PROGRAM

György Ligeti
Musica ricercata (27´)

1. Sostenuto
2. Mesto, rigido e cerimoniale
3. Allegro con spirito
4. Tempo di Valse
5. Rubato: Lamentoso
6. Allegro molto capriccioso
7. Cantabile, molto legato
8. Vivace – Energico
9. Adagio – Mesto
10. Vivace – Capriccioso
11. Andante misurato e tranquillo

François Couperin
Les Barricades Mystérieuses (3´)
Le Carillon de Cythère (3´)
Les Folies françoises, ou les Dominos (8´)

1. La Virginite sous le Domino couleur d‘invisible
2. La Pudeur sous le Domino couleur de Roze
3. L‘Ardeur sous le Domino incarnat
4. L‘Esperance sous le Domino Vert
5. La Fidelite sous le Domino Bleu
6. La Perseverance sous le Domino Gris de lin
7. La Langueur sous le Domino Violet
8. La Coqueterie sous diferens Dominos
9. Les Vieux galans et les Tresorieres suranees sous des Dominos
pourpres, et feuilles mortes
10. Les Courcous Benevoles sous des Dominos jaunes
11. La Jalousie Taciturne sous le Domino gris de Maure
12. La Frenesie, ou le Desespoir sous le Domino noir

/přestávka/

Wolfgang Amadeus Mozart
Adagio h moll KV 540 (10´)
Variace C dur na píseň „Ah, vous dirai-je, Maman“ KV 265 (8´)
Sonáta pro klavír č. 11 A dur KV 331 „alla Turca“ (22´)

Thema con variazioni: Andante grazioso
Menuetto
Rondo alla turca: Allegretto

ÚČINKUJE

Federico COLLI – klavír

Mezinárodně uznávaný maďarský skladatel židovského původu György Sándor Ligeti (1923–2006) a jedna z nejvýraznějších osobností v oblasti artificiální hudby druhé poloviny 20. století se narodil v rumunském městě Târnăveni. Židovský původ ovlivnil nejen jeho osobní život (během druhé světové války přišel o otce a bratra), ale předurčil i jeho profesní zaměření. Ačkoliv se Ligeti již od mládí soustavně věnoval hudbě, chtěl studovat matematiku a fyziku, což mu coby Židovi nebylo v roce 1941 v Budapešti povoleno. Zapsal se tehdy na Hudební akademii Ference Liszta, a tím bylo rozhodnuto, jakým směrem se bude ubírat jeho další profesní dráha. Po absolutoriu na vysoké škole se nejdříve zaměřil na výzkum lidové hudby v oblasti Transylvánie, aby po roce začal vyučovat na své alma mater hudebně-teoretické předměty – harmonii, kontrapunkt a hudební analýzu. Jako mladý pedagog a skladatel byl sice v Maďarsku po světovém konfliktu odříznutý od aktuálního dění a vývojových avantgardních tendencí hudebních směrů v západních zemích, kompozičně se však ve svých dílech projevoval velmi inovativním způsobem.
Právě v té době, v roce 1951, zahajuje práci na skladbě Musica ricercata pro sólový klavír a věnuje se jí až do roku 1953. Kromě toho, že skladatel tímto dílem vzdává hold pozdně renesanční a barokní instrumentální tvorbě, poukazuje název kompozice rovněž na autorovo zkoumání nejrozmanitějších možností jak na poli harmonickém, tak i rytmickém a výrazovém. Doslovný překlad názvu skladby ricercare (hledání) zároveň prozrazuje Ligetiho touhu nalézt svůj vlastní kompoziční styl neopíraje se přitom o žádné skladební slohy minulosti, nýbrž počíná zcela od nuly – „z ničeho“, jak se sám k tomuto tématu vyjádřil. Cyklus Musica ricercata obsahující jedenáct klavírních kusů zaujme na první poslech tím, že každá jeho část kompozičně vychází z omezeného počtu skladatelem zvolených tónových výšek. Úvodní část je tak vystavěna na základě jediného tónu A, s nímž v závěru části krátce zazní i tón D. Další na sebe navazující věty pak sestávají z postupně se zvyšujícího počtu tónových výšek, aby poslední jedenáctá zahrnovala všechny z dvanácti tónů chromatické stupnice temperované soustavy ladění. Na první poslech zase zaujme Ligetiho kreativita a jeho kompoziční dovednost při zkoumání různorodých rytmických kombinací včetně využití nepravidelných seskupení a polyrytmiky. Pozoruhodná je také aplikace široké škály dynamiky a artikulačních značek i ztvárnění rozmanitých zvukových nálad prostřednictvím kombinace jednohlasých linií, akordů či složitého kontrapunktu. Při všem zmíněném zdánlivě prokombinovaná a promyšlená hudba dokonale dotváří a zprostředkovává řadu emocí – od hravých a energických, až po introspektivní a ponuré.
Na první temperamentní část navazuje kontrastní druhá věta žalostného vyznění, jejíž úryvky byly použity v soundtracku k filmu Stanleyho Kubricka Eyes Wide Shut. Následuje bluesově laděná třetí část, kterou vystřídá čtvrtá věta valčíkového rytmu. Páté Lamentoso vrací závažnost věty druhé a zdůrazňuje interval tritonus. Další náhlá změna nálady nastupuje ve větě šesté vyznačující se rychlými a nečekanými změnami dynamiky, rejstříků, artikulace a hudebního materiálu. Sedmé Cantabile legato přináší folklórní melodičnost a živý kontrapunkt s bohatými harmoniemi a pocitem rytmické svobody. Osmá část je živým a energickým tancem, přičemž devátá věta je označena „In memoriam Béla Bartók“ a nese určitou podobnost s Verbunkos z Bartókovy taneční suity Kontrasty. Desátá zkoumá extrémní polohy jak bitonality, tak i volného užití disonancí a chromatiky, aby závěrečnou jedenáctou částí vzdal Ligeti hold baroknímu skladateli Girolamu Frescobaldimu a vytvořil volně strukturovanou volnou fugu či ricercar. Koncem roku 1956 Ligeti uprchl z okupovaného Maďarska do Vídně, aby se posléze stal rakouským občanem. Jeho hvězda coby mezinárodně uznávaného skladatele začala rapidně stoupat v 60. letech. Skladba Musica ricercata se dočkala svého prvního veřejného provedení teprve v roce 1969 ve švédském Sundsvallu.

