Inspirace ptačím světem – silný a zřídkakdy se opakující večer
Recenze převzata z webu Klasikaplus.cz, 16. 4. 2022, autor Ondřej Milt, foto Martin Straka.
Čtvrteční kulturní dění v Ostravě zcela jistě ovládla Janáčkova filharmonie Ostrava spolu se sólistou Karlem Dohnalem a dirigentem Petrem Popelkou. Společným tématem celého večera se stala ptačí říše promítnutá do světa hudby. V programu tak vedle sebe stála jména Einojuhani Rautavaara, Anders Hillborg, Antonín Dvořák a Igor Stravinskij a jejich díla posluchačům předestřela pestrý obraz toho, jakým způsobem autoři k tématu přistupovali.
Před samotným koncertem mohli posluchači zhlédnout krátký dokumentární film Hillborg & Dohnal Music in motion, který mapoval fáze zhruba roční přípravy klarinetisty Karla Dohnala na náročný výkon provedení skladby Paví příběhy (Peacock Tales). Tento krátký snímek mohl divákům/posluchačům více přiblížit kontext skladby a také značnou náročnost, která je na sólistu kladena.
Jako první skladba večera zaznělo jedno z nejznámějších děl finského skladatele Einojuhaniho Rautavaary, Cantus arcticus op. 61. Dílo bylo komponováno v roce 1972 na objednávku univerzity v Oulu a nezřídka bývá označováno spíš jako koncert pro ptáky a orchestr. Součástí této kompozice jsou autentické nahrávky ptačího zpěvu, které nahrával sám autor. Skladba má tři části. Speciálně bych zmínil první větu pod názvem Bažina, která je uváděna dvěma střídajícími se sólovými flétnami. Ty však v podání flétnové sekce zněly jako jedna. K nim se postupně přidává zpěv ptactva a celý orchestr. V interpretaci Janáčkovy filharmonie Ostrava skladba působila velice svěžím dojmem a během provádění celého „koncertu pro ptáky a orchestr“ jsme mohli slyšet bravurní sólové výkony celé dechové harmonie hráčů Janáčkovy filharmonie.
Po krátké pódiové přestavbě, kdy bylo nutné vytvořit prostor pro „pavího sólistu“, klarinetistu Karla Dohnala, jsme mohli zažít skladbu Anderse Hillborga Paví příběhy. Záměrně píšu, že posluchači mohli zažít tento nevšední zážitek, protože součástí koncertu je autorská choreografie Romana Horáka a Karla Dohnala, která je neoddělitelným prvkem díla. Anders Hillborg zkomponoval tento koncert během tří měsíců v roce 1998 pro prominentního světového klarinetistu Martina Frösta. Paví příběhy existují ve třech verzích a v Domě kultury města Ostravy zazněla tento večer původní, první verze. Klarinetista Karel Dohnal poprvé českému publiku představil dílo společně s Janáčkovou filharmonií Ostrava v rámci festivalu Hudební fórum už v roce 2015 v Hradci Králové. Ostravské provedení se mělo uskutečnit 23. dubna 2020, avšak vzhledem k celosvětové pandemii Covidu-19 jsme mohli být součástí provedení až téměř o dva roky později.
Po příchodu sólisty Karla Dohnala na pódium sfoukl interpret osvětlení celého sálu včetně lampiček v orchestru a do úplné tmy vetkl první tóny koncertu. V tu chvíli byla v celém sále patrna zásadní změna atmosféry. Do té doby povznesená nálada švitořících ptáčků v sále, kteří zde zůstávali po Rautavaarovi, se ráz změnil v magické očekávání pohádkového temna. Bodové světlo, které bylo zaměřeno pouze na interpreta, zesilovalo postupně svoji intenzitu stejně jako Karel Dohnal intenzitu úvodní kadence, po které se střihem rozsvítila světla v orchestru. V úvodu kompozice Karel Dohnal v části, kterou autor díla ponechal improvizačně na interpretovi, citoval úryvek ze Smetanovy Mé vlasti a závěrečný rozvod do jiné tóniny připomínal část nejznámějšího operního klarinetového sóla z opery Giacoma Pucciniho Tosca. Během celé kompozice interpret měnil své místo na pódiu a podle předem dané choreografie dotvářel společně s orchestrem a dirigentem Petrem Popelkou toto jedinečné dílo. Chvíli jsme mohli být svědky natřásajícího se sebevědomého páva, který okázale ukazuje skrze interpreta s téměř dokonalou prstovou technikou na klarinet svoji sílu a nezlomnost, rázem pak zmateného a zdrceného páva, který hledá lásku a pochopení. Všechny tyto razantní změny nálad byly nejvýše intenzivní a pro posluchače zcela elektrizující. V samém závěru skladby, kdy posouval všechny možné, ba i téměř nemožné hranice hry na klarinet, odloží Karel Dohnal svůj nástroj. Do úplného ticha rozpřáhne ruce a kostým, ve kterém odehrál celý koncert, vytvoří vějíř rozevřeného pavího ocasu. Celkový dojem z provedení byl umocněn citlivým vedením dirigenta Petra Popelky, který orchestr řídil zcela jasným a čitelným gestem, čímž umožnil hráčům naplno se odevzdat ve prospěch prováděného díla.
Druhá půle večera byla, jak jsem už výše uvedl, také ve znamení ornitologického exkurzu do hudební literatury. Zazněla symfonická báseň Holoubek op. 110 Antonína Dvořáka. Toto dílo patří do tetralogie, která byla komponována na náměty Kytice Karla Jaromíra Erbena v roce 1896. Holoubek vypráví o dívce, která otráví svého manžela. Její žal však nemá dlouhého trvání, neboť měsíc po pohřbu se provdá za krásného mládence. Žalostné vrkání holoubka na hrobě otráveného vyvolá v dívce výčitky a ta raději spáchá sebevraždu. Skladba v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava pod vedením Petra Popelky působila velice naléhavě. Dirigent nechal rozeznít orchestr v plném symfonickém zvuku naproti jemným částem díla, které vynikaly svojí křehkostí.
Posledním opusem večera byla suita z baletu Pták Ohnivák ruského skladatele Igora Stravinského. Toto dílo patří bezesporu k hitům světových podií. Balet měl premiéru v roce 1910 a stál na počátku úspěšné kariéry ruského baletu Sergeje Ďagileva. Petr Popelka k dílu přistoupil s pokorou a nechal vyniknout jednotlivé nuance kompozice. Nemohu zapomenout upozornit na velice zdařilé provedení jednotlivých exponovaných míst v dechových nástrojích.
Celkově považuji koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava pod vedením jejího stálého hostujícího dirigenta Petra Popelky ve spolupráci s klarinetistou Karlem Dohnalem za velice silný a zřídkakdy se opakující večer, ve kterém všichni zúčastnění umělci v každém provedeném díle předkládali citlivým, řemeslně zcela zvládnutým a zároveň posluchačsky vstřícným přístupem strhující zážitek. Pokud jste však nestihli na čtvrteční koncert přijít, nezoufejte. Na internetové stránce Českého rozhlasu je k dispozici nahrávka, která bude dostupná ještě týden. Tak tedy o nevšední zážitek úplně nepřijdete.