PROGRAM

Jiří Trtík
Píseň tvorstva (světová premiéra, 15´)

Jakub Jan Ryba
Česká mše vánoční (40´)

Kyrie
Gloria
Graduale
Credo
Offertorium
Sanctus
Benedictus
Agnus Dei
Communio

ÚČINKUJÍ

Veronika ROVNÁ – soprán
Jarmila VANTUCHOVÁ – mezzosoprán
Daniel MATOUŠEK – tenor
Tadeáš HOZA – baryton
Sbor Moravského divadla Olomouc
Michael DVOŘÁK – sbormistr
Janáčkova filharmonie Ostrava
Jiří HABART – dirigent

Český skladatel nastupující střední generace Jiří Trtík (*1989) se na pražské konzervatoři vyučil v oboru skladby a dirigování a následně absolvoval bakalářské i magisterské studium kompozice na Cleveland Institute of Music. Nyní pedagogicky působí na Mezinárodní konzervatoři v Praze. Je zakladatelem a uměleckým vedoucím mezinárodního hudebního souboru STRO.MY Ensemble, s nímž rozvíjí inovativní přístupy k hudbě a připravuje vystoupení, jež korelují s konkrétním prostorem a bývají doplněny o vizuální a performativní složku. Jako skladatel je často vyzýván, aby zkomponoval díla pro význačné české i světové instituce, jako je pražské Národní divadlo, Kremerata Baltica, Columbus Symphony Orchestra, Cleveland Chamber Orchestra a další prestižní tělesa, čím si postupně zajišťuje výrazné renomé nejen na evropském kontinentě, nýbrž i ve Spojených státech nebo Japonsku, kde se jeho skladby opakovaně hrály. Není proto divu, že je držitelem několika ocenění, z nichž lze jmenovat například cenu Ochranného svazu autorského pro nejúspěšnějšího skladatele vážné hudby v zahraničí (2021). U příležitosti letošního kafkovského výročí Jiří Trtík zkomponoval dvouaktovou komorní operu Kafkův dopis otci, která byla provedena na jevišti Nové scény Národního divadla. Letopočty končící čtyřkou jsou však také tradičně chápány jako roky české hudby a na samém sklonku toho aktuálního vyslechneme světovou premiéru jeho nejnovější skladby Píseň tvorstva vytvořenou na objednávku Janáčkovy filharmonie Ostrava. Dílo vznikalo na turisty dosud málo vyhledávaném ostrově Graciosa, jenž je součástí portugalských Azorů omývaných Atlantským oceánem. Trtíkovo nové dílo obsahuje text označovaný také jako Chvála stvoření, který vytvořil sv. František z Assisi (mimochodem jde o jedno z prvních děl napsaných v moderní italštině). Tato slova křesťanského mystika a zakladatele františkánského řeholního řádu z počátku 13. století byla v dějinách hudby opakovaně zhudebňována (v českém prostředí se textu v posledních desetiletích ujal např. Petr Eben nebo Pavel Zemek-Novák). Sám Jiří Trtík se o svém novém hudebním uchopení Písně tvorstva vyjádřil následovně: „Všude kolem jen nekonečné vody, temné a hluboké. Setkání živlů, vlny neúnavně masírují černé lávové zkrabatělé kameny. A ty útesy, to je symfonie! Zbarvená skaliska vytvářející nejrůznější sochy. Šumění vln v dlouhých, překrývajících se intervalech a hlubších rejstřících, zpěv vzácných mořských ptáků ve vysokých intenzivních, až naléhavých krátkých, rychle se opakujících intervalech. Dokonalý kontrapunkt. Vítr naráží do ušních bubínků. Jak léčivé. Na takovém místě je člověk neustále konfrontován s něčím obřím, věčným, nepřemožitelným, z čeho zůstává rozum stát a při každém pohledu uklidňuje a uzemňuje. Text hymnu sv. Františka z Assisi oslavuje sepětí stvořitele a stvoření. Celé tvorstvo oslavuje stvořitele skrze přírodu, všechny bytosti, živly (voda, oheň, země, vítr), Slunce, Měsíc, lásku a smrt. Nejen kvůli tomuto přesahu a chápání přírody jako čehosi božského je často sv. František označován za prvního evropského environmentalistu.“

