Mozart, Sinigaglia, Glazunov, Brahms v podání Baborák Ensemble – komorního souboru jehož jádrem je lesní roh doplněný smyčcovým kvartetem.

Wolfgang Amadeus Mozart
Larghetto (KV581), Presto assai (KV 162) pro lesní roh a smyčcové kvarteto

Leone Sinigaglia
Romance op. 3 pro lesní roh a smyčcové kvarteto

Alexander Glazunov
Idyla op. 14, Serenáda op. 11 a Rêverie op. 24 pro lesní roh a smyčcové kvarteto

Johannes Brahms
Smyčcový kvintet č. 2 G dur op. 111

Baborák Ensemble:
Milan Al-Ashab, Martina Bačová – housle
Karel Untermüller – viola
Hana Baboráková – violoncello
Radek Baborák – lesní roh

Klarinetový kvintet A dur KV 581 byl napsán pro vídeňského klarinetistu a hráče na basetový roh Antona Stadlera, který působil ve dvorním orchestru vídeňského Burgtheateru. Kvintet vznikal v době, kdy byl Mozart zaměstnán kompozicí opery Così van tutte, a nese všechny znaky jeho zralého kompozičního stylu. Díky neobyčejné melodické invenci se stala populární zejména pomalá larghettová věta kvintetu. Finálová třetí věta Presto assai z Mozartovy třívěté Symfonie č. 22 C dur KV 162 je příkladem skrz naskrz pozitivní a radostí hýřící hudby, která se stala pro skladatele typická.

Sinigaglia je autorem přibližně 50 skladeb, v nichž převládají písně, díla komorní a orchestrální. Byl také nadšeným sběratelem a upravovatelem lidových písní piemontského regionu. Romance pro lesní roh a smyčcové kvarteto, op. 3 pochází z roku 1889, vydána tiskem však byla teprve roku 1902. Jedná o Sinigagliovo rané dílo naplněné romantickou melancholií.

Ač byl Glazunov skvělým skladatelem, stojí tak trochu ve stínu svých slavnějších kolegů a jeho díla jsou v repertoáru symfonických orchestrů i komorních souborů zanedbávána. A jako vynikající hráč na lesní roh zkomponoval Glazunov několik půvabných skladeb, které jsou součástí tohoto programu.

Za vznikem Brahmsova Smyčcového kvintetu op. 111 stály ozvuky cest po Itálii. Skladatelovi současníci energickou otevřenost tohoto díla nepoznali a jeden z Brahmsových zastánců, obávaný vídeňský hudební kritik Eduard Hanslick, o něm prohlásil: „Zdá se, že Brahms se stále více stahuje do sebe, a přitom má stále větší jistotu v energickém vyjádření jednoduchých pocitů…!“ Vídeňská premiéra v roce 1890 vyvolala naprostou senzaci.

Koncert se koná pod záštitou společnosti
Vítkovice Steel, a. s..