Janáčkova filharmonie OstravaNovinkyRecenze: Čtyřicátý Janáčkův máj začal pohádkově. Po fanfárách Sinfonietty přišla Šeherezáda

Recenze: Čtyřicátý Janáčkův máj začal pohádkově. Po fanfárách Sinfonietty přišla Šeherezáda

26. 5. 15

Jubilejní čtyřicátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj na úvod rozezněly tradiční fanfáry Leoše Janáčka. Zahajovací nedělní koncert svátku klasické hudby se konal v Domě kultury města Ostravy. Janáčkova filharmonie s šéfdirigentem Försterem zahájila festival Janáčkovou Sinfoniettou a ve druhé polovině programu pak přenesla posluchače do pohádkového Orientu princezny Šeherezády v symfonické suitě Rimského-Korsakova.

Heiko Mathias Förster během zahajovacího koncertu.

Heiko Mathias Förster během zahajovacího koncertu.
Foto: Petr Grimm

Koncert započal úvodním slovem Jiřího Vejvody, který postupně přivítal na pódiu ministra kultury Daniela Hermana a primátora Ostravy Tomáše Macuru. Z obou řečníků zaujala kultivovaná promluva ministra kultury Daniela Hermana, jehož kratičký vytříbený projev vystihl přesně smysl a význam festivalu.

Janáčkova Sinfonietta zní na prvním festivalovém koncertě každý rok. Tentokrát se však novému šéfdirigentu Försterovi povedlo připravit opravdu svébytné a originální pojetí. Fanfáry Allegretta první věty začaly sice v pomalejším tempu, než jak bývá zvykem, ale zato přesně a konkrétně. Rozšířená baterie žesťových nástrojů se skutečně vyznamenala.

DSC_2402_1

Andante druhé věty zapůsobilo svou potemnělou barvou, která přinesla neočekávané věci: jednak se dynamicky prosadily i nástroje, které se běžně v této skladbě sluchově tolik neregistrují. Zvláštní jakoby šedá, monolitní výstavba Förstera připravila spíše koncentrovanou ukázněnost než strhující lyričnost. A neznělo to vůbec špatně.

Celkově kohézní spojení všech pěti vět bylo provázáno pomalejšími tempy s důrazem na rytmickou přesnost a barevné modulace. Závěr Andante con moto přinesl velkolepou gradaci. Försterova taktovka byla pozorná a dirigentovi nic neuniklo. Není to muž okázalých patetických gest. Možná některá jeho provedení provází mírná těžkopádnost, avšak po stránce barvy a rozvržení dynamické a tektonické stavby celku se jedná o promyšlenou strategii s jasně rozeznatelným rukopisem.

DSC_2401_1

Ten se spolehlivě otiskl i do druhé skladby večera – Šeherezády N. Rimského-Korsakova. Jedna z nejpopulárnějších romantických skladeb přenesla posluchače do Orientu. Nádherné houslové sólo evokující postavu krásné princezny vystihl s lyrickou rozechvělostí koncertní mistr Pavel Doležal.

V dalších větách se náročnými sóly představili také další členové orchestru, za všechny bych vyzdvihl Jiřího Hanouska (violoncello) Daniela Svobodu (klarinet) a Jiřího Dřevjaného (fagot), kteří své party zahráli znamenitě. Velký prostor Šeherezáda poskytuje také bicím nástrojům, které mají zejména v poslední větě Allegro molto žně. A bicí sekce Janáčkovy filharmonie opravdu dokázala, že patří k nejlepším v republice.

DSC_2446_1

Försterovo nastudování Šeherezády provázely vynikající výkony členů orchestru. Fascinující gradace poslední věty ukázala Janáčkovu filharmonii v nejlepším světle.

Festival byl zahájen opravdu pohádkově. Doufejme, že pohádka bude mít dalšími koncerty letošního Janáčkova máje také pokračování.

Autor recenze: Milan Bátor  Uveřejněno na www.ostravan.cz