Narek Hakhnazaryan a violoncello, co dodat. Když jej slyšíte hrát, máte pocit, že se osmadvacetiletý (narozeniny oslavil v říjnu) s tímto nástrojem už musel narodit. A je také pravda, že na svém osobitém projevu pracuje a rok od roku se zlepšuje. V roce 2008 vyhrál Mezinárodní soutěž P. I. Čajkovského a od té doby jeho kariéra strmě stoupá. Hraje ve věhlasných sálech s předními orchestry a dirigenty. Je proto skvělé, že jej v Ostravě budeme moci za pár dnů (24. a 25. 11.) přivítat už podruhé. Pokud jste propásli jeho Saint-Saënse před dvěma lety, tentokrát byste si jeho vystoupení určitě neměli nechat ujít. Pro koncert s Janáčkovou filharmonií a bývalým šéfdirigentem JFO Petrem Vronským, který se koná tři měsíce po jeho premiéře na prestižních londýnských Proms, tentokrát zvolil Prokofjevovu Koncertantní symfonii pro violoncello a orchestr.

Narek Hakhnazaryan poskytl v listopadu rozhovor časopisu Harmonie. Zde je ochutnávka:

Už jste tuto skladbu někdy hrál, nebo to bude poprvé?

Ano, poprvé a je to ohromně vzrušující pocit. Když jsem s Janáčkovou filharmonií hrál naposledy, opravdu jsem si to užil a říkal jsem si, že je to orchestr jako stvořený právě pro společné uvedení Prokofjevova díla.

Co Vás na Prokofjevově hudbě nejvíce zajímá?

Ze všeho nejspíš to bude kombinace přímo ohnivé vášně a intelektuálního obsahu, což je v hudbě obecně hodně výjimečné. Tyto dvě věci jsou navíc u Prokofjeva vzácné a přesně vyvážené. Toho si na jeho hudbě cením asi ze všeho nejvíce.

(citujeme z rozhovoru Borise Klepala s Narkem Hakhnazaryanem  – Harmonie 11/2016)

Sdílet na Facebooku