Program:
Hector Berlioz: Římský karneval

Charles Gounod: Faust
Oh Dieu! Que de bijoux (SY)
Il se fait tard. Adieu…Laisse-moi contempler ton visage (Duet)
Salut! demeure chaste et pure (PB)

Charles Gounod: Romeo a Julie
Je veux vivre (SY)
Nuit d´hyménée (Duet)

Jules Massenet: Werther
Pourquoi me réveiller, o souffle du printemps (PB)

Jules Massenet: Manon
Voyons, Manon, plus de chimères (SY)
En fermant les yeux (PB)
Pardonnez-moi, Dieu de toutes puissance…Toi!Vous! (Duet)

přestávka

George Bizet: Carmen
Parle-moi de ma mère (Duet)
Le fleur que tu m´avais jetée (PB)

Antonín Dvořák: Slovanský tanec č. 1

Antonín Dvořák: Rusalka
Song to the moon (SY)
Prince Aria (PB)

Giacomo Puccini: La Bohème
Che gelida manina (PB)
Si, mi chiamano Mimi (SY)
O soave fanciulla (Duet)

Účinkují:
Sonya Yoncheva – soprán
Piotr Beczała – tenor
Janáčkova filharmonie Ostrava
Łukasz Borowicz – dirigent

Večer plný romantiky. Gong se rozezní milostnými duety z francouzských a italských oper v podání dvou skutečných hvězd současného operního nebe – sopranistky Sonyi Yonchevy a tenoristy Piotra Beczały. 

Bulharská sopranistka Sonya Yoncheva, vítězka světové soutěže Plácida Dominga Operalia (2010), patří k nejvýznamnějším pěvkyním mladé generace a slaví úspěchy na největších světových operních scénách. Již od svého dospívání se objevovala často na televizních obrazovkách v Bulharsku, kde mimo jiné účinkovala i v edukačních programech věnovaných klasické hudbě. V roce 2001 vyhrála soutěž “Pěvec roku 2000,” která byla pořádána bulharskou televizí. Studia absolvovala v Ženevě pod vedením sopranistky Danielle Borst. Představila se již ve Vídeňské opeře, Pařížské národní opeře, londýnské Govent Garden a dalších předních operních domech. Od roku 2013 vystupuje v newyorské Metropolitní opeře, může se chlubit smlouvami s vydavatelstvími Virgin Classic nebo Sony Classical.

Poprvé se v Ostravě v roce 2016 představí jeden z nejžádanějších pěvců současné operní scény, polský tenorista Piotr Beczała. Karieru si tento pěvec vybudoval v uplynulých letech pomalu a nenápadně, stranou mediálního zajmu, leč spolehlivě. Dnes už patří mezi světovou špičku. Piotr Beczała studoval ve Švýcarsku, mezi jeho první stálá angažmá patří to ve Státním divadle v Linzi, odkud jeho cesta vedla přímo do Curyšské opery. V roce 2004 se blýsknul i v Londýnské královské opeře. O dva roky později obdržel cenu Mnichovského operního festivalu. Tento polský tenorista dobyl již La Scalu, Paříž i Metropolitní operu, kde se na něj ještě před zahájením jeho sóla Edgarda (v Donizettiho Lucii z Lammermooru) začaly sypat konfety. Kolegové mu vysvětlili, že je to vzkaz od publika: „My Tě milujeme“.

Krzysztof Penderecki o něm řekl, že je to extrémně nadaný, vynikající dirigent. Łukasz Borowicz se narodil se v roce 1977 ve Varšavě, kde absolvoval Hudební akademii Fryderyka Chopina pod vedením B. Madeje a A. Wita. Je vítězem čtyř dirigentských soutěží: v Trentu (1999), Athénách (2000), Portu (2002) a Bambergu (2004). Od roku 2006 je hlavním hostujícím dirigentem Poznaňské filharmonie. V letech 2007 až 2007 byl šéfdirigentem Polského rozhlasového orchestru. Krzysztof Penderecki o něm řek, že je to extrémně nadaný, vynikající dirigent. Pohostinsky dirigoval např. Royal Philharmonic Orchestra v Londýně, BBC Scottish Symphony Orchestra, Konzerthausorchester Berlin, rozhlasové orchestry v Hannoveru a Lipsku, orchestr opery v Marseille, orchestr I Pomeriggi Musicali v Miláně, symfonické orchestry ve Stuttgartu, Düsseldorfu a Hamburku nebo Ruský národní filharmonický orchestr. Hostoval rovněž na mnoha festivalech včetně Rossiniho festivalu v Pesaru (Itálie) a Šlesvicko-holštýnského hudebního festivalu (Německo). Jako operní dirigent debutoval v Polské národní opeře ve Varšavě v Donu Giovannim.  Na kontě má řadu nahrávek. K novějším patří mj. CD Piotra Beczały Heart’s Delight, na němž pěvce doprovodila londýnská Královská filharmonie (Deutsche Grammophon, 2013). Několik nahrávek získalo ocenění jako Diapason d‘Or (2010), polskou Fryderykovu cenu (2007 a 2010), nominaci na Midem Classical Award (2008) či Cenu německých kritiků (2009).