PROGRAM

Marie Nečasová
Všechno se jednou probolí (10´)
(premiéra nové skladby na objednávku pro JFO)

Camille Saint-Saëns
Koncert pro klavír a orchestr č. 2 g moll op. 22 (23´)

Andante
Allegro scherzando
Presto

/přestávka/

Bohuslav Martinů
Koncert pro klavír a orchestr č. 3 H. 316 (30´)

Allegro
Andante poco moderato
Moderato. Allegro (poco)

ÚČINKUJÍ:

Anna BANGOURA – moderace
Pavol PRAŽENICA – klavír
Ivo KAHÁNEK – klavír, garant projektu
Janáčkova filharmonie Ostrava
Piotr WACLAWIK – dirigent

Dnešní koncert Mladých sólistů propojuje tři skladby zkomponované vždy s odstupem přibližně osmdesáti let. Ačkoliv jsou na programu zastoupeny hned dva klavírní koncerty, tento časový rozestup umožňuje vyslechnout díla rozličných uměleckých slohů, od notoricky známých kusů po světové premiéry.

Právě úplná novinka otevírá dnešní večer. Pražská rodačka Marie Nečasová (* 1997) studovala skladbu postupně na Konzervatoři Jaroslava Ježka, v Linci a také v Lyonu. Kromě toho na brněnské Masarykově univerzitě úspěšně absolvovala obor Teorie a provozovací praxe staré hudby, jako cembalistka absolvovala stáž v Helsinkách a o poučenou interpretaci staré hudby se zajímá i nadále. V současnosti studuje obor Hudebně-vydavatelská činnost na pražské HAMU, kde zkoumá možnosti publikace soudobé klasické hudby. Její skladby byly hrány v České republice i v zahraničí, zúčastnila se několika různých sérií masterclass. Ve své tvorbě se snaží propojit plochy zvukových textur a linie hlasů a melodií. Dnešní premiéra je inspirována čtyřverším Jana Skácela:

Všechno se jednou probolí,
až na vlastní dno a zmizí strach,
krásné jsou staré stodoly,
prázdné po dávných úrodách.

Dle autorky tato poezie evokuje pocit rozsáhlého prostoru, který skrze svou skladbu nadále zkoumá: “Může to být prostor frekvencí od nejnižších po nejvyšší, může to být prostor mezi ruchem a tónem, mezi tichem a hlukem, může to být faktický prostor usazení orchestru. Do těchto prostorů chci vpustit vlny a pozorovat, jak se chovají a odrážejí od stěn jim vlastní rozlehlé „stodoly“. Tyto vlny mohou mít různý náboj a různou intenzitu, společně pak definují obrys celé skladby. Ve svých skladbách ráda využívám veškerých možností hudby – chovám hlubokou náklonnost a úctu k přirozenému tónu nástrojů a je pro mne velmi důležitá melodická linka; stejně tak ale ráda používám dalších barev zvuků a ruchů. Jejich přirozené spojení je pro mě stěžejní. Orchestr má to skvělé specifikum, že má možnost nejen velmi široké škály dynamiky, ale také určitého zhuštění bez přidání na hlasitosti, samotné těleso představuje pro mne fascinující obrovský prostor. Jakkoliv mě baví zkoumat možnosti ansámblů a sólových nástrojů, psát pro orchestr pro mě zatím bylo nejvíce přirozené a během provedení mých orchestrálních skladeb – miniatura Réflexions premiérovaná na Leicht über Linz bohužel nemá nahrávku – jsem zatím neměla větší problémy s party ani hratelností. Výtvarné umění je pro mě ve skladbě i mimo ni stěžejní, a tak je mi blízká metafora, že orchestr mi poskytuje nesrovnatelně bohatší paletu barev a odstínů; psát přímo pro Janáčkovu filharmonii by pak pro mě bylo nesmírným potěšením a motivací; v neposlední řadě ctí, že mi byla vyjádřena její důvěra.”

