Mezinárodní den studenstva – 17. listopad – byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně. Ustavení tohoto dne je připomínkou tragických podzimních událostí roku 1939 v nacisty okupovaném Československu, které v té době už ztratilo v důsledku Mnichovské dohody svá pohraniční území a více než půl roku bylo přičleněno k Německu jako protektorát Böhmen und Mähren. Tichá celonárodní připomínka 21. výročí vzniku samostatného Československa a demonstrace v Praze 28. října 1939, jichž se účastnili převážně studenti, vygradovala fatálním střetem občanů s okupačními silami.

Zastřelen byl dělník Jan Sedláček a postřelen student lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal, který zraněním podlehl 11. listopadu. Pohřeb Jana Opletala 15. listopadu v Praze na Albertově vyústil v několikatisícovou demonstraci a otevřený protest proti okupaci. V Berlíně byl bezprostředně na to za účasti Adolfa Hitlera schválen plán „Sonderaktion Prag“. V noci z 16. na 17. listopadu 1939 došlo k masovému zatýkání studentů na vysokoškolských kolejích v Praze, Brně a Příbrami. Devět studentů bylo okamžitě popraveno, dalších více než 1200 deportováno do koncentračního tábora. České vysoké školy byly uzavřeny až do konce 2. světové války. Tento významný den našich i světových dějin se rozhodla Janáčkova filharmonie Ostrava letos uctít provedením cyklu symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast. Těžko si lze představit vhodnější dílo, které by se k tomu výročí pojilo – jak svou celkovou charakteristikou a hloubkou hudební výpovědi, tak významem, který Má vlast v naší historii má. Zaznívá při výjimečných událostech, ale současně je všudypřítomná v našich myslích, čteme ji mezi řádky všedních dní. Však i v Ostravě zazněla v klíčových, vpravdě osudových okamžicích našich dějin. Stačí připomenout její demonstrativní provedení legendárním dirigentem Jaroslavem Voglem na konci 30. let.

Má vlast je srozumitelná svým posláním každému posluchači, je nám blízká hloubkou, silou a bezprostředností. Bedřich Smetana v partiturách svých šesti programních symfonických básní Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník vyjádřil plasticky dynamikou i tempově důležité momenty zhudebněných událostí, jejich atmosféru. Neuvěřitelné bohatství skladatelovy invence se prolíná celým cyklem v dokonalé kompozici, pro plně přesvědčivé provedení zaznamenal skladatel pečlivě veškeré výrazové prostředky.

V provizorních prostorách Janáčkovy filharmonie v kině Vesmír zazněla Má vlast v hudebním nastudování a pod taktovkou českého dirigenta Tomáše Netopila, vítěze renomované dirigentské soutěže Sira Georga Soltiho v roce 2002 ve Frankfurtu nad Mohanem, deset sezón generálního hudebního ředitele Aalto Musiktheater a Philharmonie Essen, nyní hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie a od roku 2025 budoucího šéfdirigenta a hudebního ředitele Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK.

Interpretační styl Mé vlasti má v českých zemích uznávanou tradici, založenou Václavem Talichem. Ta se opírá o důsledné provedení Smetanova notového zápisu se všemi zdánlivě drobnými finesami a usiluje o co nejpůsobivější vyjádření jednotlivých obrazů a nálad, včetně lyrických zastavení a statické monumentálnosti. Mnozí umělci 21. století pohlížejí na toto téměř sto padesát let staré dílo odlišněji než předchozí dirigentské generace, zvýšená akčnost je jim bližší. Tomáš Netopil řídil orchestr temperamentně v přesné souhře, v neustálém pohybu se silným důrazem na dramatičnost, v níž pro detaily a průzračnost zvuku není místo.. Poetické pasáže byly hrány zpěvně sytými tóny, dynamickou škálu dirigent odstiňoval v celkově vyšší zvukové hladině. Polka ve „Vltavě“ nezněla lehce, ale zemitě, milostné motivy v „Šárce“ hutně, bouřlivé byly „Luhy a háje“. „Blaník“ navazoval na „Tábor“ s minimální pauzou, takže obě části působily jako jeden úderný celek.

Orchestr JFO plně prokázal své technické kvality, přesvědčivě vyzněla i jednotlivá sóla dechových nástrojů.

V poslední době se hrává Má vlast bez přerušení, Tomáš Netopil ji uvedl s dříve obvyklou přestávkou po prvních třech částech. Osobně považuji tento přístup za vhodnější, publikum má příležitost Smetanovu hudbu vstřebat postupně, navíc je toto řešení vstřícnější i pro orchestr, který si může uprostřed náročného koncert vydechnout.

U příležitosti Mezinárodního dne studentstva a v den 17. listopadu, který je pro naši republiku tak významný, byla volba Mé vlasti mimořádně vhodná. Bylo to důstojné připomenutí listopadových událostí, při nichž se tvořily české dějiny 20. století.

Zdroj: Recenze převzata z webu operaplus.cz, 23. 11. 2023, autor Gabriela Špalková, foto Petr Hrubeš.