Janáčkova filharmonie v úterý 29. 8. 2023 zavítala do Opavy na 3. abonentní koncert. Ve zdejším kostele svatého Václava se rozezněla hudba v podání houslisty Jiřího Vodičky a violisty Jakuba Fišera. Pánové se sešli v Mozartově koncertu a jejich podání bylo zajímavým hudebním dialogem, který si zaslouží ohlédnutí. Provedení řídil šéfdirigent filharmoniků Vasilij Sinajský.

Možná by se Jakub Fišer trochu ošíval, kdybychom ho uvedli pouze jako violistu. Pravdou je, že violu drží v rukou spíš příležitostně. Fišer je především excelentním houslistou a elitním komorním hráčem: jako primárius Bennewitzova kvarteta se významně podílí na skvělé pověsti české komorní hudby. Přesto i na větší sestru houslí hraje tento umělec způsobem, který si říká o pozornost. Fišer se na violu v Opavě představil po boku houslisty Jiřího Vodičky v Mozartově Sinfonii concertante pro housle, violu a orchestr Es dur KV 364.

Od prvních tónů sólového partu upoutal Fišerův procítěný přednes. Viola v jeho podání zněla s měkkou sametovou barvou, výstavba hudebních frází měla náležitou klasicistní brilanci, rytmickou eleganci a hlavně přirozeně muzikální prožitek. Fišer si svou hru od počátku vyloženě užíval a hrál komunikativně na Vodičku, který se oproti předpokladům v první větě držel mírně zpátky. Houslový mág sice vysázel všechny pasáže a společné běhy přesně a s krásnou kantilénou. Přesto jakoby mu chyběla obvyklá uvolněnost a spontánní prožitek, který jsme u něj zažili nedávno během koncertu s pianistou Davidem Marečkem i na jiných pódiích.

Obvyklý pocit bezstarostné jízdy a svrchovaného nadhledu se u Vodičky dostavil v sólové kadenci k závěru první věty, kde oba sólisté osaměli a museli spoléhat jeden na druhého. Od té chvíle Vodička čaroval. Druhá věta vyzněla přímo magicky. Souhra obou interpretů vypadala jako emotivní dialog, plný vzájemného porozumění, souznění a empatie. Přesvědčivé bylo i finále, které po myšlenkově hluboké druhé větě nabídlo krásný kontrast v podobě virtuózní stylizace, průzračné hravosti a rychlého tempa.

Provedení Mozartovy Sinfonie bylo přijato s nesporným nadšením publika, které si vyžádalo i přídavek. Také Romantický kus Antonína Dvořáka připomněl, že Vodička s Fišerem patří k umělecké první lize české klasické hudby. Mimochodem, asi neznám u nás houslistu, který by tak báječně hrál na violu. Opavské publikum na dramaturgii, která staví do popředí přední české i zahraniční sólisty, očividně slyší a přijímá ji s radostí. Večer ovšem nebyl „jen“ o sólových kreacích, ale měl také další konsekvence.

Janáčkova filharmonie v Opavě představila v mnoha ohledech zajímavý výkon. Pod taktovkou Sinajského je obvykle tento orchestr solidně sehraný a technicky i výrazově spolehlivý. Tentokrát víc upoutaly jednotlivé sólové výkony filharmoniků, než celková souhra. Zmínku si zaslouží individuální výstupy na pikolu, příčnou flétnu, hoboj, lesní roh, klarinet i další nástroje, znamenitý byl výkon koncertního mistra houslí. Rossiniho předehra k opeře Hedvábný žebřík byla dramaturgicky vhodnou volbou, jen by si zasloužila ještě pozornost a čas. Klasická hudba má spoustu předností, ale také určitou nevýhodu. V její křišťálově průzračné hudební sazbě je vše slyšet, nic se neschová.

Ke zdařilým bodům koncertu patřilo provedení Schönbergovy rané kompozice Zjasněná noc ve verzi „poslední ruky“. Filharmonie zredukovaná na smyčcové nástroje zahrála pozdně romantické dílo v přiléhavé souhře, s naléhavým a vzrušujícím výrazem. Básnická předloha Dehmelovy básně inspirovala skladatele svým příběhem o vině a odpuštění. Obrysy tohoto dramatického díla bylo možné sledovat v postupné proměně temnějších barev ke světlu a naději. Sugestivnost Schönbergovy skladby je však natolik přesvědčivá, že bohatě stačilo nechat se vést explicitní intenzitou hudby.

Janáčkova filharmonie pod taktovkou Sinajského zahrála zmíněné dílo s optimálním rozvržením jednotlivých aspektů provedení. Její výkon zde působil živelně, upřímně a samozřejmě. Intuice je někdy prospěšnější než zevrubné analýzy a intelektuální sondy. To ale filharmonikům nemusí nikdo vysvětlovat.

Zdroj: Recenze převzata z webu ostravan.cz, 30. 8. 2023, autor Milan Bátor, foto Martin Kusyn.