Horlivý český vlastenec, pedagog a skladatel Jakub Jan Ryba (1765–1815) vyrůstal jako syn učitele a varhaníka. V Praze studoval piaristické gymnázium, které však nedokončil. Po absolvování učitelského kursu vyučoval v Mníšku pod Brdy a od roku 1788 v Rožmitále pod Třemšínem na Příbramsku, kde setrval až do smrti. Už za pražských studií se seznámil s klasickou filozofií a osvícenskou ideologií, již přijal za svůj světonázor a uplatňoval ji i v učitelské praxi. Byl rovněž příznivcem josefínských vzdělávacích reforem. Ovládal několik jazyků a ve své době patřil k nejvzdělanějším učitelům. Od dětství se věnoval hře na varhany a violoncello a brzy začal také komponovat. Ryba byl rovněž zdatným literátem. Tvořil především texty ke svým skladbám, zasáhl však i do hudební teorie – napsal hudební nauku Počáteční a všeobecní základové k umění hudebnímu a ve svém slovníku se pokusil zavést českou hudební terminologii, která se však neujala; pro křížek například užíval slovo zvyšovatel, pro béčko snižovatel, čtvrťovou pomlku nazýval vzdychač, osminovou plašinec atd. V Rožmitále se Jakub Jan Ryba cítil nepochopen, měl zde řadu nepřátel a také finanční situace jeho rodiny byla neutěšená. Rozhodl se tedy ukončit život sebevraždou.
Ryba je autorem více než tisícovky skladeb. Stylově dlí především v klasicistním slohu, nicméně jeho pozdní díla mají již blízko k hudebnímu jazyku raného romantismu. Psal varhanní skladby, sonáty, tance, sólové koncerty, serenády a zasáhl i do mnoha dalších forem světské hudby. Patří rovněž k průkopníkům písní na český text. Těžiště jeho tvorby však tkví především v hudbě duchovní. Napsal několik desítek mší, včetně slavnostních, vánočních i rekviem. Psal také graduály, litanie, ofertoria, latinské i české pastorely a mnoho dalších forem určených běžnému chrámovému provozu. Jeho nejznámějším dílem je Česká mše vánoční, která je také někdy nazývána podle textového incipitu jakoHej, mistře. Tato mše se brzy stala svrchovaným hudebním symbolem českých Vánoc, bez něhož si mnozí nedovedou představit prožití zimních svátků. Text pro mši si Ryba napsal sám. Skladba má stejnou výstavbu jako katolická mše (Kyrie, Gloria, Credo atd.), ve skutečnosti jde však o pastorální hru, která je na liturgii mše pouze naroubována. Její příběh vypráví o zvěstování Kristova narození a o pouti pastýřů k jesličkám. Mše vznikla v roce 1796 a ještě téhož roku o Vánocích zazněla z kůru rožmitálského kostela Povýšení sv. Kříže. Pro textovou i hudební srozumitelnost a hlavně svým naprosto českým lidovým rázem si brzy získala značnou oblibu u tehdejší veřejnosti a nedlouho po svém vzniku se začala v opisech rychle šířit po českých zemích. Díky poměrně jednoduché faktuře v instrumentální i vokální složce, která je prosta polyfonních postupů, je Rybova Česká mše vánoční dodnes oblíbenou součástí vánočního repertoáru nejen profesionálních, ale i amatérských hudebních těles. Na vánočním koncertu končícího Roku české hudby jde rozhodně o titul z nejočekávanějších.
(Petr Ch. Kalina)

