PROGRAM

Joseph Haydn
„Und Gott sprach… Nun beut die Flur das frische Grün“ / „I řekl Bůh…
Zazelenej se země zelení“ – Stvoření, č. 8 árie Gabriela (4´)

Antonín Dvořák
Biblické písně op. 99 B 185 (výběr)
Bože! Bože! Píseň novou (č. 5)
Při řekách babylónských (č. 7) (6´)

Antonín Dvořák
„Ach Bože, božínku“, píseň Terinky z 2. jednání opery Jakobín op. 84 (5´)

Leoš Janáček
“Mamičko, mám těžkou hlavu…, Zdrávas královno…”, modlitba Jenůfy z 2. jednání opery Její pastorkyňa (8´)

Giuseppe Verdi
„Saper vorreste, di che si veste“ / „Rád byste věděl“, árie Oskara z 3. jednání opery Maškarní ples (2´)

Gioacchino Rossini
La danza / Tanec (tarantella napoletana / neapolská tarantela) (4´)

/přestávka 15 minut/

Antonín Dvořák
Suita A dur „Americká“ op. 98b (20´)

Andante con moto
Allegro
Moderato alla polacca
Andante
Allegro

ÚČINKUJÍ

Jana Margová – soprán
Theodor Šimáček – baryton
Zdeňka Kotková – soprán
Veronika Zaplatilová – soprán
Klára Hlúšková – soprán
Marie Kadlčáková – soprán
žáci ZUŠ jako tutti hráči (ve druhé části koncertu)
Housle: Tereza Čekelová (ZUŠ Uničov), Nela Flanderková (ZUŠ Uničov), Benjamín Hampala (ZUŠ Český Těšín), Ondřej Harnoš (ZUŠ Iši Krejčího, Olomouc), Helena Hampalová (ZUŠ Český Těšín), Adéla Husáková (ZUŠ Uničov), Vojtěch Kocián (ZUŠ V. Petrželky, O.-Hrabůvka), Jolana Menšíková (ZUŠ Uničov), Martina Menšíková (ZUŠ V. Petrželky, O.-Hrabůvka), Antonina Močarko (ZUŠ Iši Krejčího Olomouc), Hana Kováčová (ZUŠ V. Petrželky, O. Hrabůvka), Tobiáš Rašťák (ZUŠ Uničov), Tomáš Rokyta (ZUŠ L. Janáčka, O. – Vítkovice), Monika Smyčková (ZUŠ Uničov), Vendula Szkorupová (ZUŠ Český Těšín), Adéla Štanclová (ZUŠ Iši Krejčího, Olomouc), Vojtěch Trefil (ZUŠ Uničov), Barbora Valenová (ZUŠ Uničov), Anežka Vomáčková (ZUŠ Uničov), Eliška Vršková (ZUŠ Zlín Jižní Svahy), Lucie Vršková (ZUŠ Zlín Jižní Svahy), Veronika Zámečníková (ZUŠ Uničov), Martina Zichová (ZUŠ V. Petrželky, O.-Hrabůvka)
Viola: Vít Fiala (ZUŠ Uničov)
Violoncello: Markéta Krpcová (ZUŠ Moravská Ostrava), Veronika