Následující skladbou je Koncert pro klavír a orchestr č. 2 g moll op. 22 Camilla Saint-Saënse (1835–1921), nejznámější a nejhranější z jeho pěti klavírních koncertů. Je známý svou technickou brilantností a výrazovou hloubkou, snoubící skladatelův smysl pro virtuozitu i citlivost. Saint-Saëns byl jako interpret i skladatel hluboce ovlivněn virtuozitou svých současníků, zejména Ference Liszta. Není tedy divu, že koncert odráží jeho rostoucí mistrovství v orchestraci a obsahuje pro klavíristu náročné pasáže, které vyžadují jak technickou zdatnost, tak vybroušenou interpretaci. Navzdory své složitosti byl koncipován tak, aby vyzdvihl možnosti klavíru prostřednictvím rychlých figur a rozmáchlé lyričnosti. Koncert byl věnován Mademoiselle Martha de Villers (později jí věnoval např. také Trois Vieilles Chansons, dokončené pouze několik měsíců před autorovou smrtí) a vznikl poměrně rychle během tří týdnů roku 1868. Anton Rubinstein, dobově velmi známý a žádaný umělec, se totiž nechal v rozhovoru se Saint-Saënsem slyšet, že v Paříži ještě doposud nikdy nedirigoval, a tak se podařilo zorganizovat jeho dirigentské vystoupení v proslulém Pleyelově sále. Druhý klavírní koncert vznikl právě pro tuto příležitost a zazněl tak poprvé pod Rubinsteinovou taktovkou a se skladatelem jako sólistou. Premiérové provedení si vysloužilo pozitivní recenze a potvrdilo Saint-Saënsovo stoupající postavení na francouzské hudební scéně. Od své premiéry zůstal Koncert pro klavír a orchestr č. 2 oblíbenou stálicí v repertoáru koncertních sálů po celém světě. Jeho úspěch spočívá ve způsobu, jakým spojuje romantickou expresivitu s klasickou zdrženlivostí, a nabízí tak klavíristům ideální prostředek k předvedení jejich technických schopností a interpretačních dovedností.

Závěr dnešního večera patří Třetímu klavírnímu koncertu Bohuslava Martinů (1891–1959). Je jedním ze stěžejních děl jeho pozdního stylu a odráží jak bouřlivost doby, tak skladatelovo definitivní vzdalování se od své vlasti. Když Martinů začal v roce 1947 na skladbě pracovat, kromě manželských potíží se zotavoval z vážného a bolestivého úrazu. Další osudovou ranou pro něj bylo převzetí moci v Československu v únoru 1948 komunisty, což definitivně ukončilo plán na jeho návrat do rodné země. Po hudební stránce má Koncert pro klavír a orchestr č. 3 H. 316 společný jazyk s většinou Martinů děl z tohoto období: je rytmicky složitý, melodicky výrazný a harmonicky odvážný. Je zde přítomno skladatelovo zkoumání lidových témat, využívání kontrapunktické faktury a je také svědectvím stylového vývoje, v němž modernistické prvky disonance a hranatosti koexistují s momenty lyričnosti a vřelosti. V kontextu širšího Martinů díla lze skladbu chápat jako jisté vyvrcholení jeho kompozičního vývoje. Koncert skladatel dokončil 10. března 1948 v den vraždy Jana Masaryka a poznámku o této události zaznamenal i do své partitury. Premiéra se odehrála v americkém Dallasu roku 1949 s Rudolfem Firkušným jako sólistou pod taktovkou Hendla Waltera. Deník Dallas Morning News si v dobové recenzi povšiml působivé a takřka samozřejmé sou-
hry mezi sólistou a orchestrem, jiní kritici zase považovali skladbu za místy zbytečně náročnou. Mnozí však oceňovali její svěží zvuk a energii a označovali ji za pozoruhodný přírůstek do repertoáru klavírních koncertů. Skladba tak postavila do pozice skladatele, jehož díla rezonovala s poválečnou touhou po obnově a tvůrčím vyjádření a dále upevnila jeho postavení jako klíčové osobnosti hudby poloviny 20. století.
(Jiří Čevela)

