Daniel Raiskin, hlavní hostující dirigent Janáčkovy filharmonie Ostrava, bude do roku 2025 designovaným šéfdirigentem Janáčkovy filharmonie Ostrava (JFO). Od roku 2026 pak bude zastávat roli šéfdirigenta a uměleckého ředitele. Dosavadní šéfdirigent Slovenské filharmonii je i hlavním hostujícím dirigentem Bělehradské filharmonie a hudebním ředitelem Winnipeg Symphony Orchestra. Je také žádaným hostem mnoha orchestrů v Evropě, Severní Americe, Asii a Tichomoří. Původním školením violista vystudoval dirigování na Leningradské konzervatoři. V devadesátém roce využil možnosti studovat na Západě a od té doby tu žije. Hovořili jsme spolu ve stísněných prostorách kina Vesmír, provizorního působiště JFO, a řeč se pochopitelně záhy stočila na skvělé vyhlídky – nový ostravský koncertní sál. Daniel Raiskin není jen vynikajícím umělcem, je to i člověk, který uvažuje v souvislostech o současném světě.

Rozhovor s Danielem Raiskinem pro www.casopisharmonie.cz, 16. 10. 2024, Alena Sojková.

Kdy jste se poprvé s Janáčkovou filharmonií Ostrava potkali?
Měli jsme příležitost spolu hrát několikrát, poprvé to bylo tuším před osmi lety.

Co vás přivedlo k tomu, že jste přijal post šéfdirigenta v Ostravě?
To není výsledek nějakého náhlého rozhodnutí. Vždy se jedná o dlouhodobější proces. Management orchestru sledoval mou práci s jinými tělesy, tehdy jsem hodně pracoval v Polsku i v Bratislavě, ještě než jsem se stal šéfdirigentem Slovenské filharmonie, dobře mě znali a nabídli mi pozici hostujícího dirigenta. Po dohodě s mou agenturou jsme našli datum, kdy jsem přijel do Ostravy a v Domě kultury dirigoval svůj koncert jako hostující dirigent. A tak začaly naše blízké vztahy, které se rozvinuly v opravdové přátelství. Časem jsme začali hovořit o tom, zda bych měl zájem v Ostravě působit i v jiné pozici a byl bych ochoten převzít pozici šéfdirigenta. Můj diář byl zcela zaplněný, ale našli jsme rozumný způsob, jak bych mohl převzít zodpovědnost za orchestr na plný úvazek od sezony 2026/27.

Jste uměleckým ředitelem orchestru ve Winnipegu, šéfdirigentem v Bratislavě, hlavním hostujícím dirigentem filharmonie v Bělehradu a nyní designovaným šéfdirigentem v Ostravě. Co mají tato města společného?
Kromě hudby mají Ostrava a Winnipeg společné to, že obě města hodně investují do ledního hokeje (říká Daniel s úsměvem). Vždyť nedávno se konalo mistrovství světa v hokeji, které jste vyhráli, a vedle Prahy se hrála utkání v Ostravě. Winnipeg Jets, jejichž jsem velkým fanouškem, jsou jedním z nejlepších týmů NHL. Hodně se těším, až si zajdu na hokej v Ostravě, vím, že vášeň pro hru tu bude stejná. Co je také společné oběma městům, je to, že vás na první pohled neoslní svou krásou jako třeba Madrid, Barcelona či Praha. Jsou to postindustriální města. Winnipeg vás neupoutá architekturou jako Chicago, San Francisko nebo New York či kanadský Vancouver nebo Toronto, ale pod tím se skrývá hodně příležitostí, úsilí o obnovování. Nádherná historická města před vás staví mnoho překážek, které musíte kvůli kulturnímu dědictví překonávat. Města, o kterých mluvím, žijí jinak – všechno se točí kolem znovuobjevování a přetváření a to tvoří novou pozitivní dynamiku. A to je velmi progresivní. Potřebujeme objevit to, co je skryté, co není zjevné na první pohled. Nemusím být unesen jen z toho, co již máme, ale chci být nadšen věcmi, které mohu udělat v budoucnu. To je ta dynamika. Nyní mohu pracovat s orchestrem, který má vizi, jak vystoupat na světovou úroveň, který bude hrát v nejmodernější koncertní síni v této republice, a nebude to jen koncertní sál, ale centrum kultury, vzdělávání a společného setkávání a to představuje zrod dynamiky příležitostí. Když budujete takovou instituci, jako je nová koncertní síň ve městě, kde k vám promlouvá každý kámen, je to výborné, ale podmínky vám dovolují jen malé změny. V Ostravě je toho víc, co můžete změnit, vybudovat, rozvinout, tady můžete otisknout do tvorby sám sebe a zanechat svou vlastní stopu.

