Ostravan.cz – Filharmonie zabodovala: Tak krásně pojatý Mozart už v Ostravě dlouho nezazněl
www.ostravan.cz 26.2.2016
Janáčkova filharmonie zabodovala na čtvrtečním koncertu v Domě kultury města Ostravy. Francouzský pianista Jean-Efflam Bavouzet se představil jako ideální interpret hudby Wolfganga Amadea Mozarta, od jehož narození letos v lednu uplynulo rovných 260 let. Provedení řídil hlavní hostující dirigent Janáčkovy filharmonie Michail Jurovskij. A jeho nastudování a výkon filharmoniků si v závěru vysloužily oprávněně potlesk vestoje.
Hravost a imaginace ten večer ještě nebyly u konce s dechem. Francouzský pianista zahrál Koncert pro klavír a orchestr č. 18 B dur K 456 W. A. Mozarta. A přistoupil k tomu tak kongeniálně, že ho publikum nechtělo pustit z pódia a musel přidat ještě další dva přídavky. Co bylo na interpretaci francouzského pianisty tak výjimečné?
Bavouzet zaujal neobyčejně barevným úhozovým rejstříkem, který se až zázračným způsobem proměňoval podle povahy a charakteru témat. Také jeho dynamika byla noblesní, připomínala jemné hedvábí, peříčko, do kterého se jemně foukne. Pasáže, figurace a běhy sólového partu Bavouzet podal s hravostí, výrazovou lehkostí, jako by se uvnitř duše smála. Andante un poco sostenuto druhé věty naopak zdůraznil jako myšlenkové centrum celého koncertu.
V Allegro vivace závěrečné věty pianista potvrdil svůj nevšední talent k interpretaci Mozartovy hudby. Během poslechu si nešlo nevšimnout i zjevných vnějších souvislostí. Bavouzet připomínal rakouského mistra i typově: v obličeji mu to hrálo úsměvem, během hry však nedal najevo přehnané city. Tak krásný Mozart v Ostravě nezazněl velmi dlouho.
Dovolte malé dirigentské zastavení. Pan Michail Jurovskij. Postarší pán, kráčející ztěžka k dirigentskému pultu. Opírá se přitom o hůl, jeho pohyby jsou vláčné a jakoby unavené. Položí dlaně na zábradlí dirigentského stupínku, zdá se, že na něm chvíli visí celou vahou. Pak se zkoumavě podívá na publikum a pomalu se ukloní hlavou. Otočí se k orchestru a přehlédne jej. Najednou rychle zavelí nástup a od toho okamžiku bezpečně, nikdy ne monotónně tvaruje hudební projev orchestru.
Brahmsova Symfonie č. 4 e moll op. 98 je mistrovské dílo. A vůbec není lehké, vtělit jí ten správný spád, stavbu a celkové pojetí. Nastudování však mělo perfektní atributy. První věta symfonie Allegro non troppo, přinášející monumentální osmitaktové téma, některé dirigenty svádí k patetičnosti. Ne tak Jurovského. Energické tempo a zajímavá tektonická výstavba přinesly nečekané detaily v sonátovém provedení, ale také v pasážích klarinetů, primů a fagotů věty druhé.
Úchvatné Allegro giocoso třetí věty s oslnivě invenčním tématem, vystihl orchestr pod Jurovského taktovkou s bravurním rozmachem a přesnou hrou šestnáctin i triol. Vrcholem byla, je a bude věta čtvrtá.Allegro energico e passionato je ciacconou s 30 variacemi nad ostinátním tématem v basu. Jurovskij vytáhl z orchestru vše potřebné: velkolepou dynamiku, vynikající instrumentální výkony a skoro až progresivní zvukovou barvu, která kontrapunktické formě slušela.
Brahmsovy symfonie mohou i v jednadvacátém století vyznít jako neobyčejně moderní a přitažlivé skladby. Je k tomu třeba obrovská míra hudební empatie, zkušenosti a velmi kvalitní orchestr. Zdá se, že filharmonici se s Jurovským skrytou hudební telepatií nalezli a kráčeli ten večer hudebně společně.