„Smyčcová sekce zahrála úvodní část s jemnou gradací; vyvstal pocit tajemství, vyčkávání a neuchopitelnosti.“

„K slyšení byla Reimerova práce s frází, promyšlené vrstvení a rafinovanost gradace.“

„Citlivá interpretace posluchačům umožnila ponoření se do Brucknerovy duchovní výpovědi.“

Koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava, uskutečněný 31. října pod vedením dirigenta Roberta Reimera, publiku přinesl silný zážitek interpretací Symfonie č. 3 d moll Antona Brucknera. Tato kompozice díky dedikaci často označovaná za „Wagnerovu“, odkazuje na inspiraci, kterou Bruckner čerpal u Richarda Wagnera a v jeho hudebním světě. Dílo patří k Brucknerovým klíčovým skladbám a svým velkolepým hudebním a hlubokým duchovním poselstvím stále rezonuje kulturními dějinami.

Úvodní věta (Mehr langsam, misterioso) začíná pomalu a tajemně a byla Reimerem interpretována s akcentem na atmosféru očekávání a budování napětí. Smyčcová sekce, která vede počáteční motivy, zahrála tuto část s jemnou gradací – vyvstal pocit tajemství, vyčkávání a neuchopitelnosti. Dirigent s citlivostí zachytil přechod od poklidného začátku k dramatickému vzestupu s nástupem žesťů. Zejména lesní rohy a trubky potom přinesly masivní vrstvu, která vhodně kontrastovala s úvodní subtilností. Je na místě vyzdvihnout lesní rohy, které svůj part hrály plným tónem, ale nezahltily decentnější motivy. V této části orchestr ukázal brilantní práci s dynamikou, která podpořila Brucknerovo umění skloubit celek s jeho detaily. Dřevěné dechové nástroje, zejména potom klarinety a fagoty, měly za úkol vyplnit prostor mezi robustními harmoniemi smyčců a žesťů. V Reimerově interpretaci jejich role vynikla tím, že orchestr držely v souhře; ukázaly se jako klíčové pro komplexní chápaní struktury první věty.

Druhá věta (Adagio. Bewegt, quasi Andante) přináší klidnější, téměř až meditační atmosféru a orchestru se podařilo vystihnout její niterný charakter. Intimní pojetí však nekleslo do jednotvárnosti; stále bylo cítit dramatické napětí. Reimer vedl hudebníky k důkladné práci s dynamikou a podařilo se mu dosáhnout pozvolných přechodů, které zároveň vytvářely působivé kontrasty a neztrácely tah. Smyčce byly vůdčí sekcí a dechové nástroje vykreslovaly hladké, ale intenzivní melodické linky. Klarinety a hoboje působily jako protipól ke smyčcům a postupně převzaly melodickou iniciativu, fagoty podtrhly melancholické tóny. Citlivá interpretace posluchačům umožnila ponoření se do Brucknerovy duchovní výpovědi.

Třetí věta (Scherzo. Ziemlich schnell) přináší rytmickou hravost; scherzo je vystavěno na tanečních rytmech a dynamických přechodech. Janáčkova filharmonie zde podala hbitý a precizní výkon při pečlivé artikulaci. Ústřední téma smyčců bylo interpretováno s lehkostí a elegancí, která kontrastovala s nekompromisně kompaktními dechy. Vyšla najevo příkladná souhra mezi jednotlivými sekcemi. Trubky a lesní rohy kreslily výrazné rytmické kontury a hrály intenzivním, ale kontrolovaným zvukem. Závěr věty podal orchestr s osobitou energií, která strhla posluchače a připravila půdu pro závěrečnou větu symfonie.

Závěrečná věta (Finale. Allegro) přinesla mohutné finále působivých momentů večera. Hudebníci interpretovali triumfální téma s velkým nasazením. Smyčce hrály hutným zvukem, energické téma postupovalo vpřed s odhodláním. Žestě i ostatní dechy podporovaly tuto velkolepost bez ztráty zřetelnosti dílčích sdělení. Dřevěné dechové nástroje se staly výrazným prvkem, který vnášel kontrasty a nabízel chvilky ztišení. I dramatičtější pasáže byly vedeny jemně a orchestr dal energii i do závěrečného vzestupu. K slyšení byla Reimerova práce s frází, promyšlené vrstvení a rafinovanost gradace. Orchestr pohotově reagoval na náhlé impulsy a udržel plynulost a jednotu. Finální část byla vedena temperamentně, každý nástroj přispěl k účinku majestátního závěru a završil tak nejen hudební, ale pro mnohé i duchovní zážitek.

Zdroj: Recenze převzata z webu Klasikaplus.cz, autor: Tereza Mrázová, 1. 11. 2024, foto: Petr Hrubeš