Jak dobře znáte Ostravu? Měl jste už možnost se s městem blíže seznámit?
Zatím ne zcela. Dosud jsem do Ostravy zajížděl sporadicky, tak jednou dvakrát ročně. Mám rád dlouhé procházky, tak už jsem si Ostravu prošel – podél řeky, obdivoval jsem parky, zahlédl jsem lesy v okolí… Mám moc rád dobré jídlo a víno a už jsem v Ostravě našel místa, kde se velmi dobře jí. Určitě časem objevím i okolí města. A také jsem moc rád, že jsem mohl poznat krásnou Opavu.

Máte rád chození po horách? Beskydy jsou z Ostravy v dosahu.
Nemohu odpovědět ani ano, ani ne. Vyrůstal jsem v Leningradě, kde není zvlněná krajina. A Nizozemsko, kam jsem před pětatřiceti lety přesídlil, je úplně ploché. Nadevšecko miluju dlouhé procházky kolem moře. Strávil jsem nějaký čas v Austrálii, Itálii, na Islandu a uvědomil jsem si, jak zdravé je pro člověka cítit se díky přírodě malým a nevýznamným. Ta část přírody, která se projevuje v síle oceánů nebo mohutnosti hor, vás vrací na zem a dává vám pocítit, jak malí jsme ve srovnání s velkolepostí přírody.
Mohu říci, že cestování po světě, ať objevujete jakýkoli region – v Česku, Polsku, ve Francii, v Německu, Kanadě –, každý z nich má v sobě něco zvláštního, k čemu potřebujete najít klíč, abyste mu porozuměli. Jsem pokaždé zvědavý, co ta která část země představuje, jací jsou lidé, kteří tam žijí. Jestli jsou prozíraví nebo rádi podstupují riziko, odpočinutí nebo líní, umějí si užívat života nebo tvrdě pracují. Já poznávám lidi, s kterými se potkávám, s kterými pracuji, s kterými hovořím, prostřednictvím hudby. Prostřednictvím toho, jak hrají, jak hudbu poslouchají, co si o daných skladbách myslí. Ze všech těchto reakcí, které o jedinci vypovídají, kdo je, zároveň mohu komplexně pochopit, kdo jsou lidé, s nimiž pracuji.

K ostravským specifikům patří i zdejší nářečí vyznačující se zvláštním rytmem a kvantitou. Rozeznáváte tuto osobitost například v hudbě Leoše Janáčka?
Samozřejmě! Jazyk nebo dialekt skladatele má velký vliv na jejich komponování. Jazyk obsahuje všechny složky hudby – intonaci, rytmus, tempo, artikulaci. A to ovlivňuje, že odlišně vnímám to, jak jazyk ve své hudbě zpracovává Janáček nebo Dvořák. K tomu bych ale potřeboval umět velmi dobře česky. Zatím mluvím vcelku plynně polsky a toto mi pomáhá porozumět česky.

Budete prvním šéfdirigentem, který bude dirigovat JFO v novém koncertním sále. Jakou prestiž to přináší městu a co to znamená pro vás osobně?
Rozhodně se na novou síň velmi těším. Orchestr bývá do nové výstavby, ještě než se otevřou dveře nové budovy návštěvníkům, silně zaangažován. Musí proběhnout akustické zkoušky, pozornost je třeba věnovat nejmenším detailům. Je to vzrušující proces. Pro Ostravu, která je stále více a více vnímána investory, odborníky i mladými lidmi jako atraktivní místo k životu, je to neopakovatelná příležitost. Nové cesty, které budujeme v rámci rozvoje měst, by neměly vést jen k nákupním centrům, ale také k novým a moderním univerzitám, špičkové zdravotní péči a kulturnímu zázemí. A pro to musíme vytvořit odpovídající podmínky. Město Ostrava si je vědomo toho, jaké kvality orchestr představuje, a rozhodlo se postavit koncertní sál, který bude odpovídat kvalitám tělesa. Musí to být něco výjimečného, stradivárky mezi koncertními síněmi, co každému přinese jedinečný a vrcholný zážitek – muzikantům i návštěvníkům. Vezměte si Katovice, Vratislav, Hamburk, to jsou koncertní síně, které vám berou dech, dynamické, pulzující. A takové síně dnes potřebujeme. Vzrušující, nové, poutající pozornost. Nádherné vizuálně, skvělé akusticky a s neopakovatelnou atmosférou. Těším se představou, že pódium bude uprostřed řad obecenstva, které ho bude obklopovat. To nám dává i prostor přicházet s novými projekty, kdy obecenstvo bude ponořené do hudby, která bude znít všude kolem něj. Pódium bude v tomto případě mystériem, magickou laboratoří.

Pokračování rozhovoru v tištěné Harmonii 9/2024.

Sdílet na Facebooku