PROGRAM

Johannes Brahms
Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur op. 83 (47´)

Allegro non troppo
Allegro appassionato
Andante
Allegretto grazioso

/přestávka 20 minut/

Antonín Dvořák
Zlatý kolovrat, symfonická báseň op. 109 (26´)

ÚČINKUJÍ

Boris Giltburg – klavír
Janáčkova filharmonie Ostrava
Vassily Sinaisky – šéfdirigent JFO

Němec Johannes Brahms (1833–1897) byl ve své době považován za zcela nemoderního skladatele. Ač žil a tvořil v době vrcholného romantismu, a dokonce byl velmi ovlivněn Robertem Schumannem, tedy romantikem par excellence, brzy zjistil, že romantický kompoziční sloh mu příliš nevyhovuje. Rád se nechával inspirovat hudební minulostí, zejména mistry období pozdního baroka a klasicismu. Stejně jako velcí skladatelé předchozích slohových období, byl i Brahms mistrem čisté a přehledné formy. Nelze však mít představu, že byl tento významný umělec nějakým zpátečníkem nebo hudebním opozdilcem, jak jej nazývali jeho odpůrci zejména z řad přívrženců novoněmecké hudební školy. Jeho tvorba je od skladeb předchozích období jasně rozlišitelná. Brahms klasické formy aktualizoval a nebál se používat novátorské harmonické postupy.
Zatímco Brahmsův První klavírní koncert vznikl už v roce 1858, do druhého se pustil až více než dvacet let poté. Na vině bylo zřejmě chladné až odmítavé přijetí jeho prvního koncertantního díla pro klavír při hannoverské premiéře a vypadalo to, že skladatel na kompozici této formy zanevřel. Roku 1881 však přece jen dokončil Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur op. 83 a jeho spíše symfonickým pojetím nyní již mnohem zkušenější skladatel ústrojně navázal na koncert první. Sólový nástroj zde totiž z orchestru nevyčnívá tak výrazně, jak bylo v dobových koncertantních skladbách zvykem, a na mnoha místech hraje spíše roli důležité součásti celého tělesa. Rovněž se čtyřvětou strukturou se scherzovou částí se setkáváme spíše u symfonií než u koncertů a netypická je také jeho poměrně enormní délka téměř padesáti minut.
Skladba začíná poklidným tématem lesního rohu, jemuž ovšem „do řeči“ skáče jiným hudebním materiálem klavír. Druhé téma je o poznání živější a další průběh věty operuje především s těmito vstupními hudebními myšlenkami, případně s jejich segmenty. Druhá věta s vnitřní triovou částí má funkci symfonického scherza, které už od dob Beethovenových začalo nahrazovat tradiční menuet. Sólové violoncello pak svým úvodem naznačuje lyrickou až meditativní náladu celé třetí věty, která ústí do hravého ronda finální části, jež celou skladbu uzavírá velmi optimisticky a vlastně i vtipně.
Světová premiéra Druhého klavírního koncertu se uskutečnila 9. listopadu 1881 v Budapešti se skladatelem za partem sólisty. Tentokrát mělo dílo značný úspěch a Brahms s ním tehdy objel řadu evropských měst – v následujících třech měsících jej veřejně zahrál hned dvaadvacetkrát.

