Giovanni Benedetto Platti
Ricercata č. 4 pro housle a violoncello D-WD 673

Johann Sebastian Bach
Invence a Dua (arr. pro housle a violoncello)

Niccolò Paganini
Polonéza pro housle a violoncello

Johann Sebastian Bach
Sarabande a Gavotte ze Suity pro sólové violoncello č. 6 BWV 1012 (v úpravě pro 4 violoncella)

Wilhelm Fitzenhagen
Ave Maria pro 4 violoncella op. 41

Georg Goltermann
Romance č. 1 pro 4 violoncella op. 119

Joseph Bodin de Boismortier
Sonáta a moll pro 4 violoncella op. 34 č. 6

Judita Šprochová – violoncello
Alžběta Falcníková – housle
Jiří Hanousek – violoncello
Tomáš Svozil – violoncello
Vlasta Hanousková – violoncello

Live stream z Janáčkovy filharmonie Ostrava

Judita Šprochová o vybraných skladbách:
Na dnešní koncert jsme vybraly hudbu převážně barokní, která je oduševnělá, plná emocí a protipólů. 
G. B. Platti (1697 – 1763) rodák z italské Padovy se po studiích v Itálii dostal do Würzburku na dvůr biskupa Johanna Philippa Franz von Schoenborn. Pracoval tam jako zpěvák, instrumentalista, skladatel a kapelník. Ovládal skvěle mnoho nástrojů, a to jak dechových tak smyčcových. Jeho hudba je zpěvná, plná radosti a nadšení. Ricercata č. 4 nás zaujala právě z těchto důvodů a rády ji hráváme.
Noty Bachových (1685 – 1750) duet pro housle a violoncello pochází z mnichovského obchůdku s hudebninami a tyto úpravy pro housle a violoncello jsou velmi zdařilé. Ve srovnání s klavírem nebo cembalem mají smyčcové nástroje svůj specifický zvuk, který určuje celkový charakter skladeb a propůjčuje známé Bachově hudbě jiný rozměr a vyznění. Líbí se nám pestrost krátkých hudebních myšlenek,  jejich výběr i nové využití zvukových možností našich nástrojů.
Skladby N. Paganiniho (1782 – 1840) jsou proslulé svým virtuózním zaměřením. Polonézou z 3. koncertantního dua, ve které se v brilantních pasážích rovnoměrně střídájí housle i violoncello, zakončíme naše vystoupení. 

Vlasta Hanousková o vybraných skladbách:
Violoncellové ansámbly mají zajímavý zvuk, díky tomu, že violoncello obsáhne širokou škálu tónů, od hlubokých až po vysoké. Pro různé počty hráčů na tento nástroj existuje bezpočet skladeb, ať už od violoncellistů, kteří se věnovali tvorbě instruktivní literatury, jako je pro náš koncert zvolený Georg Goltermann (1824 – 1898) a jeho Romance pro 4 violoncella nebo Wilhelm Fitzenhagen (1848 -1890) a jeho Ave Maria pro stejné obsazení. Existují také zdařilé úpravy pro toto obsazení, třeba pro tento večer vybrané části Bachových Šesti suit pro sólové violoncello – zde Sarabanda a Gavotta ze 6. suity D dur Johanna Sebastiana Bacha (1685 – 1750), či Sonáta a moll pro stejné obsazení, kterou v originále pro 3 flétny nebo 3 housle nebo 2 flétny, hoboj a Basso continuo napsal Joseph Bodin de Boismortier(1689 -1755). Hraní ve violoncellovém ansámblu, který vznikl pro dnešní večer, mi přináší velkou radost, na spolupráci se svými kolegy, jejichž umění si velmi vážím, se moc těším a zároveň je pro mě zavazující, aby nelitovali, že mě vzali mezi sebe.

Jiří Hanousek o vybraných skladbách:
Nedlouho po sametové revoluci uspořádala tehdejší agentura Pragokoncert v pražském Paláci kultury přehrávku pro zahraniční pořadatele, na které vystupovali mladí umělci, které agentura zastupovala. Přestože jsem měl pocit, že jsem ve strašlivě nepřívětivé akustice nepodal v sólovém partu Haydnova koncertu C dur nijak oslnivý výkon, přišlo mi po čase několik nabídek k zahraničnímu hostování. Jednou z nich byla i pozvánka zástupce Brucknerovy společnosti v rakouském Gmundenu, pana Jorga Zulehnera, abych se mimo jiných vážnějších projektů účastnil i jedné nevšední zahradní slavnosti. Jorg Zulehner, nadšený amatérský violoncellista, podnítil setkání čtyř koncertních mistrů symfonických orchestrů z Vídně, Mnichova, Berlína a Ostravy, kteří byli doplněni do počtu šestnácti dalšími violoncellisty z Rakouska a České republiky (také mojí ženou Vlastou). Byly utvořeny čtyři ansámbly, které během nedělního dopoledne nastudovaly předem určený repertoár.  V odpoledních sluncem prozářených hodinách v altáncích u jezera Traunsee pak předváděly jednotlivé soubory putujícímu zvědavému publiku svůj um. Neskrývanou radost z opulentní hudební hostiny, která vrcholila navečer společným vystoupením všech účinkujících v prostorách městského divadla, měl především sám všudypřítomný Jorg. V bílém obleku s hůlkou a nezbytnou dýmkou si tak dal dárek ke svému výročí narození. Po produkci, když se všechno balilo, zahlédl Jorg můj zpytavý pohled, usmál se a věnoval mi všechny party, ze kterých se hrálo …
Rád bych dnešní večer, na kterém uvádíme některé tituly z Jorgova archivu, věnoval jako vzpomínku na tohoto laskavého milovníka hudby a dobrého vína…

