převzato z portálu Klasikaplus.cz, autor recenze: Milan Bátor, 1.5.2020

V pořadí třetí on-line koncert Janáčkovy filharmonie se uskutečnil 30. dubna ve společenském sále Domu kultury města Ostravy. Vystoupil na něm Benda Quartet ve složení Jakub Černohorský (1. housle), Petr Grabovský (2. housle), Petr Benda (viola) a Tomáš Svozil (violoncello). Špičkový zvukový přenos do slezských, moravských a českých domácností zajistil Jan Košulič.

Technická kvalita a správné rozmístění mikrofonů i nástrojů je jedním z klíčových bodů on-line koncertů, který může ovlivnit dojem a prožitek posluchačů. Zdaleka ne všichni umělci bohužel mají rovnocenné šance. Streamy Janáčkovy filharmonie se však mohou řadit k akusticky „nejdokonalejším“, jež lze v současnosti slyšet.

Benda Quartet je soubor, který sleduji od jeho úplných počátků v roce 2012. Za tu dobu se pozměnilo personální obsazení. S příchodem výborného houslisty Jakuba Černohorského se těleso konsolidovalo a objevilo se postupně na hudebních festivalech a koncertech doma i v zahraničí. Benda Quartet je mně osobně sympatický z několika důvodů. Baví mne už dramaturgie jejich koncertů, která svědčí o tom, že pánové nejen s potěšením hrají, ale také rádi přemýšlejí a podrobují filozofii interpretace i programové schéma dialogu a úvaze. O jejich interpretačních specifikách si napíšeme v následujících řádcích.

Smyčcový kvartet e moll op. 44 č. 2 Felixe Mendelssohna jsem v podání Benda Quartet slyšel živě poprvé 7. října loňského roku, kdy soubor vystoupil po boku elitního hobojisty Viléma Veverky v komorní řadě Janáčkovy filharmonie. Už tehdy bylo jejich podání precizně sehrané, velkoryse dynamické a velice působivé. Také se hrálo v diametrálně odlišných podmínkách! Nyní nastoupili hráči v rouškách, a když se rozezněly energické první tóny vzrušené 1. věty Allegro assai appassionato, pomyslel jsem si v duchu, jak to v tomto nepohodlí vlastně celé dopadne. Jenže Benda Quartet podal strhující výkon, který jsem sledoval po celou dobu téměř bez dechu.

Zvuk Benda Quartetu má naprosto osobité charisma, které je vlastní jen souborům nebo instrumentalistům mimořádných kvalit. Jejich hra byla dokonalou ukázkou společného entuziasmu, soudržného tahu a nádherné intonace. Benda Quartet neví, co je to rutina, bombastičnost nebo naopak okázalé herecké pozérství. Nepotřebuje překvapovat publikum, ale hraje s potěšením a pozorností k přesné souhře, citlivé barevnosti a souladu.

Mendelssohnova hudba zněla jakousi samozřejmostí a lehkostí, ale dojít k tomuto cíli není interpretačně vůbec jednoduché. Právě pozorné vnímání a senzitivní modelování melodie v instrumentálně zahuštěné hudební faktuře poukázalo na ryzí hráčské mistrovství Benda Quartetu. Doslova opojné bylo v tomto ohledu překrásně rozezpívané Andante s melodií v prvních houslích, které decentně kolorují šestnáctiny dalších nástrojů. V tempově rychlých větách naopak soubor rozpoutal výbušnou a značně kontrastní dynamiku, aniž by slevil ze zřetele ke kultivovanému projevu a filigránské souhře.

Mendelssohnovy kvartety se v posledním desetiletí těší značné pozornosti mladých interpretů. V hudebních databázích lze najít celou řadu různých nahrávek. Živé provedení souborem Benda Quartet z Ostravy 30. dubna 2020 proběhlo za mnohem náročnějších podmínek, přesto se jednoznačně zařadilo k těm nejlepším, nejupřímnějším a nejautentičtějším, jež jsem kdy slyšel.