Výjimečné spojení aboridžinského zpěváka Granta Ngulmiya Nundhirribaly se synem, australským neoklasickým klavíristou Lukem Howardem a smyčcové sekce Janáčkovy filharmonie na Colours of Ostrava 2023.

Grant Nhulmiya Nundrhirribala – zpěv
Luke Howard – klavír
Janáčkova filharmonie Ostrava

Aboridžinský zpěvák Grant Ngulmiya Nundhirribala se synem, australský neoklasický klavírista Luke Howard a smyčcová sekce Janáčkovy filharmonie odehrají tak omamně povznášející a děsivě krásnou hudbu, že se k vám jako bumerang bude vracet ještě hodně dlouho. Budete s ní vstávat i chodit spát a mezitím se sami sebe ptát, co jste vlastně slyšeli. Protože něco podobného jste pravděpodobně ještě nikdy neslyšeli.

„Myslel jsem na to, vzít velmi starou aboridžinskou hudbu a proměnit ji v moderní popovou píseň, se kterou se i přes neznalost jazyka ztotožní lidé po celém světě. Je to velmi jednoduchá hudba, přesto ji Luke Howard proměnil v něco monumentálního.“ 

I kdybyste slovo zpěvák napsali stokrát za sebou, pořád by to nevyjádřilo nesmírnou hloubku Grantova projevu. I jeho odvahu zanést do popkultury písně tradičního obřadu Dhumbala (Red Flag), kterým jeho malá aboridžinská komunita Numbulwar z Arnhem Landu uctívá a uchovává v paměti vztahy s makassarskými rybáři z ostrova Sulawesi v Indonésii. Prvními cizinci, jaké kdy Aboridžinci ve své historii poznali. 

Makassarané k břehům Arnhen Landu připlouvali ve velkých flotilách na lodích s červenými plachatmi po dohodě s Aboridžinci lovit sumýše, nazývané mořské okurky. Aboridžincům se za to dostalo kovu, tabáku, rýže a látek měnící jejich život. Obchodování a vzájemné styky v letech 1750 – 1907 významně a navždy ovlivnily také jejich kulturu, jazyk, skalní výtvarné umění a příběhy, kdy energický tanec s červenou vlajkou dodnes připomíná barvu plachet rybářských lodí Makassaranů.

Desítky tisíc let stará aboridžinská kultura je považovaná za pravděpodobně nejstarší nepřetržitou tradici na planetě. A protože nebyla nikdy zapsaná, z generace na generaci se dodnes předává pouze ve formě písní, tanců, příběhů a rituálů, zahrnujících historii, moudrost, duchovní mytologii a společenské zvyklosti. Role vážených zpěváků – tzv. songmanů – proto zůstává naprosto nezastupitelná a na bedrech strážců posvátných písní leží nesmírná zodpovědnost.

Nejde jen o písně samotné, ale i o duchovní propojení s předky, identitu národa a hlavně příběhy, jejichž tisíciletou spiritualitu žádný papír nezachytí. Ani jiná média, což je zvlášť patrné, když posloucháte nádherný hlas Granta Nundhirribala a pozorujete jeho rituální gesta. „Během obřadu Red Flag můžete mít připravených třeba sto tanečníků, ale pokud nemáte songmana, nedokázali by se ani postavit,“ přiblížil svou ceremoniální roli Grant.

Když mu otec předal rodinné písně a příběhy Red Flag, bylo mu jasné, že o ně mládež v původní tradiční formě nebude stát. A tak nejprve založil rockovou skupinu Yilila, která se zanedlouho proslavila po celé Austrálii, vystupovala s Johnem Butlerem a svůj otisk s albem Manilamanila zanechala i na mezinárodní scéně. Písně a hudbu z obřadu Grant zviditelnil i během dlouholeté spolupráce s australskými tanečními a baletními soubory, ale světového uznání se mu nepochybně dostane až teď s nádherným albem Ngulmiya převedeným do koncertní podoby.

„Když mám husí kůži, cítím, že otec sedí vedle mne,“ tvrdí Grant a o to víc se snaží svým hlasem zasáhnout posluchače. A nejen je: Luke Howard přiznal, že když skládal, mohl to dělat jen několik hodin, pak ho prý intenzita té emotivní hudby povznesené Grantovým hlasem přemohla natolik, že musel od klavíru odejít.