Smyčcové duo B&D Strings založily v roce 2013 dvě instrumentalistky Janáčkovy filharmonie Ostrava – houslistka Alžběta Falcníková a violoncellistka Judita Šprochová. Propojením hry v symfonickém orchestru s potřebou hrát sólově se právě komorní hra stává jejich přirozeným projevem spontánního muzikanství. Dokladem toho jsou desítky koncertů a rovněž jejich profilové CD s hudbou baroka a XX.století.
Alžběta Falcníková hudbu studovala postupně u Václava Krůčka, Ireny Vítkové a na Akademii múzických umění v Praze u Ivana Štrause. V letech 2000-2004 byla členkou Pražské komorní filharmonie a od roku 2005 primistkou Janáčkovy filharmonie Ostrava. Zároveň vyučuje hru na housle na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Jako sólistka účinkovala s Janáčkovou filharmonií Ostrava, Moravskou filharmonií Olomouc a komorními orchestry Camerata Janáček a Musika Opavia. V roce 2013 dokončila doktorandské studium na VŠMU v Bratislavě pod vedením Jozefa Kopelmana.
Judita Šprochová studovala hru na violoncello na Janáčkově konzervatoři v Ostravě u Jana Hališky a v roce 1993 absolvovala hudební fakultu AMU v Praze ve třídě Daniela Veise. Je laureátkou řady soutěží a svá studia obohatila mistrovskými kurzy u světoznámých violoncellistů J. Starkera, H. Schiffa a u M. Maiského v italské Sieně. V roce 1993 se stala členkou Janáčkovy filharmonie Ostrava, kde působí dodnes ve funkci zástupce koncertního mistra skupiny violoncell. Působí rovněž pedagogicky.

Jiří Hanousek patří mezi nejvýraznější hudební osobnosti Ostravska a k nejlepším violoncellistům v České republice. Je absolventem konzervatoře v Ostravě, kde studoval hru na violoncello ve třídě Ivana Měrky a Jana Hališky. Současně se věnoval kompozici u Jaromíra Podešvy. Po absolutoriu konzervatoře pokračoval ve studiu na AMU v Praze u Miloše Sádla. Svůj talent a mistrovství prokázal mimo jiné získáním titulu laureáta soutěže Pražského jara. Pro jeho hru je charakteristická jak vysoká tónová kultura, tak technická brilance a strhující muzikální projev. V současné době působí jako sólista a koncertní mistr JFO. Na svých četných zahraničních koncertech hrál s českými a zahraničními orchestry ve Francii, Německu, Španělsku, Itálii, Švýcarsku, Polsku, USA, Kanadě, Jižní Koreji, Japonsku i na Tchaj-wanu. V roce 1994 a počátkem roku 1995 uskutečnil úspěšná koncertní turné po USA. Jako sólista se představil v rámci turné Janáčkovy filharmonie i posluchačům v Austrálii.
S JFO natočil Dvořákův koncert h moll a v premiéře koncert pro violoncello a orchestr amerického skladatele Ch. R. Berryho. Pro americkou firmu Centaur nahrál spolu s klavíristou Pavlem Kašparem Sonáty pro violoncello a klavír B. Martinů, pro švýcarskou firmu Tudor v Sonáty J. B. Foerstra a v koprodukci bavorského rozhlasu pro italskou firmu Real sound sonáty pro violoncello a klavír francouzských skladatelů 20. století C. Debussyho, F. Poulenca a Ch. Koechlina.
Českou premiéru měly v jeho interpretaci Koncert pro violoncello a orchestr Samuela Barbera, Gardens of Exile Gérarda Schurmanna a také Kurtágovy Tři kusy pro violoncello. Kromě úspěšné sólistické a orchestrální činnosti se věnuje i pedagogické činnosti. Vyučuje na Janáčkově konzervatoři a na Fakultě umění Ostravské univerzity.
Je činný i jako publicista, je autorem knih František Smetana 1914-2004, violoncellový virtuos a jeho životní pouť (2014) a Komorní orchestr Leoše Janáčka v letech 1964-2016, jeho historie a interpretační přínos (2018).

Vlasta Hanousková se narodila v roce 1964 Zdeňce a Janu Hališkovým, v té době studentům brněnské JAMU. Rodiče měli stran jejího vývoje jasno: v pěti letech dostala do ruky housle, na které ji učila hrát maminka a ve dvanácti letech se rodiče dohodli, že začne hrát na violoncello. Od té doby ji učil tatínek a pokračovala pod jeho vedením i na konzervatoři v Ostravě.
V roce 1982, kdy se uvolnilo místo ve violoncellové skupině Janáčkovy filharmonie Ostrava, se přihlásila ke konkurzu, který  úspěšně vykonala a od roku 1983 je členkou tohoto orchestru.
Hraní v různých komorních uskupeních jí vždy přinášelo radost. Ať už na začátku malá domácí muzicírování, pak na konzervatoři se spolužáky, nebo v současné době při výběru komorního repertoáru pro její žactvo v ZUŠ Bohumín, kde působí deset let. V Záblatí, kde žije, pořádá každoročně, už asi 8 let, koncerty, jejichž páteří je komorní hra právě různých violoncellových seskupení. Účinkují nejen její žáci, ale ke spolupráci se nechávají přemluvit i někteří kolegové z orchestru a také tatínek, kterému je letos 78 let.