Večer zahájí Prokofjevova „Klasická“ symfonie, v níž se snoubí jazyk Haydna a Mozzarta s moderními harmoniemi. Haydnův První violoncellový koncert, dlouho považovaný za ztracený, zazní v podání světově uznávaného Johannese Mosera. Koncert uzavře Bizetova Symfonie C dur, dílo plné mladistvé energie a francouzského šarmu.

PROGRAM

Sergei Prokofiev
Symfonie č. 1 C dur op. 25 “Klasická”

Joseph Haydn
Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 C dur Hob. VIIb/1

/přestávka/

Georges Bizet
Symfonie č. 1 C dur

ÚČINKUJÍ

Johannes MOSER – violoncello
Janáčkova filharmonie Ostrava
Aurel DAWIDIUK – dirigent

Hvězdou druhého z opavských koncertů Janáčkovy filharmonie bude proslulý německo-kanadský violoncellista Johannes Moser. V jeho podání zazní Haydnův První cellový koncert obklopen dvě mladistvými symfoniemi, které ani po více než stu letech neztratily nic ze své svěžesti.

Haydnův Koncert C dur, starší z dvojice dochovaných skladatelových violoncellových koncertů byl objeven teprve roku 1961, kdy byl jeho rukopis náhodou nalezen v hudebním oddělení pražského Národního muzea. Rané dílo z počátku 60. let 18. století zkomponoval Haydn pro violoncellistu dvorní kapely knížete Esterházyho a ve svých 30 letech v něm stvořil mistrovské opus, které sólistovi poskytuje jedinečnou příležitost uplatnit svou brilanci, ale i cit pro zpěvnou lyriku.

V době nabubřelých pozdně romantických symfonií a expresionistických výstřelků působila „Klasická“ symfonie Sergeje Prokofjeva jako zjevení. Skladatelův smysl pro humor a radost z nápadu, jak pošťouchnout nedůtklivé kritiky, tak roku 1917 daly vznik patrně nejznámější a nejpopulárnější Prokofjevově kompozici. Hudební jazyk Haydnových a Mozartových symfonií skladatel drze „aktualizoval“ moderními harmoniemi a dalšími hudebními „naschvály“. Jak si autor příznačně napsal do deníku: profesoři a hudebníci „začnou křičet o další drzosti, které se dopustil, a o tom, že ani Mozarta nemůže nechat v klidu v hrobě.“ Avšak „veřejnost bude nejspíš ráda, že je to skladba nekomplikovaná a veselá, a samozřejmě zatleská.“

Zřetelnou inspiraci mozartovským hudebním ovzduším přináší i jediná Symfonie francouzského skladatele Gerogese Bizeta. Zkomponoval ji roku 1855 ve svých 17 letech během studia na Pařížské konzervatoři, na svou premiéru si ovšem musela počkat celých 80 let. Navzdory tomu si Bizetovo veskrze radostné dílo hýřící francouzským šarmem a elegancí získalo neutuchající oblibu publika.