Musilová (ZUŠ Uničov), Eliška Nowaková (ZUŠ Bohumín), Vojtěch Przeczek (ZUŠ Bohumín), Jindřiška Rysová (ZUŠ Uničov), Noemi Anna Smyčková (ZUĚ Uničov), Michaela Špinková (ZUŠ Bohumín), Markéta Štenclová (ZUŠ J. A. Komenského, Studénka), Veronika Vozarová (ZUŠ Uničov)
Kontrabas: Tomáš Decku (ZUŠ V. Petrželky, O.-Hrabůvka), Anežka Sýkorová (ZUŠ Alfréda Radoka Valašské Meziříčí)
Flétna: Pavlína Daňová (ZUŠ J. A. Komenského, Studénka), Amálie Gryžbonová (ZUŠ A PLUS, spol. s r. o., Český Těšín), Markéta Chrástková (ZUŠ J. A. Komenského, Studénka), Lucie Koběrská (ZUŠ E. Marhuly, O.Mar.-Hory), Matouš Marek Malůšek (ZUŠ Slovácko), Ester Pracná (ZUŠ V. Petrželky, O.-Hrabůvka), Mikuláš Šanta (ZUŠ V. Petrželky, O.-Hrabůvka), Eliška Šindelová (ZUŠ E. Marhuly, O. – Mar.-Hory), Robert Ritz (ZUŠ E. Marhuly, O. – Mar.-Hory)
Klarinet: Lucie Čapková (ZUŠ Žerotín, Olomouc), Vojtěch Fárek (ZUŠ Frýdek-Místek), Kateřina Fárková (ZUŠ Frýdek-Místek), Tomáš Hanyk (ZUŠ Žerotín, Olomouc), Anežka Králová (ZUŠ V. Ambrose, Prostějov), Michaela Kročová (ZUŠ Slovácko), Regína Mládková (ZUŠ V. Ambrose, Prostějov), Tomáš Mohapl (ZUŠ Iši Krejčího, Olomouc), Tomáš Nikl (ZUŠ Bílovec), Michaela Sedláková (ZUŠ Bílovec), Sofie Slezáková (ZUŠ Iši Krejčího, Olomouc)
Lesní roh: Anna Fišnarová (ZUŠ Zábřeh), Iva Haasová (ZUŠ Zábřeh), Zuzana Kraváčková (ZUŠ R. Firkušného Napajedla), Adéla Louvarová (ZUŠ Bedřicha Kozánka, Přerov)
Hoboj: Bára Heligmanová (ZUŠ Karviná), Zuzana Lisická (ZUŠ Jožky Matěje, Brušperk)
Trubka: Martin Jančálek (ZUŠ duchovní hudby, Frýdek-Místek), Samuel Kisza (ZUŠ Svinov), Jaroslav Mrázek (ZUŠ Bedřicha Kozánka, Přerov)
Trombon: Josef Hruban (ZUŠ Rudolfa Firkušného Napajedla), Rostislav Trvaj (ZUŠ Rudolfa Firkušného Napajedla)
Tuba: Jan Stehlík (ZUŠ J. A. Komenského, Studénka)
Bicí: Vojtěch Malina (ZUŠ E. Marhuly, O. – Mar.-Hory), Štěpán Polášek (ZUŠ E. Marhuly, O. – Mar.-Hory), Damián Štross (ZUŠ J. A. Komenského, Studénka), Sebastien Walder (ZUŠ E. Marhuly, O. – Mar.-Hory)
Janáčkova filharmonie Ostrava
Adam Sedlický – dirigent

