„Orchestr s dirigentem Lawrencem Fosterem sál naplnil energií, vtipem a hudební brilancí.“

Kožuchin bravurně zvládl polyfonní a technicky náročné epizody plné složitých běhů a akordických struktur.

„Zahajovací koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava byl oslavou klasické hudby.“

Zahajovacímu koncertu sezony Janáčkova filharmonie Ostrava vtiskla punc výjimečnosti. Čtvrteční večer nabídl spojení klavírní hvězdy Denise Kožuchina, dirigentské autority Lawrence Fostera a světového repertoáru. 

Úvodní proslov a přivítání posluchačů patřil tradičně řediteli filharmonie Janu Žemlovi a náměstkyni primátora Lucii Baránkové Vilamové, kteří vyzdvihli práci celé instituce a její přínos veřejnosti tuzemské i zahraniční.

Hudební dění pak zahájila předehra k Figarově svatbě Wolfganga Amadea Mozarta, jeden z ikonických orchestrálních úvodů v dějinách opery. Orchestr vyvolal žádoucí atmosféru komického napětí a očekávání. Dobře podchycený rytmus hry dodal pocit neustálého pohybu vpřed, zároveň však zachoval pocit lehkosti a hravosti. Smyčce byly hybatelem melodie, zatímco dechové nástroje si užívaly barevné nuance. Žestě dodaly hudbě dynamický výraz, aniž překrývaly ostatní nástroje. Koordinace a vyvážení jednotlivých sekcí orchestru činí předehru mimořádně hudebně sdělnou, a to přesto, že se jedná o relativně krátký kus. Orchestr s dirigentem Lawrencem Fosterem sál naplnil energií, vtipem a hudební brilancí.

Sólistou večera byl přední klavírista své generace Denis Kožuchin. Průlom v jeho kariéře nastal v roce 2010, kdy získal první cenu na prestižní bruselské Soutěži královny Alžběty. Toto ocenění mu otevřelo dveře k významným mezinárodním spolupracím s prestižními orchestry i dirigenty. Kožuchin je známý pro svůj rozmanitý repertoár a především pro emocionálně hlubokou a technicky dovednou hru.

Koncert pro klavír a orchestr č. 4 G dur, op. 58 Ludwiga van Beethovena patří do zlatého fondu koncertantních kusů v historii klasické hudby a svou inovativností a emocionalitou předznamenal hudbu 19. století. Místo obvyklého orchestrálního úvodu, který je typický pro koncerty té doby, začíná první věta (Allegro moderato) tichým sólovým vstupem, v podání Kožuchina jedinečně citlivým. Jeho úhoz byl lehký a plynulý, zatímco orchestr pod vedením Fostera odpovídal energicky a rytmicky pevně. Souhra mezi klavírem a orchestrem byla vynikající; nádherně se střídaly ve vedení hudebního toku. V rychlých bězích a akordových sekvencích byl výkon sólisty brilantní a jeho výrazový rozsah obdivuhodný zejména ve svižných přechodech mezi dynamickými extrémy. Virtuosní zakončení do plného zvuku orchestru vytvořilo působivé finále. Druhá věta (Andante con moto) se stala bezpochyby emocionálním vrcholem první poloviny večera a přinesla kontrast dvou zcela odlišných hudebních charakterů. Kožuchinova interpretace byla charakterem něžná, vytvářela až transcendentální atmosféru, dokázal udržet jemnost tónu i v momentech vyšší síly orchestrální hry. Orchestr přinášel potřebné napětí a gradaci, přičemž ochotně ustupoval, když klavír nabýval na síle a dominanci. Poté přišla hravá třetí věta (Rondo: Vivace), kde Kožuchin předvedl charakteristicky živé téma s ohromující, ekvilibristickou technikou. Bravurně zvládl polyfonní a technicky náročné epizody plné složitých běhů a akordických struktur. Janáčkova filharmonie hrála živě a energicky, vstupy dechových nástrojů věci dodávaly svěží charakter. Smyčce vykazovaly dokonalý synchron s klavírem. Orchestr a klavírista se v závěru spojili v jednu dynamickou erupci a publikum reagovalo obdobně vřelým potleskem a pochopitelně si vynutilo přídavek. 

Druhá polovina večera byla věnována Symfonii č. 4 e moll, op. 98 Johannesa Brahmse. První věta (Allegro non troppo) svou intenzitou okamžitě upoutá pozornost. Orchestr pod vedením Fostera následně dokázal vystihnout jak mocné, tak subtilní momenty. Smyčcová sekce se prezentovala s výraznou tělesností, zatímco dechové nástroje zvuk obohacovaly o potřebnou hloubku a barevnost. Druhá věta (Andante moderato) zapříčinila změnu nálady a orchestr ukázal svou schopnost navodit intimní a melancholickou atmosféru. Melodie prezentovaná ve smyčcích byla naplněna emocí, hlavní téma se rozvíjelo s hlubokým citem a orchestr v této části ukázal svou souhru a vzájemnou podporu. Sólové pasáže především v dechových nástrojích ukázaly jemné nuance. Třetí věta (Allegro giocoso) představuje obrat a nápadně živý a energický kontrast k předchozím větám. V této části se ukázala být obzvláště působivou dynamika s častými přechody mezi piano a forte, které podtrhly přítomnou hravost pojetí. Dirigent skvěle vyvážil jednotlivé sekce orchestru, každý nástroj měl možnost chvilku zářit, a v melodickém prolínání Brahmsovy polyfonie společně vedly uměleckou konverzaci. Závěrečná věta (Allegro energico e passionato) přináší účinnou gradaci a dramatické vyvrcholení celé symfonie. Smyčce jako dominantní prvek mají jasně definovanou melodickou roli, která se mísí s mohutnými replikami dechových nástrojů a bicí sekce. Jejich vzájemná interakce působí majestátní atmosféru, která posílila emocionální náboj slyšeného. Rychlé pasáže střídající se se závažnými momenty posilují hudební napětí. Dirigent mezi těmito přechody navigoval s lehkostí a orchestr poctivě reagoval. S dirigentem Fosterem podal vynikající výkon plný energie, emocionální hloubky a technické zdatnosti.

Celkově vzato byl zahajovací koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava oslavou klasické hudby a orchestr, jak naznačeno, opět prokázal svou špičkovou úroveň. Janáčkova filharmonie potvrdila, že zaujímá pevné místo mezi předními českými symfonickými tělesy. Přináší nezapomenutelné koncertní zážitky.

Zdroj: Recenze převzata z webu www.klasikaplus.cz, autor: Tereza Mrázová, 21. 9. 2024, foto: Martin Kusyn