Janáčkův První smyčcový kvartet z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty je modernistickou stavbou plnou řezavých kontrastů temp i chvějícího se lyrismu a zuřivého dramatismu, pod níž se dá odkrýt základová deska skladby plná modality a geniální motivické práce. Druhý smyčcový kvartet napsal Janáček v posledním roce svého života v prudké inspirační impulzívnosti dané jeho osudovou láskou Kamilou. Byla jeho „violou d’amour“ – jejíž zvuk měl promlouvat milostným ševelením v původně poetickém nástrojovém obsazení kvartetu barokní violou. Své intimní hudební Listy popsal rozličnými témbry smyčců v rytmických vrstvách.