Johannes Brahms sehrál zásadní roli v tvůrčím rozvoji českého umělce Antonína Dvořáka (1841–1904). Byl to totiž on, kdo stál na samém počátku jeho světové proslulosti. Jejich přátelství začalo roku 1877 a trvalo plných dvacet let, až do Brahmsovy smrti. Německého skladatele tehdy zaujaly Moravské dvojzpěvy jistého českého muzikanta, který se živil především jako varhaník v kostele u sv. Vojtěcha. O osm let starší Brahms se od té doby začal o Dvořákovo dílo živě zajímat a bez nadsázky lze říci, že se stal jeho obdivovatelem. Doporučil českého kolegu svému berlínskému nakladateli Fritzi Simrockovi a ten začal Dvořákova díla s úspěchem vydávat. Antonín Dvořák se tak záhy stal ceněným skladatelem v Evropě a je známou skutečností, že jeho věhlas pronikl i do Ameriky.
Rok před Brahmsovou smrtí zkomponoval Dvořák čtyři symfonické básně na námět balad z dodnes mimořádně populární sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena. V té době jej zaujaly básně Zlatý kolovrat, Holoubek, Vodník a Poled-nice. Erbenova Kytice fascinovala Dvořáka dlouhodobě. Už v roce 1884 zhudebnil Svatební košile ve formě rozsáhlé kantáty pro sólové hlasy, sbor a orchestr. Podobně chtěl naložit i s básněmi Zlatý kolovrat a Záhořovo lože, z tohoto plánu však nakonec sešlo. Tentokrát se skladatel rozhodl nezhudebňovat přímo Erbenův text, nýbrž vytvořit čistě instrumentální orchestrální programní díla, která budou jednotlivými baladami inspirována. Ač v těchto symfonických básních Erbenova slova chybí, je zachována jejich výrazná rytmika, takže si na mnoha místech můžeme jednotlivé úryvky z balad do hudby snadno dosadit.
Erbenův Zlatý kolovrat vypráví příběh o trýznivé vraždě mladé prosté dívky Dorničky, s níž se chtěl oženit král, avšak její nevlastní matka mu intrikou a spácháním smrtelného hříchu podstrčila dceru vlastní. A je to právě kolovrátek ze zlata, který svou písničkou zločin odhalí a balada nakonec dospěje ke šťastnému konci, kdy je zlo potrestáno a Dornička znovu ožije. Antonín Dvořák se ve své symfonické básni drží Erbenových veršů až překvapivě silně a důsledně. Posluchač znalý textové předlohy tak ve skladbě snadno rozpozná, na kterém místě básně se hudební proud v daných okamžicích nachází, k čemuž výrazně napomáhá také skladatelovo neobyčejně barevné instrumentační mistrovství.
V Dvořákově příchylnosti k programní hudbě, tedy k takovým dílům, která mají mimohudební obsah, tkví jeden z nejmarkantnějších rozdílů od tvorby Brahmsovy. Johannes Brahms psal výhradně hudbu absolutní, mimohudební obsah do svých děl ze zásady nevkládal, a zřejmě proto se na rozdíl od Dvořáka nikdy ani nepokusil o zkomponování opery.
(Petr Ch. Kalina)

Izraelský, v Moskvě narozený, pianista Boris Giltburg je po celém světě opěvován jako hluboce citlivý, inteligentní a přesvědčivý interpret. Kritici chválí jeho „zpěvnost, úderovou rozmanitost a širokou dynamickou paletu zvuků“ (Washington Post), stejně jako jeho vášnivý, narativní přístup: „souhra duchovního klidu a důrazné angažovanosti je strhující a člověk by jen stěží dokázal jednotlivá díla interpretovat a formulovat názorněji, lyričtěji nebo bohatěji“ (Süddeutsche Zeitung).
Je všeobecně uznáván jako přední interpret Rachmaninova: „Jeho originalita pramení z konvergence srdce a mysli, předávané čistou technikou a motivované hlubokou a trvalou láskou k jednomu z největších skladatelů 20. století” (Gramophon). K oslavě 150. výročí Rachmaninovova narození v roce 2023 pokračoval Giltburg v cyklu nahrávek jeho skladeb pro sólový klavír. Zároveň absolvoval vystoupení s díly Rachmaninova se Sakari Oramo a BBC Symphony v londýnském Barbicanu, s Tomášem Netopilem a Českou filharmonií v Rudolfinu, s Nicholasem Collonem a Finnish Radio Symphony, s Krzysztofem Urbańským a Drážďanskou filharmonií a také cyklus koncertů s Bruselskou filharmonií a Giancarlem Guerrerem ve Flagey.
Klavírní recitály v roce 2023 uskutečnil v Liederhalle ve Stuttgartu, amsterdamském Concertgebouw, düsseldorfské Tonhalle, birminghamské Town Hall, Spivey Hall v Atlantě a také v Philadelphia Chamber Music Society.
V posledních letech se Giltburg zabýval řadou hloubkových průzkumů i jiných skladatelů. Během posledních dvou sezón prozkoumal kompletní dílo Maurice Ravela, které následně uvedl v bruselském Bozaru, Flagey a v Muziekgebouw v Amsterdamu a v rámci cyklu koncertů ve Wigmore Hall, který zakončil houslovými sonátami v říjnu 2023 v nové spolupráci s houslistkou Alinou Ibragimovou. Ravelovy koncerty hrál také s Orchestre National de France pod taktovkou Cristiana Măcelarua v Bozaru, s Bruselskou filharmonií a Carlosem Miguelem Prietem ve Flagey a s Residentie Orkest a Anjou Bihlmaier v Concertgebouw.
V této sezóně začíná objevovat Chopinovu hudbu, kterou prezentuje v rámci tří recitálů ve Wigmore Hall.
Na oslavu Beethovenova výročí v roce 2020 se pustil do unikátního projektu – nahrát a nafilmovat všech 32 Beethovenových klavírních sonát v průběhu roku, o čemž informuje na svém blogu. Nahrál také komplet jeho koncertů s Vasilijem Petrenkem a Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, který byl uveden v televizi BBC.
Pravidelně se se svými recitály objevuje v nejprestižnějších světových sálech, včetně Amsterdam Concertgebouw, Carnegie Hall, Hamburg Elbphilharmonie, Wiener Konzerthaus a Southbank Centre. Spolupracoval s mnoha špičkovými orchestry a dirigenty po celém světě, včetně Philharmonia Orchestra v Londýně, České filharmonie, Filharmonie Oslo, Filharmonie Drážďany, NHK Symphony, Santa Cecilia di Roma a představil se i v rámci BBC Proms.
Od roku 2015 má exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Naxos. Za své nahrávky získal cenu Opus Klassik za nejlepší sólovou nahrávku koncertů a Etudes Tableaux S. Rachmaninova, Diapason d’Or za Šostakovičovy koncerty a vlastní úpravu Šostakovičova 8. smyčcového kvartetu a Choc de Classica Award. Získal také Gramophone Award za Dvořákův Klavírní kvintet s Pavel Haas Quartetem pro Supraphon a Diapason d’Or a Choc de Classica za Brahmsův Klavírní kvintet.
Giltburg cítí silnou potřebu zapojit publikum do hudebního dění i mimo koncertní sál. Jeho blog „Klasická hudba pro všechny“ je zaměřen na laické publikum. Publikuje články a statě v Gramophone, BBC Music Magazine, Guardian, Times a Fono Forum. Během covidového období pravidelně streamoval živá vystoupení a mistrovské kurzy z domova a získal přes milion shlédnutí.

