PROGRAM

Georges Bizet
Chromatické koncertní variace (15´)

Carl Czerny
Variace na Rodeho téma „La Ricordanza“ op. 33 (8´)

Ferenc Liszt
Transcendentální etuda č. 9 As dur „Ricordanza“ (10´)

Charles Valentin Alkan
Variace na téma z Klavírního koncertu č. 3 E dur „L’orage“ Daniela Steibelta op. 1 (11´)

/přestávka/

Ludwig van Beethoven
Sonáta č. 29 B dur „Kladívkový klavír“ op. 106 (43´)

Allegro
Scherzo: Assai vivace – Presto – Tempo I
Adagio sostenuto, appassionato e con molto sentimento
Largo – Allegro risoluto

ÚČINKUJE:

Yeol Eum SON – klavír

Pařížský rodák Georges Bizet (1838–1875) proslul zejména zásluhou své poslední opery Carmen, jednoho z nejpopulárnějších hudebně-dramatických děl všech dob. Známé jsou také jeho opery Lovci perel, Kráska z Perthu či Džamilé, ze symfonické tvorby zase vyniká raná Symfonie C dur a orchestrální suita Arlézanka. Běžný divák i ze zmíněných důvodů může sotva tušit, že byl Bizet nadevše vynikajícím pianistou, jehož technická zručnost a pohotová zdatnost při čtení z listu dokonce velmi komplikovaných operních partitur byla ve své době nepřekonatelná. Jako klavíristu jej doboví odborníci řadili vedle takových koncertních umělců, jakými byl Ferenc Liszt či Felix Mendelssohn. I sám Bizet si byl svých pianistických kvalit velmi dobře vědom, nicméně veřejnému vystupování se snažil vyhýbat a jeho ambice stát se spíše uznávaným skladatelem byly mnohem silnější. Pro základní živobytí neměl příliš na výběr, od svých mladých let byl nucen působit v pařížských operních divadlech jako korepetitor a také aranžér operních orchestrací. To mělo za následek skutečnost, že v rámci jeho tvůrčího odkazu tvoří Bizetovy instrumentace cizí tvorby mnohem početnější skupinu než jeho vlastní kompozice. Sólovému klavíru pak věnoval kolem dvou desítek opusů.
Za jeho nejvyspělejší klavírní kompozici lze považovat Chromatické variace z roku 1868, jež autor v prosinci 1871 sám poprvé uvedl na koncertě Společnosti národní hudby v Paříži. Jde o dílo svou formou inspirované Beethovenovými 32 variacemi c moll, zároveň v něm lze poznat i vlivy dalších významných skladatelů žijících v té době ve francouzské metropoli, jakými byli například Fryderyk Chopin, Ferenc Liszt či Charles Gounod. Hlavní téma variací je pro období romantismu poněkud nevýrazné a zvláštní, poněvadž jej tvoří melodická linie koncipovaná ryze chromaticky. Samotná skladba sestává ze čtrnácti variací, prvních sedm je ukot-
vených v mollových a dalších sedm v durových tóninách. Sazba některých částí je natolik složitá, že svou povahou připomíná velkolepá operní díla a pro pouhých deset prstů klavíristy představuje značnou výzvu. Dílo nabízí široké výrazové spektrum, od něžného a graciózního valčíku, až po expresivní a burácející (tutta forza) konec skladby.

O generaci mladší rakouský skladatel s českými kořeny, Carl Czerny (1791–1857) zasvětil celý svůj život hudbě, zejména pak komponování a pedagogické činnosti. Byl odchovancem Beethovena, Clementiho a Hummela a z jeho pianistické třídy ve Vídni vyšly takové veličiny, jakými byl sám Ferenc Liszt či Teodor Leszetycki. Carl Czerny se nikdy neoženil, traduje se, že během dne většinou odučil kolem deseti žáků, aby se posléze věnoval tvůrčí činnosti – ve své pracovně se čtyřmi stoly souběžně psal vícero kompozic najednou. Z jeho neskutečně objemného kompozičního odkazu, obsahujícího díla nejrozmanitějších žánrů, se na koncertních pódiích v dnešní době ocitá pouze zlomek. Drtivá většina klavíristů má jméno tohoto skladatele spojeno z „nudnými“ prstovými etudami. Variace na Rodeho téma „La Ricordanza“ op. 33, které měl v oblibě proslulý pia-
nista Vladimir Horowitz, zajisté nejsou nudnou skladbou. Osmiminutová kompozice o pěti variacích vznikla na téma kdysi populárního francouzského houslisty a skladatele
Pierra Rodeho. Líbezné dílo střídavých nálad je odrazem své doby, oplývá bohatou efektní prstovou technikou, avšak i vroucnou melodikou značného emočního náboje.

Jeden z Czerného věhlasných žáků, pianista a skladatel Ferenc Liszt (1811–1886), zkomponoval v patnácti letech po vzoru svého pedagoga soubor juvenilních hudebních studií pod názvem Étude en douze exercices (1826). K těmto technicky poměrně jednoduchým klavírním kusům se po deseti letech vrátil zejména z důvodu jejich melodické nápaditosti a upravil je do složitější verze Douze grandes études. Naposledy je přepracoval v roce 1851 do podoby Études d‘exécution transcendante (Transcendentálních etud), udělil jim poetické názvy (s výjimkou druhé a desáté etudy) a celou sbírku věnoval svému učiteli Carlu Czernému. Jde o vrcholnou klavírní tvorbu svého druhu, již charakterizuje extrémní interpretační náročnost a zároveň poutavý programní hudební obsah – jakési virtuózní hudební obrazy. Jednotlivé etudy cyklu skladatel napsal pouze v tóninách bez nebo s béčkovým předznamenáním. Nejznámější skladbou souboru je v pořadí čtvrtá etuda d moll „Mazeppa“. Na dnešním koncertě uslyšíme Transcendentální etudu č. 9
As dur „Ricordanza“, příznačnou výraznou aplikací delikátní prstové techniky. Skladba je napsána v hudební formě ronda. Jeden z editorů Lisztovy tvorby, Ferruccio Busoni, ji popisoval jako „svazek vybledlých milostných dopisů“.