Veronika Rovná (roz. Holbová) je mladá česká sopranistka. Studiu klasického zpěvu se začala věnovat na Janáčkově konzervatoři a poté na Ostravské univerzitě. Oba instituty absolvovala pod vedením Evy Dřízgové-Jirušové. Už během studií získala první profesní zkušenosti a řadu ocenění (2. místo na soutěži Imricha Godina Iuventus canti, 3. místo na soutěži Concorso internazionale „Musica sacra“ v Římě). V roce 2015 zvítězila v kategorii Opera ženy na Mezinárodní pěvecké soutěži A. Dvořáka v Karlových Varech.
Od roku 2009 hostovala v Národním divadle moravskoslezském (od sezóny 2019/2020 ve stálém angažmá), kde se představila mj. v roli Barbariny (Mozart: Figarova svatba), Anniny (Verdi: La Traviata), Esmeraldy (Smetana: Prodaná nevěsta), Bareny (Janáček: Její pastorkyňa), Anny (Verdi: Nabucco), Rusalky (Dvořák: Rusalka), Vendulky (Smetana: Hubička), dále jako Sina (Krása: Zásnuby ve snu), Anežka (Smetana: Dvě vdovy) nebo Mařenka (Smetana: Prodaná nevěsta). Za roli Míly Válkové (Osud) a Angeliky (Suor Angelica) jí byla udělena cena Jantar (2018).
Jako host se představila v Národním divadle v Praze, ve Státním divadle v Košicích a hlavní role nastudovala pro Slezské divadlo Opava. Dále spolupracovala s Jihočeským divadlem a na podzim roku 2014 účinkovala v Opera de Lyon ve Francii.
Má za sebou řadu úspěšných koncertů s významnými orchestry a tělesy (Janáčkova filharmonie Ostrava, Janáčkův komorní orchestr, Moravská filharmonie Olomouc, Moravskoslezská Sinfonietta, Karlovarský symfonický orchestr, Státní filharmonie Košice, Collegium 1704 aj.) a účast na mezinárodních hudebních festivalech (např. Smetanova Litomyšl, Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, Svatováclavský hudební festival, Košická hudobná jar, Hudební festival Antonína Dvořáka, aj.). Pravidelně vystupuje na hudebním festivalu ve Francii (Les rencontres v Louvergny – 2007, 2010), Les Musicales de Louvergny – 2014, 2017, 2018, 2019, 2022).

Mezzosopranistka Jarmila Vantuchová se etablovala jako představitelka operních rolí i interpretka koncertního repertoáru. Věnuje se také interpretaci barokní hudby.
Pravidelně spolupracuje s uznávanými soubory barokní hudby jako jsou Solamente naturali, Musica Aeterna a Collegium 1704.
Při své umělecké činnosti spolupracovala s těmito uměleckými tělesy: Janáčkova filharmonie Ostrava, Filharmonie B. Martinů, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Brno, Czech Virtuosi, L‘Armonia Terrena, Slovenská filharmonie, Košická filharmonie atd.
V Národním divadle Brno nastudovala několik rolí: Rychtářka (Janáček: Její pastorkyňa), Polina (Čajkovskij: Piková dáma), Kosinská (Janáček: Osud). Operu Osud pro Národní divadlo Brno a Janáček festival 2020 nastudoval proslulý režisér Robert Carsen. Následovaly role třetí Dámy (Mo-
zart: Kouzelná flétna) a role Aljeji (Janáček: Z mrtvého domu) v režii Jiřího Heřmana a v dirigentských rukou Jakuba Hrůši. Ve Slovenském národním divadle debutovala v roli Káči (Dvořák: Čert a Káča).
Vystudovala zpěv na konzervatoři v Bratislavě pod vedením Zuzany Stankóciové a Marty Beňačkové, u níž následně pokračovala ve studiu i na JAMU v Brně. Dále absolvovala studijní pobyt na Hudební akademii Fryderyka Chopina ve Varšavě (Ewa Iżykowska) a interpretační kurzy (Adam Plachetka, Kateřina Kněžíková, Markéta Cukrová, Kateřina Beranová, Dagmar Pecková, Margreet Honig).

Tenorista Daniel Matoušek je v současné době v angažmá v Národním divadle v Praze.
Na pěvecké technice v začátcích spolupracoval s Janem Vacíkem, Antoniem Carangelem, Evou Randovou a Jarmilou Chaloupkovou. Nyní jej vedou Kateřina Kněžíková a Adam Plachetka.
Od sezóny 2022/23 je stálým členem opery Národního divadla, kde v současné sezóně debutuje jako Nemorino (Donizetti: Nápoj lásky), Don Ottavio (Mozart: Don Giovanni) a Edmondo (G. Puccini: Manon Lescaut). Dále účinkuje ve významných rolích tenorového repertoáru, jako jsou Rinuccio, Tamino, Tybalt (Gounod: Romeo a Julie), Dallandův Kormidelník, Beppe (Leoncavallo: Komedianti).
V průběhu své kariéry postupně hostoval na všech českých operních scénách. V současnosti je to zejména Národní divadlo Brno. Vedle české operní scény hostoval na několika německých a italských open air festivalech (např. Opera Classica Europa) a také ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (Maria Stuarda, Perské noci) a Národním divadle Košice (Kouzelná flétna). Zúčastnil se festivalu iSING v Číně v roce 2019, kam byl vybrán z 2500 zpěváků z celého světa. Stal se součástí natáčení hollywoodské produkce filmu – The Crow v režii Ruperta Sanderse (premiéra srpen 2024).
Vystoupil pod taktovkou dirigentů, jako M. Guidarini, O. Lenárd, Ch. Ward, K. Khan, R. Jindra, T. Netopil, A. Jurkevyč, V. Milletari, J. Rožeň, L. Svárovský, J. Kučera, A. Bara, M. Ivanović, spolupracoval s režiséry, jakými jsou O. Havelka, D. Radok, A. Homoki, R. Carsen, M. Krobot, B. Horáková a další.
Spolupracuje s předními orchestrálními tělesy a představil se v rámci hudebních festivalů, jako Smetanova Litomyšl, Janáček festival Brno, Festival Český Krumlov, Špilberk festival, Wiesbaden Opera Europa Festival, Cornuda Belcanto festival.
Vystoupil s významnými pěveckými kolegy, jako K. Kněžíková, Z. Marková, D. Pecková, A. Plachetka, Š. Margita, M. Kwiecień, A. Ayan, D. Salerno, J. L. Maldonado, L. Cansino, a další.

