Fracesco Geminiani
Sonáta e moll pro hoboj a varhany

Gabriel Fauré
Elegie c moll pro violoncello a klavír op. 24

Georg Philipp Telemann:
Sonáta g moll pro hoboj a varhany

Camille Saint-Saëns:
Allegro appassionato op. 43

Dušan Foltýn – hoboj
Tomáš Thon, j. h. – varhany
Ivo Fišer – violoncello
Radana Foltýnová, j. h. – klavír

Ivo Fišer:
Skladby byly vybrány pro jejich krásu (člověk potřebuje k životu krásu, smysl a stabilitu – F. Kafka) a také proto, že je máme v repertoáru:-). Hrál jsem je už před řadou let v rámci koncertů s Ostravským triem (Francie, Německo, Česko), zpestřovali jsme tak posluchačům koncerty, aby nezněla pouze klavírní tria. A v tomto nelehkém období nám zase umožní překlenout prázdné koncertní sály.

Francesco Geminiani (1687–1762) patří k typickým představitelům italského hudebního baroka. Jeho učiteli byli Alessandro Scarlatti, Carlo Ambrogio Lonati a Arcangelo Corelli. Od roku 1711 působil jako kapelník v Neapoli a o tři roky později přesídlil do Londýna, kde se spřátelil s Georgem Friedrichem Händelem, s nímž koncertoval i na královském dvoře. Kolem roku 1750 pobýval v Paříži, pak se vrátil do Londýna. Zemřel v Dublinu; jeho smrt prý byla urychlena šokem z toho, že mu sloužící ukradl cennou partituru, na níž skladatel dlouho pracoval.

Geminianiho Sonáta e moll pro hoboj a varhany nese prvky běžného barokního sonátového schématu – čtyři tempově kontrastní věty, možnost využití osobního přínosu interpreta v oblasti ornamentiky, artikulace či dynamiky a samozřejmě variabilitu při volbě sopránového nástroje, neboť sonátu lze hrát zcela přirozeně na flétnu, na hoboj nebo na housle.

Georg Philipp Telemann (1681–1767) vystudoval práva na univerzitě v Lipsku a byl hudební samouk. Přesto patřil ve své době k nejhranějším skladatelům a byl mnohem proslulejší než například Johann Sebastian Bach. Telemann velice často cestoval a na svých cestách byl ovlivňován řadou jiných hudebních stylů, které pak využíval ve vlastních skladbách. Během svého života zastával řadu důležitých hudebních pozic, jejichž vyvrcholením bylo místo hudebního ředitele pěti největších chrámů v Hamburku, které zastával od roku 1720 až do své smrti v roce 1767.

Telemannova Sonáta g moll pro hoboj a varhany pochází ze třetího dílu sbírky Tafelmusik, kterou Telemann prezentoval pod francouzským titulem Musique de table. Telemann hrál mimo jiné také na hoboj (byl opravdovým multiinstrumentalistou, což ale bylo v době barokní poměrně obvyklé), takže velmi dobře vystihl charakterové vlastnosti tohoto nástroje a představil ho v rámci charakterově odlišných pěti vět opravdu v plné šíři, ať už v jeho zpěvné, taneční či tempově energické poloze.

Gabriel Fauré (1845 – 1924) byl francouzský skladatel, varhaník, klavírista a pedagog. Byl jedním z nejvýznamnějších francouzských autorů své generace, a jeho hudební styl ovlivnil mnoho skladatelů 20. století. Mezi jeho nejznámější díla patří jeho Pavane, Requiem, Sicilienne, Nocturnes pro klavír a písně „Après un rêve“ a „Clair de lune“ . Fauré se narodil do kultivované, ale nijak zvlášť hudebně založené rodiny. Jeho talent se projevil již v devíti letech, kdy byl poslán na hudební školu Ecole Niedermeyer v Paříži, kde studoval varhany a sbormistrovství. Jedním z jeho učitelů na této škole byl i Camille Saint-Saëns , se kterým ho později pojilo doživotní přátelství. Fauré si vydělával na živobytí  především jako varhaník, například v  Église de la Madeleine, působil jako profesor pařížské konzervatoře (jeho žáky byli Maurice Ravel, Nadia Boulanger) později se stal jejím ředitelem. V roce 1922 mu byla projevena pocta francouzským prezidentem. Ke stému výročí Faurého narození napsal muzikolog Leslie Orrey v The Musical Times: „Hlubší než Saint-Saëns, pestřejší než Lalo, spontánnější než d’Indy, klasičtější než Debussy, Gabriel Fauré je mistr par excellence francouzské hudby.“ Elegii c moll pro op. 24  pro violoncello a klavír napsal v roce 1880, původně to měla být pomalá věta violoncellové sonáty (Fauré měl ve zvyku začínat své práce pomalou větou), která však nakonec nevznikla. Poprvé byla veřejně provedena v salonu přítele a kolegy Camille Saint-Saense 1880, oficiálně ji premiéroval 1883 s velkým úspěchem violoncellista Jules Loeb na Société Nationale de Musique. Po úspěchu Élégie dirigent Édouard Colonne požádal Faurého o verzi pro violoncello a orchestr. Skladatel ji tedy upravil a tuto verzi premiéroval r. 1901 Pablo Casals. Hudebně Elegie plně vystihuje význam tohoto řeckého pojmu (ελεγεια, žalozpěv). Hudební publicista Jean Michel Netcoux považoval tuto skladbu za jednu z posledních manifestací francouzského hudebního romantismu.