Anna Bangoura je herečka, moderátorka a zpěvačka. Vystudovala herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, poté si rozšiřovala obzory během univerzitního studia anglické filologie. Od roku 2023 je jednou z moderátorek pořadu Dobré ráno v České televizi. Spolupracuje s Janáčkovou filharmonií Ostrava, pro kterou pravidelně moderuje koncerty pro školy, a podílí se tak na přiblížení klasické hudby mladým posluchačům.
Kromě moderátorské činnosti se věnuje divadlu, působila na scénách Národního divadla Brno, Těšínského divadla a dalších. Mezi její aktuální projekty patří napřiklad představení Dvě čárky v Divadle loutek Ostrava. Tato inscenace, zaměřená na téma reprodukčního zdraví a otevřenou diskusi, získává nominace i ocenění na festivalech za autentické a citlivé zpracování těchto společensky důležitých témat. Jako zpěvačka je členkou kapely L.A. Sunday, která interpretuje světové hity z oblasti popu, funku a soulu. Součástí její práce jsou také preventivní programy ve školách, které prostřednictvím divadelních prvků otevírají důležitost mezilidské komunikace. Nahrává rovněž podcasty, voiceovery a spolupracuje při tvorbě autorských projektů.

Pavol Praženica se věnuje hře na klavír od pěti let. V letech 2017–2021 studoval na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy pod vedením Libuše Tiché, zároveň se zde od roku 2015 věnoval sólovému zpěvu jako vedlejšímu oboru ve třídě Jaroslava Mrázka. V současnosti studuje sólový klavír na Akademii múzických umění v Praze ve třídě Ivo Kahánka. Kromě toho od roku 2009 pravidelně konzultuje u  Aleny Vlasákové a formou externích hodin spolupracuje s  Ivanem Gajanem.
Je velmi úspěšným klavíristou oceňovaným na významných domácích i mezinárodních klavírních soutěžích a festivalech s širokým repertoárem od období baroka po hudbu 21. století. Titul laureáta získal například v Německu, Francii, Itálii či Rakousku. Mezi jeho výrazné úspěchy patří mimo jiné titul absolutního vítěze soutěže Prague Junior Note v roce 2015, 1. cena na mezinárodní soutěži Virtuosi per musica di pianoforte v Ústí nad Labem roku 2016, 2. cena na prestižní mezinárodní soutěži Young Pianist of the North v Newcastlu ve Velké Británii, cena pro nejúspěšnějšího účastníka soutěžní přehlídky Mladý klavír Pražské konzervatoře v listopadu 2017, 1. cena spolu s cenou pro nejúspěšnějšího slovenského účastníka na mezinárodní soutěži Piano Talents for Europe ve slovenském Dolním Kubíně v květnu 2018, 3. cena na prestižní mezinárodní soutěži International Piano Competition 2018 v nizozemském Enschede, absolutní vítězství na Celostátní soutěži konzervatoří a hudebních gymnázií v listopadu 2019, Čestné uznání a cena děkana Ostravské univerzity na soutěži Beethovenův Hradec 2022.
Mimořádně úspěšný byl rok 2023, kdy získal 1. cenu a speciální cenu za interpretaci díla Bedřicha Smetany na Mezinárodní Smetanovské klavírní soutěži Plzeň v dubnu 2023, 1. cenu na soutěži Elevato Piano Competition v portugalském Portu v červenci 2023 či nejnověji 1. cenu a tři další speciální ceny na Soutěži Nadace Bohuslava Martinů z listopadu 2023. Dále absolvoval vícero mistrovských kurzů u nás i ve světě pod vedením renomovaných interpretů, jakými jsou Shai Wosner, Benedetto Lupo, Tim Hurton, Michel Beroff, Epifanio Comis, Marcus Schirmer, Lukáš Klánský, Martin Kasík a další.
Jako sólista spolupracoval s vícero orchestry, kromě jiných s Československým komorním orchestrem Praha, Státním komorním orchestrem Žilina, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Janáčkovou filharmonií Ostrava, orchestrem Národního divadla v Praze, Plzeňskou filharmonií či PKF Prague Philharmonia pod vedením renomovaných dirigentů: Simona Chalka, Thomasa Le Duc-Moreau, Jana Kučery, Václava Blahunka, Mikhaila Gertse nebo Leoše Svárovského. Také účinkoval na mnoha koncertech u nás i v zahraničí, mimo jiné v Německu, Izraeli, Turecku, Nizozemí, Rakousku, Kanadě nebo na Slovensku, v Čechách pak opakovaně vystoupil v sále pražského Rudolfina či v Sále Martinů HAMU.