Jméno a tvůrčí odkaz Charlese Valentina Alkana (1813–1888), dalšího výjimečného pianisty z období romantismu, jenž skládal téměř výhradně pro klavír, jsou milovníkům klasické hudby téměř zcela neznámé. Pocházel z hudebně založené židovské rodiny. Již od šesti let studoval na Pařížské konzervatoři hru na klavír a varhany. Díky mimořádnému nadání se brzy ocitl v elitní umělecké pařížské společnosti, koncertoval ve vyhlášených salónech, přátelil se s Fryderykem Chopinem, George Sandovou či Victorem Hugem a sám Ferenc Liszt o něm prohlásil, že má nejdokonalejší techniku, jakou kdy slyšel. I přes slibné začátky své pianistické kariéry se Alkan v průběhu dospělosti z různých důvodů stahoval do ústraní a na veřejnosti vystupoval pouze příležitostně. Jeho klavírní tvorba je v mnoha ohledech inovativní a vyznačuje se mimořádnou technickou obtížností. Alkanovy Etudy op. 35 a 39 svými nároky na interpreta dokonce převyšují Lisztovy Transcendentální etudy. Svůj první opus Variace na téma z Klavírního koncertu č. 3 E dur „L´orange“ Daniela Steibelta napsal Alkan v roce 1828, kdy mu bylo pouhých čtrnáct let. Pro melodický základ svého raného díla zvolil úvodní klasicistní téma třetí věty Steibeltova koncertu, jež svým radostným vyzněním jako by vyzývalo k tanci. Skladbu, oplývající zběsilými pasážemi a trylky přes celou klaviaturu v třídobém taktu, tvoří šest brilantních variací s kratší závěrečnou codou.

Završitel hudebního klasicismu Ludwig van Beethoven (1770–1827) napsal svou Klavírní sonátu č. 29 B dur „Kladívkový klavír“ op. 106 (Hammerklavier) v roce 1818. První svědectví o veřejném uvedení díla pochází z pera Hectora Berlioze v jeho nadšené recenzi (1836), v níž popisuje vystoupení Ference Liszta v Salle Érard v Paříži a zároveň vyvrací tvrzení, že jde o skladbu nehratelnou. Sonáta je věnována skladatelovu mecenáši arcibiskupu Rudolfu Habsburskému a coby dílo Beethovenova pozdního kompozičního období je odrazem jeho znovuobjevení tradičních forem, jakou je právě sonátová forma, a také návratu k předklasicistním tradicím včetně zkoumání modální harmonie a zařazení fugy mezi klasické formy. Pozoruhodná je čtyřvětá struktura díla a jeho grandiózní délka o více než čtyřiceti minutách, do té doby u sólových skladeb nevídaná. Dosavadní tvorbu předčila také svým emocionálním rozsahem a v neposlední řadě technickou náročností.
Ivana Kalina Tabak

Pianistka Yeol Eum Son, narozená v Jižní Koreji v roce 1986, je známá svým výjimečným uměním a strhujícími výkony. Uchvátila publikum po celém světě hlubokou muzikálností a etablovala se jako jedna z předních klavíristek své generace. Její hra se vyznačuje poetickou elegancí, jemnou expresivitou a darem zprostředkovat dramatické kontrasty. Její umění je podpořeno dechberoucí technickou zdatností a hlubokým emocionálním vztahem k hudbě, kterou interpretuje. Má neukojitelnou zvídavost, která ji žene prozkoumávat rozmanitou škálu žánrů a stylů se snahou odhalit čistou podstatu každého díla. Rozsáhlý repertoár zahrnuje klasická mistrovská díla, až po současná díla Ščedrina a Kapustina, vybraná pro jejich kvalitu a hloubku.
Je velmi vyhledávanou recitalistkou, koncertní sólistkou i komorní hráčkou, jež si za své inteligentní interpretace získala uznání kritiky. Během sezóny 2024/25 debutuje s BBC Symphony v Barbican Center v Londýně, Vienna Tonkünstler Orchestra ve vídeňském Musikvereinu, National Symphony Orchestra of Ireland a Los Angeles Philharmonic. Spolupráce z minulých sezón zahrnují mj. Konzerthaus Orchestra Berlin, Castilla y León, Spanish Radio and Television Symphony, BBC Philharmonic a Royal Liverpool Philharmonic. V Severní Americe a Austrálii se nedávno představila se symfonickými orchestry z Detroitu, San Diega, Sydney a Tasmánie.
Mezi poslední významná recitálová vystoupení patří ta na Mezinárodním festivalu v Edinburghu, na festivalu komorní hudby Rosendal a Risør a na Mezinárodním klavírním festivalu v Singapuru, stejně jako návraty na Helsingborg Piano Festival ve Švédsku a Melbourne Recital Centre. Kromě intenzivního živého vystupování má Yeol Eum Son také zajímavý plán nahrávání pro Naïve Records.