Charles Camille Saint-Saëns (1835-1921) byl francouzský hudební skladatel, dirigent, klavírista, varhaník a hudební kritik období romantismu. Jeho snad nejvýznamnější dílo je Karneval zvířat (fr. Le Carnaval des Animaux), Tanec kostlivců (Danse macabre) a jeho symfonie č. 3 c-moll. Již ve svých třech letech složil svou první skladbičku a v pěti okouzloval hrou Beethovenových sonát. Studoval pařížskou konzervatoř a během krátké doby se z něj stal varhaní virtuoz.  Do roku 1876 zastával post hlavního varhaníka v pařížském chrámu Église de la Madeleine. V letech 1861 až 1865 pak vyučoval na Ecolé Niedermayer, kde byl jeho nejvýznamnějším žákem skladatel Gabriel Fauré. Založil spolu s Romainem Bussinem Národní hudební společnost (Société Nationale de Musique). Tato významná společnost měla velký význam pro podporu francouzských skladatelů. Díky svým interpretačním a organizačním činnostem byl jeden z nejkomplexnějších hudebních skladatelů Evropy a jedním z prvních hudebních kritiků v dnešním slova smyslu. Saint-Saënse je možno zařadit mezi skladatele, jejichž dílo představuje jakousi syntézu předcházejících období. Neexperimentoval a nepatřil k revolucionářům v hudbě, přesto však uznával i takové pokrokové skladatele, jakými byli v té době Liszt a Wagner. Před založením Société Nationale, jedním ze základů z parížské koncertní scény, existovaly v Paríži populární koncerty  Julese Pasdeloupa, které měly za účel přinést obecenstvu kvalitní a cenově dostupné koncerty. Hlavním organizátorem techto koncertů byl violoncellista Jules Lasserne, kterému Saint -Saëns věnoval Allegro appasionato op. 43, zkomponované pro cello a klavír 1873 (pro orchestr upraveno 1876). Je to nekomplikované dílo ve scherzové formě, kde hlavní téma připomíná nápěvy cikánských zábav, slovy skladatele „tmavé ostří, jež navštěvují mnoho jeho melodií“.

Dušan Foltýn je absolventem ostravské konzervatoře a Akademie múzických umění v Praze. Své hudební vzdělání rozšířil účastí na mistrovských kurzech Burkharda Glaetznera v německém Weimaru a v letech 1989 – 1991 jako stipendista Českého hudebního fondu, kdy pracoval pod vedením sólohobojisty České filharmonie Jiřího Mihuleho. V době studií se úspěšně zúčastnil mnoha národních i mezinárodních soutěží:
1980 Concertino Praga (národní kolo – 1.cena, mezinárodní kolo – 2.cena a titul laureáta)
1981 Soutěžní přehlídka konzervatoří (1.cena)
1986 Interpretační soutěž Ministerstva kultury České republiky (2.cena)
1986 Mezinárodní soutěž Pražského jara (2.cena, titul laureáta a cena České hudební mládeže)
1988 Chomutovská soutěž české soudobé hudby (1.cena a titul absolutního vítěze)
V současné době působí jako sólohobojista Janáčkovy filharmonie Ostrava a je profesorem na Fakultě umění Ostravské univerzity, kde vede hobojovou třídu a je rovněž vedoucím katedry dechových nástrojů. Zde organizuje pravidelné mezinárodní hobojové kurzy ve spolupráci s předními světovými hobojisty (např. R. Killmer – USA, O. Zoboli – Švýcarsko, N. A. King – USA, G. Hunt – Anglie, D. Walter – Francie, N. Daniel – Anglie). Vystupuje koncertně nejen u nás, ale i v zahraničí (Polsko, Rakousko, Slovensko, Francie, SRN, Španělsko, Řecko, USA).
Sólově spolupracuje s našimi předními orchestry (PKO, SOČR, JFO, ČNSO), věnuje se však také komorní hře jako člen Tria barokní hudby a dechového kvinteta „Musica per cinque“, s nímž se stal v roce 1987 finalistou mezinárodní soutěže dechových kvintet v Bělehradě.
Je častým členem porot národních i mezinárodních soutěží (Pražského jaro, Concertino Praga, Soutěž konzervatoří, Pro Bohemia, Finalis aj.).