Tadeáš Hoza vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně a od sezóny 2021/22 nastupuje jako nejmladší sólista do operního angažmá Národního divadla Brno. Je laureátem mnoha pěveckých soutěží, jako jsou například Žerotín Olomouc či Písňová soutěž B. Martinů v Praze. V roce 2018 získal 1. cenu v kategorii Junior, 2. cenu v kategorii Píseň a mnoho dalších vedlejších ocenění na Mezinárodní pěvecké soutěži A. Dvořáka v Karlových Varech. V letech 2017/2018 absolvoval půlroční stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni, kde získal mnoho cenných zkušeností pod vedením Antona Scharingera. Aktivně se zúčastnil mistrovských pěveckých kurzů pod vedením slavných lektorů (Irini a Bryan Hymel, Thomas Steinhöfel, Siegrfried Gohritz, Irena Sylya nebo Deividas Staponkus). Vystupoval v Polsku, Bulharsku, Itálii, Rakousku, Rusku, Francii, Belgii či v Lucembursku.
V rámci Komorní opery JAMU nastudoval několik rolí, např. Satana (Martinů: Slzy nože), Rytíře (Martinů: Mirandolina), Orfea (Gluck: Orfeus a Eurydika) a Papagena (Mozart: Kouzelná flétna). Na festivalu Moravský podzim s Filharmonií Brno ztvárnil v roce 2017 postavu Prvního siláka v Maťušinově opeře Vítězství nad Sluncem. Věnuje se také dobově poučené interpretaci barokní hudby ve spolupráci s Czech Ensemble Baroque, Ensemble Inégal, Musica Florea či Collegium Vocale 1704. Na festivalu Hudba Znojmo ztvárnil v roce 2018 titulní roli Těla ve Sváru duše s tělem E. Cavalieriho a v roce 2019 se zde představil jako Velekněz v oratoriu Saul G. F. Händela. Jeho současné působení zahrnuje účinkování v Národním divadle Brno (Dvořák: Čert a Káča, Čajkovskij: Piková dáma, Teml: Kocour v botách, Martinů: Řecké pašije, Zámečník: Ferda Mravenec, Puccini: Bohéma), Moravském divadle Olomouc (Mozart: Così fan tutte, Hašler: Podskalák) a v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (Salieri: La scuola de‘ gelosi, Taylor: Květiny pro paní Harrisovou, Křička: Bílý pán). Věnuje se i vlastní koncertní činnosti a přibližuje operní žánr dětem na ZUŠ i širší veřejnosti v programu „Malý operní seminář“.

Sbor Moravského divadla Olomouc je profesionální těleso čítající 28 členů. Významně se podílí na realizaci operních a muzikálových inscenací. Díky své flexibilitě a širokému žánrovému rozpětí patří olomoucký sbor k nepostradatelné složce domovského divadla a stal se respektovaným uměleckým tělesem, které významně obohacuje kulturní dědictví města Olomouce i celé Moravy.
Jeho repertoár zahrnuje širokou škálu děl od oper, přes operety až po muzikálovou tvorbu. Zapojuje se také do speciálních projektů či open-air představení. V nedávné době sbor účinkoval ve světové premiéře site-specific opery Malý třesk, ve které provedl dílo Marka Piačka Purkyně – Duch jest, jenž smíří protivy. V listopadu 2024 účinkoval spolu se souborem opery a operety na mezinárodním festivalu Janáček Brno, pro který nastudoval operu Jenůfa Leoše Janáčka v režii umělecké šéfky Veroniky Kos Loulové.

