestry Slovenského národního divadla, Státního divadla Košice, Národního divadla moravskoslezského Ostrava a dalšími.
Od sezóny 2021/2022 po úspěšném konkurzu zastává post asistenta šéfdirigenta v Janáčkově filharmonii, kde se během uplynulých sezón podílel na řadě koncertních projektů a spolupracoval s dirigentskými osobnostmi, jako D. Raiskin, V. Bringuier či K. M. Chichon.
Od roku 2013 se v opeře Státního divadla Košice postupně podílel na inscenacích: Dialogy karmelitek (F. Poulenc), Rigoletto (G. Verdi), Falstaff (G. Verdi), jakož i na inscenacích: Bohéma (G. Puccini) a Hoffmannovy povídky (J Offenbach), které se souborem divadla hudebně nastudoval. Od roku 2017 spolupracuje s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě. V témže roce úspěšně debutoval ve Slovenském národním divadle.
Jako houslista se již během studia stal v roce 2007 koncertním mistrem Státní filharmonie Košice, kde působí dodnes, a se kterou pravidelně vystupuje i jako sólista. Bohaté zkušenosti získal i v komorních souborech (Quasars Ensemble, Albrechtovo kvarteto, Klavírní trio Animé, klavírní duo s Jordanou Palovičovou). V komorních uskupeních absolvoval řadu koncertů na významných domácích i zahraničních pódiích (Česko, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Německo, Švýcarsko, Lucembursko, Bulharsko). V roce 2018 měl houslový recitál v prestižním Shanghai Oriental Art Center v Číně. Od roku 2014 je uměleckým vedoucím komorního orchestru Musica Cassovia. Přes deset let trvá i jeho práce sbormistra v Košickém pěveckém sboru učitelů.

pokus … text