V pondělí 13. listopadu 2023 hostila Janáčkova filharmonie Ostrava ve svých prostorách světoznámou klavíristku Olgu Kern, jež si pro svůj koncert připravila program, zaměřený výhradně na dílo Sergeje Rachmaninova.

Do letošního Cyklu klavírních recitálů JFO byl včera zařazen koncert Olgy Kern, klavírní pedagožky a virtuózky světového renomé, jejíž vystoupení vyvolalo velká očekávání. Tato rusko-americké interpretka, jež sklízela úspěchy již v raném dětství (jen na okraj připomeňme, že první výhru ve své kariéře získala v 11 letech právě v České republice na soutěži Concertino Praga), dosáhla definitivního světového věhlasu v 27 letech získáním ceny zlaté medaile v prestižní soutěži Vana Cliburna v Texasu, čímž se jí podařil dvojnásobný úspěch – za posledních 50 let byla jedinou ženou, která tuto soutěž vyhrála. Od té doby se stala laureátkou řady dalších soutěží, obdržela mnoho významných ocenění, přijala post umělecké ředitelky Mezinárodní klavírní soutěže Olgy Kern či ředitelky festivalu komorní hudby ve Virginii. V současné době se vedle neutuchající koncertní činnosti věnuje pořádání mistrovských kurzů a od září 2017 rovněž působí pedagogicky na klavírní fakultě prestižní Manhattan School of Music.

Pro koncert v Ostravě si Olga Kern připravila doslova klavírní maraton, věnovaný výhradně osobnosti a dílu Sergeje Rachmaninova, nadčasového ruského skladatele, dirigenta a klavírního virtuóza, s nímž je pianistka určitým způsobem také osobně provázána (sám Rachmaninov totiž doprovázel na klavír při koncertním provedení svých písní několikrát její babičku, mezzosopranistku Věru Pušečnikovou). Ve svém recitálu, který Kern koncipovala jako připomínku 150. výročí Rachmaninova narození, mu vzdala hold nejen jako skladateli, ale také jako velkému klavírnímu mistru, jemuž jeho umění pomohlo v roce 1917 finančně zajistit v exilu celou rodinu.

V omračujícím projektu, jenž koncipovala Kern tak, aby zachytila tvůrčí bohatství jeho díla, provedla ostravské posluchače skladbami, jež reprezentují jednotlivé etapy Rachmaninova uměleckého vývoje. Večer otevřely tři koncertní etudy z cyklu Études-tableaux op. 33 a Études tableaux op. 39, ve kterých klavíristka naznačila, v jaké technické a výrazové bravuře se celý program ponese. Po sérii preludií, v nichž se Rachmaninov vyznal ze zaujetí pro tuto formu i pro dílo jejich slavného tvůrce Chopina, následovala hlavní skladba první poloviny koncertu – Sonáta pro klavír č. 2 b moll op. 36, která je časově i motivicky propojená nejen s monumentální sborovou symfonií Zvony, ale také s Klavírním koncertem č. 3 d moll, a kterou sám skladatel podrobil v roce 1931 rozsáhlým úpravám. Především v procítěné interpretaci temné emocionality druhé věty (Non allegro), která následovala po zvukovém gejzíru věty první, prokázala klavíristka, že tento skladatel je skutečně její srdeční záležitostí.

Do úvodu druhé poloviny koncertu, kde interpretka již zcela odhalila svůj temperamentní styl, jemuž dominuje především technická suverenita, až neohroženost, zařadila tři kratší, ale neméně náročné skladby. Mezi nimi budiž vyzdviženo Presto e moll č. 4 ze Šesti hudebních momentů op. 16, které je i díky náročné figuře v levé ruce reminiscencí dramatické Chopinovy Revoluční etudy. Těžištěm této části koncertu se staly Variace na Corelliho téma op. 42, jež představuje skladatelovu tečku za jeho tvorbou pro sólový klavír. Dílo, které patří k jeho nevýznamnějším klavírním skladbám, sestává z dvaceti variací a finální kódy, v nichž je původně barokní téma rozvíjeno v polohách od patetických vzdechů, přes jiskřivé či bouřlivé pasáže až po temně chromatickou codu.

Po závěrečné části, věnované Rachmaninovým transkripcím, které i přes svou osobitou úpravu zachovávají ducha originálu, a virtuózní Polce de W. R. (iniciály odkazují na jméno jeho otce Vasilije Rachmaninova), následoval nadšený potlesk posluchačů, kterým si vestoje vymínili ještě dva přídavky – Rachmaninovo Preludium cis moll a jeho transkripci Letu čmeláka od N. A. Rimsky-Korsakova.

Ve svém recitále nepřiblížila Olga Kern publiku „pouze“ Rachmaninovu hudbu. Zprostředkovala jim také dechberoucí klavírní virtuozitu, kterou ruský umělec oplýval a jež je vlastní také této interpretce. Přestože na pódium vplula v úvodu večera v nádherné éterické černozlaté róbě, od prvního tónu nenechala nikoho na pochybám, že za jejím jemným vzezřením doutná vulkán omračující energie, která z její hry tryskala až do poslední minuty celého koncertu.

Zdroj: Recenze převzata z webu operaplus.cz, 15. 11. 2023, autor Blanka Hrubá, foto Martin Straka.