Recenze převzata z Internetového deníku pro umění a kulturu Ostravan.cz, 23. 4. 2021, autor Milan Bátor.

Janáčkova filharmonie ve čtvrtek zahrála s mladými hudebníky. Anežka Nováková, Karolína Žáková, Gabriela Matoušková, Bella Adamová a Anna Gaálová. Pětice mladých a nadějných interpretek se představila v pestrém programu. Provedení řídil dirigent Chuhei Iwasaki. Koncert mohli posluchači sledovat online.

Jako první se rozezněla marimba v podání Anežky Novákové. Nástroj s magickou hudební barvou a specifickým stylem hry, během níž hráčka drží v každé ruce dvě paličky. Cangelosiho Koncert pro marimbu a orchestr č. 2 je bizarní záležitost. Všechny tři věty prostupuje funerální, tíživá nálada. Na vlas podobná atmosféra působila trochu stereotypně, ale stylizace sólového partu byla přinejmenším zajímavá.

Nováková svou hrou dala najevo, že s touto kompozicí dokázala souznít. Počínala si uvolněně a do hry postupně vložila i své emoce. Sólové kadence ukázaly, že dokáže přemýšlivě vystavět hudební fráze, třetí věta ji nezaskočila ani rychlými skupinkami not, které zahrála brilantně a přesně.

Letos uplyne přesně 100 let od úmrtí Camilla Saint-Saënse, jehož První violoncellový koncert zahrála Karolína Žáková. Saint-Saënsův koncert vyniká barevnou instrumentací a melodickou lahodností, nepostrádá ani dramatický výraz, který tomuto dlouhověkému skladateli býval v minulosti některými kritiky upírán. Legrační je, že hudební historikové od sebe tyto domněnky opisovali, najdeme je v podstatě beze změny v českých i slovenských slovnících. Že by si někdo nedal práci na vlastní názor?

Žáková podala přesvědčivý výkon, který provázely technická brilance (čistě zvládla i rychlé pasáže ve vysokých polohách) a citlivě modelované hudební fráze. Její hra se vyznačovala kultivovaným, sametovým tónem. Dynamické odstínění bylo spíš jemné a decentní, mladá cellistka si vedla dobře i v souhře s orchestrem.

Bella Adamová má oproti ostatním účinkujícím za sebou už první větší zkušenosti. Vydala sólové pěvecké album s hudbou soudobého německého skladatele a hostovala na několika operních scénách. Její medově zbarvený hlas se profiluje jako mezzosoprán, ale zvládá přesvědčivě i altové hloubky, což se potvrdilo nejprve ve dvou písních Johannesa Brahmse. Obě Adamová zazpívala s vroucným výrazem a stylovostí.

Velkou oporou jí byla také skvělá hudební spolupráce violisty Marka Šumníka a Alexandra Starého. Pánové provedli své party s bravurně a s osobním prožitkem. Adamová se na pódium vrátila ještě jednou, aby zazpívala písně na básně Friedricha Rückerta od Gustava Mahlera. V těch bylo naprosto zjevné, že jde o její srdeční záležitost, s níž „dýchá“ a souzní už delší dobu. Její procítěný zpěv nepostrádal filozofický nadhled a vystihl charakter i ráz jednotlivých písní.

Na klarinet se představila Gabriela Matoušková, která pro svůj debut s Janáčkovou filharmonií zvolila První rapsodii pro klarinet a orchestr Clauda Debussyho. Přiznám se, že její hra mne ze všech účinkujících zaujala nejvíc. Matoušková potvrdila, že impresionistické hudbě rozumí a její výkon se vymykal nádhernou uvolněností. Klarinetistka si pohrávala s rytmem a kouzlila s hudební barvou. Právě tónomalba a její tvarování jsou pro správné vyznění Debussyho hudby naprosto klíčové. Matoušková tak povznesla svůj výkon na úroveň osobité hráčské interakce, která je důležitá pro osobnostní rozvoj umělce.

Závěr koncertu patřil klavíru. Anna Gaálová přednesla oblíbený Koncert pro klavír a orchestr č. 1 Sergeje Prokojfeva. Na její hře mne nejvíc upoutal její spontánní projev. Málokdy se u tak mladých interpretů vídá, že se na pódiu chovají naprosto uvolněně a dokážou si hru užít. Pojetí Gaálové bylo svěží a v několika chvílích se jí dokonce v obličeji zrcadlil šibalský úsměv, který Prokofjev otiskl do svých tónů. Po hudební stránce mohl být její výkon rytmicky ukázněnější v souhře s orchestrem, přesto však mladá klavíristka zahrála velmi pěkně.

Koncert mladých interpretek s Janáčkovou filharmonií byl půvabný. Potěšil pestrou dramaturgií, variabilitou a opravdu pečlivou přípravou všech zúčastněných. Výborně hrající Janáčkova filharmonie pod taktovkou Iwasakiho šla všem účinkujícím na ruku a byla jim velkou oporou. Nastudování japonského dirigenta se vyznačovalo dobrým muzikálním cítěním a solidním přehledem. Mladé dámy si své vystoupení po všech stránkách ohlídaly a představily se v nádherných, barevně kontrastních šatech. Když někoho práce baví, je to vždy radostné a povznášející.

Fotografie: Martin Straka