Igor Františák

Mé hudební začátky sahají do dětského věku, začínal jsem kolem sedmého roku. Od malička jsem měl přání stát se hudebníkem a to i přesto, že v mé rodině nebyli žádní muzikanti. Přes různé druhy hudebního vzdělání jsem se dostal v 8. třídě ZŠ   na konzultaci k docentu Valtru Vítkovi, který se stal mým celoživotním pedagogem a taky velkým vzorem.

Daniel Svoboda

K hudbě mě přivedla babička, která se sama naučila hrát na akordeon. Od osmi let jsem hrál na zobcovou flétnu, ale po roce mě to přestalo bavit. Tehdy se mě pan učitel zeptal, jestli nechci hrát na klarinet. Zajímalo mě hlavně, jak „to“ vypadá,       protože jsem „to“ v životě neviděl. V mých očích tehdy klarinet vypadal složitě, což mě zaujalo, no a bylo rozhodnuto.

Igor Františák skladbách pro klarinet, které zaznějí během večera:

Skladby, které uvedeme 22. října s Janáčkovou filharmonií Ostrava a jejím šéfdirigentem Heiko Mathiasem Förstrem, jsem zvolil z několika důvodů. Prvním je splnění mého snu, moci si zahrát Brahmsovu Sonátu Es dur v orchestraci Luciana Beria se symfonickým orchestrem, protože v této verzi se jedná o úžasnou zvukovou paletu plnou barev. Navíc Brahmsova hudba je mé duši asi nejbližší a tímto přirozeně navazuji na nahrávku obou Sonát, které jsem letos na jaře natočil společně s klavíristou Martinem Kasíkem. K této Brahmsově Sonátě jsme vybrali Koncertní kus Felixe Mendelssohna, který jsme společně s mým bývalým studentem (dnes 1. klarinetistou JFO) a skvělým klarinetistou Danielem Svobodou již hráli, a to za doprovodu polského komorního orchestru INTER>Camerata s dirigentem Jakubem Bokunem. V této půvabné skladbě se představím, jako hráč na basetový roh – nástroj, který je využíván v dnešní době velice zřídka, přestože byl v období konce 18. století tolik oblíben. Společně s Danem Svobodou zahrajeme zcela kontrastní skladbu (oproti hlubokomyslnému Brahmsovi), v tzv. “salónním stylu” a věřím, že bude příjemný zpestřením programu tohoto večera.

Sdílet na Facebooku