Ludwig van Beethoven:
Fidelio, předehra op. 72c

Ludwig van Beethoven:
Koncert pro klavír a orchestr č. 3 c moll op. 37

Johannes Brahms:
Tragická předehra op. 81

Richard Strauss:
Don Juan op. 20

Kento Satsuma – klavír
Anna Bangoura – průvodní slovo
Janáčkova filharmonie Ostrava
dirigují posluchači oboru dirigování Curyšské hudební akademie pod vedením Christopha‑Mathiase Muellera

Ke své jediné opeře Fidelio zkomponoval Beethoven hned čtyři předehry. První tři z nich se v procesu tvorby proměnily v rozsáhlé symfonické věty. Předehru, kterou uznal jako dostatečně efektní a přiměřeně dlouhou, se Beethovenovi podařilo vytvořit teprve před premiérou třetí verze opery v roce 1814.

Obtížný a dlouhý zrod je spojen také s Beethovenovým Třetím klavírním koncertem. Dokonce ještě při prvním provedení hrál skladatel velké části svého koncertu zpaměti. Beethovenův přítel a dirigent Ignaz von Seyfried, který mu tehdy otáčel noty, vzpomínal, že na řadě stránek klavírního partu zely pouze prázdné notové osnovy s několika nečitelnými hieroglyfy.

Brahmsova Tragická předehra vznikla v těsném spojení s jeho Akademickou předehrou v létě roku 1880. „Jedna pláče a druhá se usmívá“, poznamenal skladatel aforisticky u příležitosti společného provedení obou děl v polské Vratislavi. Tragická předehra je temným dílem s okamžiky ponuré meditace, které kontrastují s dramaticky vypjatými momenty.

V době kompozice Dona Juana byl Richard Strauss teprve čtyřiadvacetiletým umělcem. Předlohou rozsáhlé symfonické básně z roku 1888 se stala dramatická báseň Nikolause Lenaua, v níž se prostopášný Don Juan nakonec poddá melancholii a přeje si vlastní smrt.