Svátek múz v našem kraji letos po jedenácté
Začátkem měsíce dubna odstartoval XI. ročník festivalu Muziáda, který spojuje talentované děti (nejen) moravskoslezského regionu s  profesionálními umělci a šíří dobré jméno uměleckého školství. Tradiční se stala spolupráce s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Letos v prostorách kina Vesmír spolu s filharmoniky zasedne 75 žáků z 26 základních uměleckých škol Moravskoslezského, Olomouckého a Zlínského kraje. Mladé talenty s JFO každoročně představují poutavý program a jsou pro žáky „zušek“ významnou zkušeností.
Festival se koná pod záštitou náměstků hejtmana Moravskoslezského kraje Mgr. et Mgr. Lukáše Curyla a Mgr. Stanislava Folwarczneho a náměstkyně primátora statutárního města Ostravy Mgr. Andrey Hoffmannové, Ph.D. a je spolufinancován z rozpočtu Moravskoslezského kraje a statutárního města Ostravy.

Na oratoriu Die Schöpfung (Stvoření) pracoval Joseph Haydn (1732–1809) během svého druhého pobytu v Anglii. Podnět vzešel od Johanna Petera Salomona, rodáka z Bonnu, který se stal v Londýně úspěšným hudebním podnikatelem. Zhudebnění anglického libreta na základě básně Johna Miltona The Paradies Lost (Ztracený ráj) však Haydnovi činilo potíže, vídeňský dvorní knihovník Gottfried van Swieten proto přeložil libreto do němčiny. První provedení Stvoření se uskutečnilo za Haydnova řízení 29. dubna 1798 ve Vídni v paláci knížete Josepha Schwarzenberga, veřejná premiéra 19. března 1799 v takzvaném starém Burgtheatru na Michaelském náměstí. Haydn hudebně charakterizoval šest dnů božího konání podle knihy Genesis. Melodické bohatství, zpracování polyfonních úseků a instrumentace uplatňující na svou dobu novátorsky dechové nástroje nemohly ve spojení s textem zůstat bez účinku a dílo se brzy rozšířilo. V Čechách oratorium uvedla v roce 1803 Jednota pro podporování umělců v Praze. Stvoření také zaznělo 27. března 1808 (v italštině) u příležitosti posledního Haydnova vystoupení na veřejnosti, za řízení Antonia Salieriho ve slavnostním sále Vídeňské univerzity.

Biblické písně op. 99 jsou posledním písňovým cyklem Antonína Dvořáka (1841–1904). Vznikly za jeho pobytu ve Spojených státech na texty žalmů v českém překladu Bible kralické původně s klavírním doprovodem. V dopise berlínskému nakladateli Simrockovi Dvořák dílo v dubnu 1894 s uspokojením označil za „to nejlepší, co jsem až do nynějška udělal v této oblasti“. Prvních pět písní Dvořák opatřil roku 1896 orchestrálním doprovodem, dalších pět instrumentoval roku 1914 Vilém Zemánek a v této podobě souborně zazněly za jeho řízení 1. listopadu 1914 s Českou filharmonií, sólistou byl Egon Fuchs.
„Nemile se vytváří poměry v otázce divadelní,“ zapsala si Marie Červinková-Riegrová 23. září 1881, měsíc po požáru nedokončené stavby Národního divadla. Nemyslela však samotný požár, nýbrž reakce, které se snesly na členy Sboru pro postavení Národního divadla a tedy také na jejího otce Františka Ladislava Riegra, „jako by jedině výboru vina připadala“. Marie Červinková pracovala právě na libretu k opeře Antonína Dvořáka Dimitrij, ale skladatel už promýšlel další plány a v polovině října 1881 ji požádal o text ke komické opeře. V časopise Osvěta narazila Červinková na článek Václava Vladimíra Zeleného, v němž autor zmínil, že se nabízí využít libretisticky „typ českého kantora z 18. století“. Výchozí myšlenkou a první postavou příští opery se tak stal učitel Benda. Červinková libreto s titulem Matčina píseň odevzdala roku 1883 do soutěže vypsané Národním divadlem a dramatická porota mu přisoudila čestné uznání. Dvořák se ale ke zhudebnění dlouho odhodlával. S prací začal v listopadu 1887, po libretistce žádal řadu změn a partituru dokončil v červnu následujícího roku. Opera byla nakonec nazvána Jakobín, premiéra se konala 12. února 1889 a byla úspěšná, přesto Dvořák přikročil k revizi. Marie Červinková roku 1895 zemřela a na poslední úpravě libreta se podílel její otec F. L. Rieger. Ten také napsal text písně pro Terinku, dceru kantora Bendy, který je laskavým kantorem, ale přísným otcem a pro lásku své dcery k mysliveckému mládenci Jiřímu nemá pochopení. V konečné podobě zazněl Jakobín poprvé 19. června 1898.