Kromě sólového hraní se věnuje i hudbě komorní, spolupracoval s mnohými interprety i pěvci, například Josefem Špačkem, Vilémem Vlčkem, Matteem Hagerem a dalšími. Spolu s Natálií Toperczerovou a Davidem Pěruškou je členem klavírního tria Vyšehrad, se kterým v září 2021 získal 3. cenu na prestižní rozhlasové soutěži Concertino Praga a v listopadu 2022 3. cenu na Soutěži Nadace Bohuslava Martinů. V roce 2018 získal cenu za klavírní spolupráci na Mezinárodní pěvecké soutěži Rudolfa Petráka v Žilině, byl pozván jako sólista i korepetitor na koncerty Kühnova dětského sboru, jako lektor klavírní spolupráce působil na Ševčíkově akademii v Horažďovicích pod vedením Tomáše Jamníka nebo na pěveckých kurzech Franze Hawlaty v rodném domě Gustava Mahlera v Kališti.
Jako interpret nevšední emocionální síly a hloubky si Ivo Kahánek získal pověst jednoho z nejpůsobivějších umělců své generace. V cizině je pokládán za specialistu na interpretaci české hudby. Je držitelem řady významných ocenění mezi jinými z Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, Maria Canals Piano Competition v Barceloně, Vendome Prize ve Vídni, Stiftung Tomassoni Wettbewerb v Kolíně nad Rýnem, Mezinárodní soutěže Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních, Concertino Praga.
V roce 2007 přijal pozvání od Symfonického orchestru BBC k vystoupení na festivalu BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall, kde pod taktovkou Jiřího Bělohlávka provedl Klavírní koncert č. 4 Inkantace Bohuslava Martinů. Tento kritikou oceněný debut nabízí německé vydavatelství Deutsche Grammophon. V listopadu 2014 si jej Sir Simon Rattle vybral ke dvěma vystoupením s Berlínskou filharmonií. Ivo Kahánek se stal po Rudolfu Firkušném teprve druhým českým pianistou v historii, jenž vystoupil s tímto světoznámým tělesem.
Vystoupil s předními světovými orchestry: Mahler Chamber Orchestra, Wiener Symphoniker, BBC Scottish Symphony Orchestra Glasgow, Essener Philharmoniker, Orchestrem WDR Kolín nad Rýnem, Bamberským symfonickým orchestrem, Curyšským komorním orchestrem, Symfonickým orchestrem Hlavního města Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Pražskou komorní filharmonií, Filharmonií Brno, Janáčkovou filharmonií Ostrava a mnoha jinými. Spolupracoval s dirigenty Semjonem Byčkovem, Johnem Eliotem Gardinerem, Jakubem Hrůšou, Andrésem Orozco-Estradou, Rafaelem Payarem, Pinchasem Steinbergem, Vladimirem Ashkenazym, Tomášem Netopilem, Liborem Peškem či Zdeňkem Mácalem. Dále s významnými sólisty: Danielem Hopem, Alissou Weilerstein, Paulem Neubauerem, se soubory Pavel Haas Quartet a Tetzlaff Quartet. V roce 2018 se stal držitelem ceny Classic Prague Award za sólistický výkon roku.
Pro Supraphon nahrál celkem patnáct CD s díly Fryderyka Chopina, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Gideona Kleina, Miloslava Kabeláče, Jeana Francaixe, Jacquesa Iberta aj. Za nahrávku klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů za doprovodu Bamberger Symphoniker pod taktovkou Jakuba Hrůši získal prestižní ocenění BBC Music Magazine Award, nahrávku měsíce BBC Music Magazine, Choix de Classique HD, nahrávku týdne BBC Radio 3, Cenu Anděl a nominaci na mezinárodní cenu ICMA. Za album Písní Bohuslava Martinů s Martinou Jankovou a Tomášem Králem je rovněž držitelem ceněné Zlaté ladičky (Diapason d’Or francouzského odborného časopisu Diapason) a výběrů měsíce v časopisech Opernwelt a Opera News. Kromě toho natáčí pro Český rozhlas, Českou televizi a stanici Mezzo.
Je absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a Akademie múzických umění v Praze. Má za sebou také studijní stáž na londýnské Guildhall School of Music and Drama a mistrovské kurzy pod vedením Karl-Heinze Kämmerlinga, Christiana Zachariase, Alicie de Larrocha, Imogen Cooper, Petera Frankla a dalších osobností.