Francouzský skladatel a varhaník na dvoře samotného Krále slunce – Ludvíka XIV. – François Couperin (1668–1733), dosáhl ze všech hudebně nadaných členů své rodiny nejvyšších postů a zásluhou své tvorby se trvale zapsal do análů dějin hudby. Lze říci, že u kostelních varhan vyrůstal, aby ještě předtím, než završil věk osmnácti let, zdědil po zesnulém otci jeho působiště v chrámu St. Gervais v Paříži. Po smrti svého učitele Jacquese Thomelina byl zase jmenován dvorním varhaníkem, plnil povinnosti v královské kapli ve Versailles a v jeho gesci byla rovněž edukace královských dětí ve hře na cembalo. Jako skladatel nesouměrně více komponoval pro cembalo než pro varhany. Drtivá většina jeho cembalové muziky vznikla u příležitosti pravidelných versailleských nedělních koncertů. Počínaje rokem 1713 mohl Couperin díky získanému povolení své cembalové kompozice postupně publikovat a za života se mu je podařilo seskupit do sedmadvaceti cyklů. Primární charakteristika jeho skladeb pro tento klávesový nástroj spočívá v jejich stručném sdělení, tj. krátké délce jednotlivých líbivých kompozičních celků vystavěných v rokokovém slohu. Dominantními jsou zde melodie bohaté na složité ornamentální ozdoby.
Skladbičku Les Barricades Mystérieuses (Tajemné barikády) napsal Couperin v roce 1717 jako jednu z částí šesté suity, přesněji řečeno Ordre č. 6 pro cembalo v B dur, vydané posléze v rámci druhého svazku děl pro tento nástroj – Pièces de Clavecin. Kompozice ve formě ronda svým vyzněním zanechává dojem třpytivý, kaleidoskopický až svůdný. Claude Debussy byl názoru, že bychom měli přemýšlet o příkladu, který nám dala Couperinova cembalová tvorba. Tento zakladatel hudebního impresionismu také napsal: „Nic nás nemůže přimět zapomenout na smyslný parfém, tak jemně perverzní, který se nevinně vznáší nad Barricades Mystérieuses.“
Le Carillon de Cythère (Zvonkohra Kythéry) je jednou z nejsubtilnějších a nejdelikátnějších Couperinových kompozic pro cembalo. Byla vydána jako součást skladatelova třetího souboru cembalové tvorby, a to v roce 1722, v němž zesnul Jean-Antoine Watteau – francouzský malíř považovaný za vůdčího mistra rokoka, který proslul i zásluhou svého obrazu Nalodění na Kythéru. Jedná se o ostrov nacházející se v Jónském moři, na němž se podle pověsti narodila starověká řecká bohyně lásky, sexuality, plodnosti a krásy Afrodita. Couperinova zvonkohra je jednou z řady uměleckých děl své doby inspirovaných Watteauvovou zmíněnou malbou a představuje jakousi poctu lásce a jemnou ozvěnu i hudební ilustraci zmíněného obrazu.
Ve stejném období vznikla i Couperinova cyklická skladba Les Folies françoises, ou Les Dominos (Francouzské bláznovství aneb masky) v podobě dvanáctidílné suity či spíše variace na iberské téma, přičemž každá jednotlivá část nese poetický název poukazující na charakterový rys a barvu jednotlivé masky – např. 2. Skromnost pod růžovým dominem, 5. Loajalita pod modrým dominem či 11. Mlčenlivá žárlivost pod šedým maurským dominem. Za domino je přitom považován typ karnevalové masky, která neskrývá jen obličej, nýbrž sestává i z velikého pláště a kapuce. Tento Couperinův cyklus je nutné interpretovat v celé jeho délce od začátku do konce.