Leoš Janáček (1854–1928) dlouho hledal pro operu vhodnou látku, ale také hudební jazyk, který by jí odpovídal a byl zcela jeho vlastní. Námětem, v němž rozvinul svou osobitost, bylo realistické drama Gabriely Preissové Její pastorkyňa, libreto si podle něj skladatel vytvořil sám. Operu dokončil v březnu 1903 a věnoval ji památce své dcery Olgy, která zemřela 24. února. Premiéra se uskutečnila 21. ledna 1904 v Brně. V programu Janáček (ve třetí osobě) napsal, že je prvním z českých skladatelů, jenž byl přiveden na „dráhu dramatické pravdy v zachyceném nápěvku mluvy“, neboť poznal, že „v nápěvných motivcích mluvy leží nejpravdivější obraz duše“. Opera prošla několika revizemi a roku 1916 se Janáček dočkal jejího uvedení v pražském Národním divadle. Ve 2. jednání prosí Jenůfa Pannu Marii o ochranu svého dítěte, které – aniž to matka tuší – v tu chvíli už nežije.

Roku 1833 měla v Paříži premiéru opera Gustave III. Daniela Françoise Eugèna Aubera na libreto Eugèna Scribeho, čerpající ze skutečného příběhu zavraždění švédského krále roku 1792. Totéž libreto se stalo podkladem opery Giuseppe Verdiho (1913–1901), text upravil Antonio Somma. Jako název díla byl zvolen alternativní titul Auberovy opery Le bal masqué, v italském libretu Un ballo in maschera (Maškarní ples). Premiéra se konala 17. února 1859 v Římě. Ve vlastním ději opery tvoří politika pouhé pozadí, jedná se o manželský trojúhelník a vraždu ze žárlivosti. Místem vraždy se stane maškarní ples a páže Oskar je tím, kdo vrahovi ve 3. dějství prozradí, pod jakou maskou se jeho oběť na plese objeví.

Autorem textu písně Gioacchina Rossiniho (1792–1868) La Danza byl politik a novinář Carlo Pepoli (1796–1881). Píseň vznikla v Paříži, kde žil Rossini od roku 1824, pro interpreta řady jeho rolí, basistu Louise Lablacheho. Píseň v rytmu temperamentní tarantelly vyzývá zamilované k tanci za měsíční noci. Stala se součástí sbírky Soirees musicales (Hudební večery), vydané roku 1835 a byla mnohokrát využita k transkripcím a parafrázím, které její popularitu ještě zvýšily.
Suitu A dur op. 89 zkomponoval Antonín Dvořák roku 1894 původně pro klavír. Celková nálada je ohlasem či dozvukem Symfonie e moll „Z Nového světa“. Následujícího roku skladatel Suitu instrumentoval, provedena však byla až posmrtně, v rámci koncertů České jednoty pro orchestrální hudbu 1. března 1910 orchestrem České filharmonie za řízení Karla Kovařovice. Recen-zent časopisu Dalibor poznamenal, že budí dojem díla od začátku zamýšleného jako orchestrální. „Jest v něm ryzí Dvořák, melodi-kou přímo hýřící, zdravého hudebního jádra a bohaté rytmiky, dílo působilo přímo osvěžením.
(Vlasta Reittererová)

Mladá sopranistka Jana Margová završuje studia operního zpěvu na Ostravské univerzitě ve třídě Henryky Januszewské-Stańczyk. Také současně studuje interpretaci písňově-oratorního repertoáru na Akademii muzycznej im. Karola Szymanowskiego ve třídě Ewy Biegas. Zpěvačka je nositelem několika ocenění doma i v zahraničí. V roce 2024 obsadila druhé místo na XII. celopolské pěvecké soutěži Zdzisława Skwary. V roce 2023 byla její interpretace oceněna na V. mezinárodní soutěži sólového sakrálního zpěvu Ars et Gloria a na Mezinárodní pěvecké soutěži Iuventus Canti ve Vrábľích. Také se umístila na 2. místě v Mezinárodní pěvecké Duškově soutěži. Avšak ceny získávala již během studií na Státní konzervatoři v Košicích: 1. cenu na Mezinárodní soutěži Antonína Dvořáka, Karlovy Vary v kategorii Operní naděje (2017), či dvojité umístění na Státní soutěži konzervatoří (2017 a 2012 ). Aktivně koncertuje doma i v zahraničí. Představila se na několika celovečerních recitálech a koncertech, kde spolupracovala například s Brankem Ladičem, nebo klavíristy Eugenií Slipko, Piotrem Orlowem či varhaníkem Janem Ficem. Zpívala s Filharmonií Warmińsko-Mazurskou pod taktovkou Kuba Wnuka (2024), s orchestrem MASO Kharkiv dirigovaným Jurekem Dybalem (2023), nastudovala Hraběnku z Mozartovy opery Figarova svatba v koncertním provedení (2017). Představila se jako sólový soprán i v dílech Stabat Mater od G. B. Raczyńskiego, v opeře Il Ballo delle Ingrate od C. Monteverdiho ve dvojroli Amora a První nevděčnice s raně barokním ansámblem pod vedením Jana Čižmáře (2023). Také vystoupila pod taktovkou Andrea Harvana v rámci provedení barokních děl Antona Aschnera s orchestrem Státní filharmonie v Košicích (2019).