Po absolvování Gymnázia Jeseník studoval Michael Dvořák hru na klavír na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a dirigování sboru na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V letech 2017–2020 byl sbormistrem a uměleckým vedoucím sboru Moravských madrigalistů v Kroměříži. Jako sbormistr také spolupracoval s Českým akademickým sborem (sbormistr Michal Vajda). Od roku 2020 byl asistentem sbormistra Petra Fialy a později druhým sbormistrem Českého filharmonického sboru Brno (2021–2023), se kterým nastudoval řadu vokálně instrumentálních děl.
Pro Opernfestspiele Heidenheim se sborem nastudoval opery G. Verdiho Il Trovatore (2021), I due Foscari (2022), Don Carlo (2023), Giovanna d‘Arco (2023) a Wagnerovu operu Tannhäuser (2022), kterou také v roce 2023 připravil pro Salzburger Festspiele (2023).
V letech 2023–24 spolupracoval se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu jako hudební asistent šéfdirigenta Petra Popelky, hráč na klávesové nástroje a hudební archivář orchestru. Od roku 2024 je členem mužského vokálního kvarteta Q VOX, ve kterém působí jako baryton a umělecký vedoucí. Od letošní sezóny se stal sbormistrem v souboru opery a operety Moravského divadla Olomouc.

Frýdecko-místecký rodák Jiří Habart patří k nejmladší generaci českých dirigentů. V roce 2023 se v rámci dirigentské soutěže Z. Kodálye Conducting Competition v maďarském Debrecínu umístil na 5. místě a rovněž zde získal speciální ceny Maďarské státní opery a orchestrů Budafoki Dohnányi Zenekar a Kodály Filharmónia Debrecen. V témže roce se stal finalistou soutěže Donatella Flick LSO Conducting Competition v Londýně. Je rovněž držitelem stipendia Bayreuther Festspiele 2014.
Od sezóny 2019/20 je dirigentem operního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Doposud zde dirigoval mj. balety Don Quijote (Minkus), Louskáček – Vánoční koleda (Čajkovskij) a opery Nabucco, La Traviata (Verdi), Manon (Massenet) či Dvě vdovy, Prodanou nevěstu a Dalibora (Smetana). Ve svém premiérovém nastudování připravil barokní opery Tanec nevděčnic (Monteverdi) a Dido a Aeneas (Purcell) a také Smetanovy Branibory v Čechách a Rossiniho Lazebníka sevillského.
Hudební dráhu zahájil jako houslista. Absolvoval ZUŠ Litomyšl a Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži. Dirigování studoval na JAMU v Brně pod vedením Jakuba Kleckera, Tomáše Hanuse a sbormistrovství u Blanky Juhaňákové. Zúčastnil se dirigentských kurzů pod vedením Tomáše Netopila, Kirka Trevora, Zsolta Nagye a Marka Stringera. Věnoval se i hře na barokní housle u virtuosky Lenky Torgersen (Collegium Marianum).
Spolupracoval s orchestry, jakými jsou London Symphony Orchestra, NDR Elbphilharmonie Orchestra Hamburg, Kodály Filharmónia Debrecen, Sinfonia Varsovia, Státní filharmonie Košice, Janáčkova filharmonie Ostrava, Filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů, Plzeňská filharmonie, Jihočeská filharmonie. V rámci Mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno 2018 se představil společně s Komorní operou JAMU v nastudování dvou soudobých oper Falstaff a Neznámá. V Národním divadle Brno se jako asistent dirigenta podílel na hudebním nastudování opery A. Dvořáka Čert a Káča. Na festivalu Dvořákova Praha 2020 zastoupil v téže funkci Tomáše Netopila při nastudování Beethovenovy Deváté symfonie.
V sezóně 2023/2024 debutoval hned na několika mezinárodních festivalech, jakými jsou Pražské jaro, MHF Leoše Janáčka, Allegretto Žilina.
V sezóně 2024/2025 se poprvé představí nejen v Národním divadle v Praze (Così fan tutte), ale také v Národním divadle Brno (Labutí jezero, Louskáček). Rovněž bude debutovat u Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Hradec Králové, Symfonického orchestru FOK a Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze. Vystoupí také na festivalu Smetanova Litomyšl, MHF Leoše Janáčka a na Bennewitzově festivalu v České Třebové.