Vassily Sinaisky je jedním z předních ruských dirigentů v linii legendárních osobností I. Musina a K. Kondrašina. Má za sebou pozoruhodnou kariéru, během níž zastával významné funkce a hostoval u mnoha předních světových orchestrů a ve světoznámých operních domech. Vedle svých značných zkušeností a autentické interpretace ruského repertoáru je znám osobitým tlumočením německého a britského repertoáru, symfonického i operního, a realizací mnoha oceňovaných nahrávek.
Naposledy zastával funkci šéfdirigenta a hudebního ředitele moskevského Velkého divadla a v září 2023 zahájil svou čtvrtou sezónu jako šéfdirigent Janáčkovy filharmonie Ostrava.
Zastává pozici emeritního dirigenta BBC Philharmonic Orchestra, s nímž patří k nezapomenutelným projektům festival „Shostakovich and his Heroes“, zájezdy do Evropy a Číny a mnohá vystoupení na BBC Proms. Je také emeritním dirigentem Lotyšského národního symfonického orchestru, čestným dirigentem Symfonického orchestru v Malmö, dříve zastával pozice hlavního hostujícího dirigenta Nizozemské filharmonie, hudebního ředitele a hlavního dirigenta Moskevské filharmonie a hudebního ředitele Ruského státního orchestru.
Je pravidelným hostujícím dirigentem České filharmonie, Leipzig Gewandhausu, Filharmonie Oslo, Royal Concertgebouw jak v Amsterdamu, tak na festivalu v Lucernu, Soulské filharmonie, Hongkongské filharmonie a symfonických orchestrů v Clevelandu, St. Louis, Houstonu a Utahu. Často rovněž řídil přední britské orchestry, včetně London Philharmonic, BBC Scottish a Birmingham Symphony Orchestra, se kterými v roce 2022 cestoval po Evropě se zastávkami v Paris Philharmonie, Hamburg Elbphilharmonie a Frankfurt Alte Oper. K vrcholům sezóny 2023/24 patří vystoupení s Orquestra Sinfónica do Porto Casa da Música, RTVE Symphony (Madrid), City of Birmingham Symphony a návrat na Dálný východ na koncerty s Taipei Philharmonic a symfonickými orchestry Guangzhou a Suzhou.
Během jeho působení ve funkci šéfdirigenta a hudebního ředitele Velkého divadla v Moskvě patřily mezi kritiky oceněné inscenace např. Korsakovův Zlatý kohoutek v režii Kirilla Serebrennikova či moskevská premiéra Růžového kavalíra v režii Stephena Lawlesse. Dirigoval také opery Jolanta a Francesca da Rimini opět v inscenacích Stephena Lawlesse ve vídeňském Theater an der Wien, Borise Godunova v opeře v San Franciscu, Carmen a Růžového kavalíra v Anglické národní opeře a inscenace Ohnivého anděla a Lady Macbeth Mcenského újezdu s režisérem Hansem Neuenfelsem v Komische Oper v Berlíně.