Barytonista Theodor Šimáček studuje zpěv od roku 2021 na Janáčkově konzervatoři Ostrava pod vedením Petra Němce a zpěv také konzultuje u mezinárodně uznávané dramatické sopranistky Elišky Weissové. Za dobu studia na Janáčkově konzervatoři ztvárnil ve školních inscenacích titulní roli Kantora v Brixiho zpěvohře Erat unum cantor bonus a velitele Montlandryho v Malém vévodovi Charlese Lecocqua. Je laureátem několika mezinárodních soutěží, je absolutním vítězem oboru zpěv na Mezinárodní interpretační soutěži Pro Bohemia Ostrava a absolutním vítězem v oboru klasický zpěv na soutěži Hlas Česka, Moravy a Slezska. V kategorii Operní naděje – muži na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech obdržel 2. cenu a Cenu Daniely Štěpánové-Šimůnkové. Jeho koncertní repertoár obsahuje díla Leoše Janáčka (Potulný šílenec – barytonové sólo), Antonína Dvořáka, Františka Xavera Thuriho (Upřímná pastýřka – Flagrato) nebo Györgye Ligetiho (Hodiny a mraky – 3. mezzosoprán). Interpretaci soudobé hudby se věnuje v rámci uskupení Canticum Ostrava, v němž zpívá basové, barytonové, altové i sopránové party při vystoupeních na Ostravských dnech či festivalu NODO. Vystupuje také jako sólista po boku těles, jako je Pěvecké sdružení moravských učitelů či Komorní orchestr Pavla Josefa Vejvanovského.

Česká sopranistka Zdeňka Kotková je absolventkou Janáčkovy konzervatoře Ostrava ze třídy Agnieszky Bochenek-Osiecké. Společně zahajovaly např. festival operety a muzikálu „Muzyka u źródeł“ v Polsku. Pod jejím vedením nastudovala role První žínky (Rusalka) a Belindy (Dido a Aeneas) v představeních JKO. Minulý rok v červnu vystoupila také na výročním galavečeru Janáčkovy konzervatoře v Gongu v rámci MHF Leoše Janáčka společně s nynějšími sólisty Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Získala také prémii Nadace Leoše Janáčka jako jedna z osmi absolventů z celé ČR ve školním roce 2022/23. S Janáčkovou filharmonií zpívala poprvé již v roce 2020. Pravidelně koncertuje jak u nás, tak v zahraničí, představila se např. na Maltě a ve spolupráci s českou ambasádou také v Zambii a Zimbabwe. Účinkuje v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě, hostuje ve Státní opeře v Praze a ve Slezském divadle Opava, kde mimo jiné ztvárnila roli Lízy von Trappové v muzikálu Za zvuků hudby a v roce 2023 zde debutovala právě v roli Terinky ve Dvořákově opeře Jakobín.