Od sezóny 2022/2023 zastává Piotr Wacławik funkci asistenta dirigenta v Národní filharmonii ve Varšavě (Filharmonia Narodowa). Byl také vybrán jako asistent dirigenta pro rok 2024 na Aspen Music Festival and School v USA. Působí také v rámci svého doktorandského studia na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a na Hudební akademii K. Szymanovského v Katovicích.
Je laureátem mnoha mezinárodních dirigentských soutěží. V roce 2022 získal 3. cenu na Celostátní soutěži mladých dirigentů Witolda Lutosławského (Ogólnopolskim Konkursie Młodych Dyrygentów im. Witolda Lutosławskiego). Na Celostátní soutěži Adama Kopycińského ve Wroclawi získal 2. cenu a speciální ocenění orchestru. Obdržel také 1. místo na mezinárodní soutěži konané v portugalském Esposende v roce 2019 (Atlantic Coast International Conducting Masterclass and Competition) a o rok dříve 1. cenu v mezinárodní soutěži London Classical Soloists International Conducting Masterclass and Competition. Na 10. ročníku soutěže v Bukurešti (International Conducting Competition Jeunesses Musicales Bucharest) v roce 2019 obdržel mimořádné ocenění. Po svém debutu ve Spojených státech amerických získal v letech 2019 a 2022 hlavní ocenění ředitele festivalu Aspen Music Festival – Robert Spano Conductor Prize, a také Aspen Conductor Prize v roce 2023.
Jako dirigent debutoval v devatenácti letech se symfonickým orchestrem Slezské filharmonie v Katovicích (Orkiestrą Symfoniczną Filharmonii Śląskiej). Jako rezidenční dirigent působil v polských kulturních institucích Opera i Filharmonia Podlaska (v sezóně 2019/2020) a Filharmonia Świętokrzyska (v sezóně 2022/2023). Jako asistent dirigenta dříve působil v sezóně 2019/2022 při operních produkcích Slezské opery (Opera Śląska) a v letech 2020–2022 se podílel na přípravách produkcí Krakovské opery (Opera Krakowska). V rámci spolupráce s těmito operními domy dirigoval tituly: Turandot, Cosi fan tutte, Othello, Don Pasquale, Netopýr, Nápoj lásky, Louskáček.
V roce 2020 s vynikajícími výsledky ukončil studium hudební akademie v polských Katovicích (Akademia Muzyczna im. Karola Szymanowskiego w Katowicach) v oborech dirigování a hra na violu da gamba pod vedením Krzysztofa Firluse a Mirosława Błaszczyka. Svoje dovednosti však dále zdokonaloval na mistrovských kurzech s takovými osobnostmi, jakými jsou Jorma Panula, Leonard Slatkin, Alan Gilbert, Michail Jurowski, Cristian Măcelaru, Robert Spano, Mark Stringer (dirigování) či Paolo Pandolfo, Vittorio Ghielmo, Guido Balestracci nebo Petr Wagner (viola da gamba). Pod vedením Davida Zinmana také v rámci výběrového mistrovského kurzu spolupracoval s Tonhalle-Orchester Zürich.

Třetí klavírní koncert Bohuslava Martinů je finančně podpořen Nadací Bohuslava Martinů.

Na tento koncert si mohou studenti zakoupit zvýhodněné vstupenky v rámci klubu Mladý divák. Ten vytváří komunitu studentů, kteří rádi chodí za kulturou v Ostravě. Získávají lepší ceny a také jsou pro ně pořádány nejrůznější zajímavé programy jako návštěvy zákulisí, diskuse s umělci a podobně. Více info na www.mladydivak.cz.