„Tento koncert byl jakousi rekonstrukcí rituálu, kdy se z chaosu rodí harmonie, ze tmy světlo a ze smrti nový život.“

„Pod vedením Andreye Boreyka orchestr podtrhl Bartókův princip transformace – sólista se chvílemi stával součástí orchestru, aby se z něj znovu mohl vynořit.“

„Gringolts přednesl koncert tak, že se technická náročnost vytratila v lehkosti a spontánnosti.“

Ve dnech 20. a 21. února jsme se v rámci koncertní řady Symfonického cyklu A s Janáčkovou filharmonií Ostrava měli možnost stát součástí dalšího hudebního příběhu. Dramaturgie večera, tentokrát pod taktovkou Andreye Boreyka, se odehrávala v duchu hluboké cesty do prapůvodních vrstev lidské kultury: Bartókův Houslový koncert č. 2, Labutí píseň Arva Pärta a Stravinského Suita z baletu Pták Ohnivák – tři skladby, tři světy, ale především tři příběhy znovuzrození, které ve své podstatě odkazují k archetypálním mýtům a rituálům starověkých civilizací.

Hudba od nepaměti provázela rituály obnovy, přechodové obřady. Od starověkých civilizací, kde byla součástí chrámových ceremonií, přes šamanské extatické tance až po středověké mystické zpěvy – vždy plnila úlohu zprostředkovatele mezi světem lidí a nadpozemskými silami. Bartók přináší rituál v jeho syrovější podobě. Jeho Koncert pro housle a orchestr č. 2 je dílem vnitřní i vnější transformace. Skladatel zde spojuje svou hlubokou znalost lidové hudby s moderní kompoziční strukturou a vytváří tak hudební svět plný kontrastů. Na jedné straně se ozývá syrovost a rytmická neklidnost transylvánských tanců, na straně druhé pak téměř symfonická rozmáchlost, v níž housle splývají s orchestrem v organický celek.

….

Celou recenzi koncertu si můžete přečíst zde na portále Klasikaplus.cz.
Autor: Martina Farana, 22. 2. 2025, foto: Petr Hrubeš