Veronika Zaplatilová se narodila v Brně, od dětství se věnuje hudbě, od čtyř let navštěvovala hodiny zobcové flétny, od šesti hraje na klavír – absolvovala oba stupně na základní umělecké škole v Brně. Již v mateřské škole vyhrála několik pěveckých soutěží. V roce 2012 nastoupila na brněnskou konzervatoř do pěvecké třídy Jarmily Janíčkové. Spolupracovala například také s uskupením Hradišťan. Při konzervatoři působila v operním studiu, ve kterém nastudovala několik titulů – Kytice a Otvírání studánek B. Martinů – ansámblové role, Domácí válka F. Schuberta – role Heleny, v rámci festivalu Janáček operu L. Janáčka Počátek románu a balet Rákos Rákoczy v Mahenově divadle, vše pod vedením Tomáše Krejčího. Spolupracuje s varhaníkem Petrem Kolařem a v rámci Brněnského akademického sboru zpívá sólově na zájezdech po Evropě (Německo, Rakousko, Slovensko) pod vedením Pavla Šnajdra. Dále také spolupracuje s Klubem moravských skladatelů, kde se věnuje méně známému repertoáru českých autorů. Nyní je studentkou 5. ročníku Hudební fakulty JAMU v Brně, obor zpěv, kde navštěvuje pěveckou třídu Zdeňka Šmukaře. V Divadle na Orlí nastudovala inscenaci G. Rossiniho Zkouška lásky (role Báry a ansámbl). V Mozartově opeře Figarova svatba rolí Cherubína absolvovala bakalářský stupeň. V Poulencově opeře Dialogy karmelitek se zhostila role Matky Marie. V rámci festivalu Janáček 2022 v soudobé opeře Kalvárie Markéty Brothánkové ztvárnila postavu hvězdy Anyky. V opeře B. Smetany Dvě vdovy absolvovala rolí Anežky.
Účastnila se pěveckých kurzů u osobností, jakými jsou Deda Colonna, Anna Maria Clementi, Amelia Felle, Markéta Cukrová, Vladimír Chmelo, Kateřina Beranová, Dagmar Pecková, Antonio Carangelo, Ewa Biegas, Kathryn Hartgrove, Gabriela Beňačková, Melinda Haslett, Kateřina Kněžíková, Dagmar Šašková, Václav Luks, Jana Sibera, Joachim Bäckström, Grzegorz Biegas či Martina Janková.
V soutěži Allegro 2023 získala 3. místo. V mezinárodní soutěži Iuventus Canti 2023 získala čestné uznání a interpretační cenu – koncert v rámci festivalu Kubínská hudobná jeseň.
Od sezóny 2020/2021 je členkou sboru Národního divadla Brno. Je rovněž členkou souboru Opera Diversa, s nímž nastudovala tři opery: Prsten, Slib a Dorotčiny námluvy v rámci představení Grobiáni.
V uplynulé sezóně v Národním divadle Brno debutovala v opeře Papageno hraje na kouzelnou flétnu, kde ztvárnila roli Paminy, ve Veselé vdově pak První dámu a Grizetu.
Při muzeu v Rakovníku účinkovala v open air opeře Dvě vdovy, kde zpívala roli Anežky. V sezóně 2023/2024 ztvárnila v Národním divadle Brno roli Esmeraldy v opeře Hurvínek prodává nevěstu.

Klára Hlúšková pochází ze Slovenska, je posluchačkou magisterského studia na Fakultě umění Ostravské univerzity, kde se věnuje sopránovému oboru ve třídě Evy Dřízgové-Jirušové. Sólovou kariéru započala v Národním divadle moravskoslezském, kde mj. ztvárnila roli Princezny v opeře Dítě a kouzla M. Ravela, dále roli Nevděčnice v Monteverdiho opeře Tanec nevděčnic a role Druhé ženy a První čarodějnice v opeře Dido a Aeneas Henryho Purcella. V nadcházejících měsících jí čeká nastudování role Kohouta, Sojky a Páskové v připravované inscenaci Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka. Aktivně se věnuje koncertní činnosti a propagaci soudobých nebo méně známých autorů 20. století, a to jak v České republice (např. festival Hudební současnost), tak i v zahraničí (např. vídeňský koncert na počest básníka Karla Steina). Je vítězkou Mezinárodní pěvecké soutěže v Olomouci a titul laureáta získala také na mezinárodní přehlídce ansámblů Leo Clemens v Kroměříži. V roce 2021 byla finalistkou Mezinárodní pěvecké soutěže Mikuláše Schneidera Trnavského v Trnavě. S Janáčkovou filharmonií Ostrava již vystoupila v lednu tohoto roku na Novoročních koncertech a podílela se také na slavnostním provedení Smetanovy opery Libuše v roli Druhého žence.