Nejvýraznější představitel vrcholného klasicismu a zároveň i první vídeňské školy Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) byl vysoce uznávaným pro své interpretační umění hry na klávesové nástroje. V rámci jeho kompozičního odkazu nalezneme bezmála třicet klavírních koncertů, osmnáct sólových sonát, sedmnáct variací, několik fantazií a rond a také nevelký počet samostatných klavírních kusů, mezi něž patří i něžné a expresivní Adagio h moll KV 540 o délce 57 taktů. Je však na rozhodnutí každého pianisty, zda skladba bude trvat pouze pět nebo až šestnáct minut – tj. zda provede jednu či obě reprízy, anebo zvolí možnost žádnou z části díla nezopakovat. Adagio h moll mnohými považované za Mozartovou nejlepší, nejhlubší a nejzoufalejší skladbu, bylo zkomponováno v roce 1788, v době, kdy se skladatelova finanční situace neustálé zhoršovala, válka proti Turkům omezovala zájem Vídeňanů o hudbu – díla se neobjednávala a koncerty se nekonaly. Jedná se o kompozici pro svého autora vskutku neobvyklou zejména pro svou tragickou a zároveň vznešenou náladu a také upřednostněním disonantních souzvuků tritónového intervalu.
Variace C dur na píseň „Ah, vous dirai-je, Maman“ KV 265 vyšla z pera pětadvacetiletého Mozarta, který strávil několik jarních a letních měsíců roku 1778 v Paříži. Pro své nové klavírní dílo zvolil populární francouzskou lidovou melodii dětského charakteru a způsobem sobě vlastním ji zpracoval v podobě dvanácti rozmanitých hravých variací.
Úvodní věta v pořadí Jedenácté klavírní sonáty Wolfganga Amadea Mozarta je rovněž souborem variací, avšak na téma ve stylu italského lidového tance – siciliana, kterou skladatel umírnil předepsáním klidnějšího tempa Andante grazioso. Po šesti nápaditých variačních obměnách tématu následuje druhá věta – obvyklý menuet s triem ve stejné tónině A dur. Sonáta vyústí v podobě Tureckého pochodu, zřejmě nejhranější kompozice svého autora, která je rovněž v A dur. Mozart se v této závěrečné větě ve formě ronda snažil napodobit zvuk tehdy populárních vojenských kapel janičářů. Kromě toho, že je kompozice homotonální (celou dobu v téže tónině), je zajímavá i tím, že ani jedna ze tří vět této klavírní sonáty není napsána v sonátové formě.

(Ivana Kalina Tabak)