Tomáš Thon vystudoval Akademii múzických umění v Praze a Conservatoire National Rueil-Malmaison v Paříži. Zúčastnil se mnoha mistrovských varhanních kurzů (ČR, Polsko, Francie). Obdržel 2. cenu v Soutěži mladých varhaníků v Opavě a stal se finalistou mezinárodních soutěží ve Francii a Německu. Za interpretaci skladeb Petra Ebena byl oceněn českým hudebním fondem a jako stipendista tohoto fondu studoval varhanní dílo P. Ebena přímo pod skladatelovým vedením. Pravidelně zasedá v porotách národních i mezi-národních soutěží (Opava, Vamberk, Katovice, Řím) a je zván na mistrovské varhanní kurzy (Francie, Polsko, Rakousko, USA). Uskutečnil nahrávky pro český, slovenský, polský, francouzský rozhlas nebo BBC a natočil CD pro vydavatelství Supraphon Studio Matouš a Radioservis. Vyučoval na konzervatořích v Kroměříži, Ostravě, Opavě a Olomouci. V roce 1992 založil hudební vydavatelství ARTTHON, které se zabývá vydáváním zejména české varhanní hudby 16. – 18. století a v tomto směru vyvíjí badatelskou činnost. V roce 2001 založil v Opavě Mezinárodní varhanní festival barokní hudby. Tomáš Thon koncertně vystupoval v mnoha zemích Evropy, Alžírsku a USA. Jako sólista spolupracuje také se souborem Schola Gregoriana Pragensis a recitátorem Markem Ebenem. www.artthon.cz

Violoncellista Ivo Fišer se narodil v Karviné. S hudbou byl v kontaktu od šesti let nejprve prostřednictvím klavíru a o něco později také violoncella (ZUŠ Havířov, Jan Danel), které studoval později i na ostravské konzervatoři a následně na JAMU v Brně u Jana Hališky. Stal se finalistou několika violoncellových soutěží (Heranovo Ústí, Beethovenův Hradec, Písek, soutěž konzervatoří atd.), za provedení Variací na Rossiniho téma B. Martinů získal  Prix musical de radio Brno a dostal příležitost vystupovat s Janáčkovou filharmonií Ostrava a Filharmonií BM Zlín. Vzdělání zakončil letním pobytem na Yehudi Menuhin Academy v Blonay ve Švýcarsku.
Již za studií udělal konkurz do Státní filharmonie Brno, ale po absolvování vojenské služby se vrátil do Ostravy (člen JFO od r. 1992, koncertní mistr od r. 1994). Po celou svou hudební kariéru se s oblibou věnoval vedle orchestrální praxe rovněž komorní, příležitostně i sólové hře v Ostravském triu a zejména v Janáčkově komorním orchestru. S těmito soubory koncertoval na mnoha pódiích v Evropě, Asii i USA a nahrál řadu CD.
Jako sólista např. provedl světovou premiéru violoncellového koncertu italského skladatele Diega Contiho (2009, Pescara), 2011 se organizačně a interpretačně podílel na vydání CD Janáčkova komorního orchestru se skladbami L. Janáčka, B. Martinů a P. Haase u britského vydavatelství Chandos Records. Netradiční  perličkou bylo rovněž vystoupení s legendární britskou skupinou Jethro Tull na koncertech v ČR (2011).

Radana Foltýnová byla v roce 1990 přijata na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě do třídy Marty Toaderové a po absolutoriu v roce 1996 pokračovala u téže pedagožky na Institutu pro umělecká studia Ostravské univerzity. Během těchto studií se úspěšně zúčastnila mnoha národních i mezinárodních soutěží.
1991- čestné uznání v národním kole soutěže Concertino Praga
1992- účast na mezinárodní klavírní soutěži o cenu Beethovenova Hradce
1992- 2. cena na Smetanovské klavírní soutěži v Hradci Králové
1993- čestné uznání na Chopinovské klavírní soutěži v Mariánských Lázních
1994- 4. cena a cena za nejlepší provedení třetího kola na mezinárodní klavírní soutěži v Killu (Švédsko)
1995- 3. cena a cena za nejlepší provedení skladby 20. století na mezinárodní Schubertově soutěži pro klavírní dua
1996- 2. cena na Holzknechtově klavírní soutěži v Praze
1997- 3. cena a cena za nejlepší provedení skladby 20. století na mezinárodní Schubertově soutěži pro klavírní dua
1998- účast na mezinárodní klavírní soutěži v Kitzingenu (Německo)
1999- 2. cena a cena za nejlepší provedení skladby Leoše Janáčka na Janáčkově klavírní soutěži v Brně.
Pedagogicky působila na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a v současnosti je odbornou asistentkou oboru korepetice na Fakultě umění Ostravské univerzity.
Je vyhledávanou komorní partnerkou, spolupracuje s našimi špičkovými smyčcovými a dechovými instrumentalisty (Jiří Vodička , Jiří Hanousek, Dušan Foltýn). Sólově účinkuje s našimi předními symfonickými orchestry (Janáčkova filharmonie Ostrava, Západočeský symfonický orchestr) a nahrává pro Český rozhlas a Českou televizi. Koncertně vystupuje nejen u nás, ale i v zahraničí (Rakousko, Polsko, Slovensko, Švédsko, USA).