Marie Kadlčáková je 5. rokem studentkou Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Hudba ji provází už od raného dětství, kdy byla 7 let členkou folklorního souboru Vonica ve Zlíně a také studovala sólový zpěv a hru na zobcovou flétnu na tamní ZUŠ Harmonie.
Během studia na ostravské konzervatoři měla příležitost ztvárnit hlavni roli Vévodkyně v opeře Malý vévoda Ch. Lecocqa. Je rovněž vítězkou mnoha soutěží např. Pro Bohemia Ostrava, kde během svých účastí obdržela kromě Čestného uznání také 2. a 3. cenu. Porota ji mimo jiné ocenila za interpretaci skladby, kterou dnes uslyšíte. Úspěšná byla i na soutěžích ve hře na nástroj, když vyhrála celostátní kolo soutěže ve hře na zobcovou flétnu. Po ukončení konzervatoře by ráda pokračovala ve studiu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, nebo na Hudební akademii v Katovicích.

Adam Sedlický je absolventem hry na klavír (D. Švárna) a dirigování (Š. Sedlický) na Konzervatoři v Žilině. V roce 2016 ukončil magisterské studium orchestrálního dirigování (J. Kyzlink) na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Absolvoval semestrální studium na Hudební Akademii v Krakově. Úspěšně se zúčastnil mistrovských dirigentských kurzů u Gabriela Chmury, Colina Metterse a Michalise Economou, měl možnost dirigovat orchestry jako Beethoven Academy Orchestra, Cardiff Sinfonietta či Athens Philharmonia Orchestra. Bylo mu uděleno stipendium Bayreuther Festspiele 2021. V roce 2021 ukončil doktorandské studium na Akademii umění v Banské Bystrici, kde v současnosti působí jako odborný asistent.
V roce 2014 začal spolupracovat s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě, kde ještě během studií získal angažmá v souboru opereta/muzikál (sezóna 2015/16). V letech 2017–2023 byl dirigentem operního souboru. V roce 2022 začal hostovat ve Slovenském národním divadle, kde se od sezóny 2023/2024 stal stálým dirigentem.
Dále spolupracoval se Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu (dirigent v letech 2020–2023), Filharmonií Brno, Státní filharmonií Košice, Janáčkovou filharmonií Ostrava, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, Moravskou filharmonií.
Pravidelně spolupracuje zejména se Státním komorním orchestrem Žilina, kde je od roku 2022 hostujícím dirigentem.
V letech 2015–2023 byl dirigentem a uměleckým vedoucím Akademického pěveckého sboru Vysoké školy báňské v Ostravě, se kterým dosahoval předních umístění na soutěžích doma i v zahraničí: 1. cena Vilnius (2015), absolutní vítěz Jihlava (2016) a (2017), 3. cena Varna (2017), zisk Grand Prix Voce Magna Žilina (2018), 2. cena v kategorii folklór Spittal an der Drau (2019), absolutní vítěz Choralia Praha (2022), 3. cena Marktoberdorf (2022 ). Je vícenásobným držitelem dirigentské ceny z mezinárodních sborových soutěží.
Od roku 2020 jako hostující sbormistr pravidelně spolupracuje se Slovenským filharmonickým sborem.
Za rok 2018 mu byla udělena cena „Sbormistr junior“ v České republice. Je finalistou dirigentské soutěže „Romano Gandolfi International Competition for Choral Conductors 2019“ v italské Parmě.