Italský klavírista Federico Colli, o kterém The Daily Tele-graph napsal, že se jeho hra vyznačuje „krásně lehkým dotykem a lyrickým půvabem“ a Gramophone jej nazval „jedním z nejoriginálnějších myslitelů své generace“, si rychle získává celosvětové uznání pro své přesvědčivé, nekonvenční interpretace a čistotu zvuku. Pozoruhodná originalita a vysoce nápaditý, filozofický přístup k tvorbě hudby odlišují jeho výkony a nahrávky. Jeho první vydání Sonát Domenica Scarlattiho u Chandos Records, pro něž je exkluzivním umělcem, bylo oceněno titulem „Nahrávka roku“ od Presto Classical. Druhý díl pak byl jmenován „Nahrávkou měsíce“, jak BBC Music Magazine, tak International Piano Magazine. BBC Music Magazine ho navíc vybrala mezi nejlepší klasická alba vydaná v roce 2020.
Po jeho raných úspěších, mezi které patří i zlatá medaile z Mezinárodní klavírní soutěže v Leedsu v roce 2012, ho časopis International Piano vybral jako jednoho z “30 klavíristů do 30 let, kteří budou pravděpodobně v nadcházejících letech dominovat světové scéně”. V roce 2023 byl také vybrán do seznamu nejvlivnějších lidí v umění a kultuře Fortune Italia „40 pod 40“. Vystupoval s renomovanými orchestry, včetně Mariinského orchestru a Petrohradské filharmonie, Philharmonia Orchestra, Royal Philharmonic, BBC Symphony a BBC Philharmonic, Royal Liverpool Philharmonic, Royal Stockholm Philharmonic, Accademia Nazionale di Santa Cecilia, RAI Symphony Orchestra, l‘Orchestre national d‘Île-de-France. Spolupracoval s uznávanými dirigenty, jakými jsou Valery Gergiev, Vladimir Ashkenazy, Yuri Temirkanov, Juraj Valčuha, Ion Marin, Thomas Søndergård, Ed Spanjaard, Vasily Petrenko, Sir Mark Elder, Dennis Russell Davies a Sakari Oramo.
Jako jeden z nejplodnějších a nejúžasnějších recitalistů, předvedl své mistrovství v mnoha slavných světových sálech, jako Musikverein a Konzerthaus ve Vídni, berlínský Konzerthaus, mnichovský Herkulessaal, lipský Gewandhaus, amsterdamský Royal Concertgebouw, londýnské Royal Albert Hall a Royal Festival Hall, pražské Rudolfinum, Paris Philharmonie, Rome Auditorium Parco della Musica, Tokyo Nikkei Hall, Hong Kong City Hall, Seoul Kumho Art Hall, New York Lincoln Center a Chicago Bennett Gordon Hall. Účinkoval na festivalech, jako Klavier Festival Ruhr v Dortmundu, Dvořákův mezinárodní festival v Praze, Chopin a jeho Evropa ve Varšavě, Lucerne Festival a Ravinia Festival v Chicagu.
V sezóně 2024/25 je rezidenčním umělcem Janáčkovy filharmonie Ostrava. Ve stejné sezóně také dvakrát vystoupí s l‘Orchestre national d‘Île-de-France ve Philharmonie de Paris, absolvuje turné po Velké Británii s Nürnberger Symphoniker, čekají jej debuty s Varšavskou filharmonií a Filharmonií George Enescu Bukurešť. S recitály se vrátí do pražského Rudolfina, zahraje v Bechstein Hall v Londýně a vystoupí v Ravenně, Roveretu, Chiassu a Vilagarcii. V únoru 2025 bude spolupracovat se smyčcovým kvartetem Calidore na koncertech ve Varšavské filharmonii a Louisianském muzeu moderního umění v Dánsku.
Kromě živých vystoupení má před sebou i nabitý program nahrávání výhradně pro Chandos Records. Miluje Mozarta a během pandemie vytvořil pro svůj kanál YouTube vzdělávací sérii krátkých videí, jejichž cílem bylo znovu objevit Mozartovu Fantazii c moll KV 475 a zařadit Mozartovy hudební myšlenky do historického a kulturního kontextu. Inspirovaný tajemstvím kolem vzniku zmíněného díla, vytvořil příběh založený na hlubokém výzkumu Mozartových biografií, dopisů, historie a kultury 18. století. První ze série Mozartových alb tvoří disk s díly pro sólový klavír vydaný v květnu 2022, následovaný Mozartovými kvartety, vydanými v srpnu 2023, které si vysloužily kladné recenze. The Times napsal: „Jeho [Colliho] ostré, zvídavé frázování se okamžitě projeví v turbulentnějším ze dvou kvartetů (KV 478, g moll). Upoutá vaši pozornost a zároveň ponechává dostatek prostoru, stejně jako Mozart, pro ostatní účinkující, aby společně šířili radost.“ Budoucí nahrávací plány pro Chandos zahrnují projekt zaměřený na Šostakoviče a Prokofjeva.
Narodil se v Brescii v roce 1988, studoval na Milánské konzervatoři, Imola International Piano Academy a Salzburg Mozarteum pod vedením Sergia Marangoniho, Konstantina Bogina, Borise Petrushanského a Pavla Gililova.