Hudební cestu napříč staletími zahájí Fantazie na téma Thomase Tallise z pera Ralpha Vaughana Williamse. Po melancholické Serenádě Benjamina Brittena s Petrem Nekorancem a Kateřinou Javůrkovou vyvrcholí večer Sibeliovou 5. symfonií. Její závěrečná věta, inspirovaná letem labutího hejna, přináší silné emoce a hymnické finále.

PROGRAM

Ralph Vaughan Williams
Fantazie na téma Thomase Tallise

Benjamin Britten
Serenáda pro tenor, lesní roh a smyčce op. 31

/přestávka/

Jean Sibelius
Symfonie č. 5 Es dur op. 82

ÚČINKUJÍ

Petr NEKORANEC – tenor
Kateřina JAVŮRKOVÁ – lesní roh
Janáčkova filharmonie Ostrava
Eugene TZIGANE – dirigent

Bohatá kulturní odkaz renesanční Anglie, ona doba, která vdechla život proslulým Shakespearovým dramatům, se stala inspirací pro celé generace britských umělců. Řadu podnětů pro svou početnou tvorbu nalezl v hudební tvorbě anglických renesančních skladatelů také Ralph Vaughan Williams, nejvýznačnější britský symfonik první poloviny 20. století. Nezaměnitelná melodická invence jednoho z duchovních motet Thomase Tallise z žaltáře canterburského arcibiskupa z poloviny 16. století zaujala Williamse natolik, že se roku 1910 rozhodl jeho téma zpracovat v půvabné Fantazii pro smyčcový orchestr.

Čelný britský skladatel 20. století Benjamin Britten si pro svou Serenádu z tvorby anglických básníků napříč pěti staletími vybral několik básní, v nichž se odráží magická atmosféra noci a západu slunce. Formu serenády, kterou si Britten vypůjčil z baroka a klasicismu, naplnil geniální, osobitou hudbou, v níž hraje ústřední roli dialog tenoru a lesního rohu. Virtuosních sólových partů Brittenovy Serenády se zhostí přední čeští umělci: hornistka Kateřina Javůrková a tenorista Petr Nekoranec.

Své pozdní symfonie charakterizoval Jean Sibelius jako „vyznání víry“. V těžkém a pochmurném období První světové války, kdy vznikala Sibeliova 5. symfonie, byla víra pro skladatele obzvláště důležitá. V roce 1917 vstoupilo Finsko do krvavé války s Ruskem a kvůli válce musel skladatel na čas uprchnout ze svého domova. Sibeliovo monumentální pozdně romantické dílo dodnes uchvacuje dech beroucí silou emocí a vrcholí v hymnickém triumfálním zpěvu závěrečné věty, k němuž skladatele inspirovala krása letu labutího hejna.