Mladí sólisté, kteří uspěli v interpretační soutěži Janáčkovy filharmonie, budou hrát tentokrát na obvyklé i méně obvyklé strunné nástroje včetně violonu, který je předchůdcem běžného kontrabasu. Zazní skladby od Hoffmeistera, Debussyho i Chopina.

Franz Anton Hoffmeister
Koncert pro kontrabas a orchestr č. 2 D dur

Claude Debussy
Tance pro harfu a smyčcový kvintet L 103

Witold Lutosławski
Partita pro housle a orchestr

Fryderyk Chopin
Koncert pro klavír a orchestr č. 2 f moll op. 21

Sebastian Brettfeld – violon
Minja Stojanovic – harfa
Jakub Kowalski – housle
Eva Strejcová – klavír
Janáčkova filharmonie Ostrava
Maroš Potokár – dirigent

V hlavní roli druhého koncertu cyklu E se představí sólisté hrající na známé i méně obvyklé strunné nástroje. Hned v první skladbě se posluchači seznámí se zvukem violonu, který je předchůdcem dnes běžného kontrabasu. Vídeňský klasicistní skladatel Franz Anton Hoffmeister zkomponoval pro tento nástroj v 18. století tři koncerty včetně Druhého v D dur.

Dva tance pro harfu a smyčce francouzského skladatele Clauda Debussyho vznikly na počátku 20. století. Danse sacrée (Tanec posvátný) se nese v rytmu vznešené sarabandy, Danse profane (Tanec světský) má podobu teskného valčíku, ovšem s rozmarnějšími mezihrami.

Partita ústředního představitele polské hudební avantgardy Witolda Lutosławského původně patřila houslím a klavíru. Na žádost slavné německé houslistky Anne Sophie Mutter ji později skladatel upravil pro orchestr.

Romantický skladatel Fryderyk Chopin dokázal v 19. století vytvořit nový technický a poetický klavírní styl, díky kterému získal přezdívku „básník klavíru“. Uvádí se, že ve svém Druhém klavírním koncertu z roku 1830 se inspiroval svou láskou k mladé sólistce varšavské opery Konstancji Gładkowské. Výsledkem je snivé dílo s důrazem na sólistickou brilanci.