„Publiku byla představena kompozice skladatelky Elišky Cílkové, která získává ocenění nejen jako skladatelka, ale také jako dokumentaristka.“

„Dirigent udržel niterný svět skladatele a charakter původního Smetanova kvartetu, současně však využil potenciál symfonického orchestru.“

„Koncert poskytl komplexní hudební zážitek.“

Ve čtvrtek 11. dubna si mohli posluchači Janáčkovy filharmonie v Ostravě vyslechnout ve světové premiéře další z autorských skladeb vytvořených na objednávku k letošnímu jubilejnímu sedmdesátému výročí orchestru. Poslední koncert Symfonického cyklu A doplnily Písně o mrtvých dětech Gustava Mahlera a Smyčcový kvartet e moll č. 1 „Z mého života“ Bedřicha Smetany v úpravě pro orchestr.

Celý večer řídil renomovaný polsko-ruský dirigent Andrey Boreyko, který se prosadil svou schopností vnášet do interpretace hudby hloubku a emotivní sílu. I přes nemoc zamýšleného sólisty Ivána Paleyho se podařilo zachovat původní program a nahradit pěvce barytonistou Paulem Arminem Edelmannem, který s ostravskou filharmonií spolupracoval poprvé.

Publiku byla ve světové premiéře představena kompozice Odstíny záře skladatelky Elišky Cílkové, která získává ocenění nejen jako skladatelka (např. cena Musica nova), ale také jako dokumentaristka (Cena Silver Eye). Autorka vycházela z práce s tzv. tonálními jádry a teoretických pojednání Freda Lerdahla, který vedl její výzkum na studiích na Columbia University. Skladba je spjata s autorčinou osobní zkušeností s prostředím neonatologie (komplexní obor zabývající se předčasně narozenými dětmi) a celkově s bytím člověka. Nastudování snad pomohl i fakt, že Andrey Boreyko je zastáncem a propagátorem soudobé hudby. Autorčina manipulace s harmonickými strukturami a pohrávání si s nimi vytvořila poutavé hudební struktury. Zjednodušením struktur dosahuje skladatelka jasnosti, transparentnosti a jisté prosvícenosti. Pohyby přes jednotlivá jádra byly plynulé, na některých místech byly možná rozvleklé pasáže, avšak skladba přinesla gradaci, napětí a rozřešení. Zajímavým se mohlo zdát pro posluchače použití moderních technik a jejich interpretace zejména v dechové sekci. Díky práci smyčců si posluchači opravdu mohli místy představit světelné záblesky. Ani dnes nejsou soudobá díla přijímána početným zástupem posluchačů, možná kvůli nepochopení a nedostatečnému popisu obsahu. Při této skladbě jsme však v sále mohli postupně zaznamenat zájem, napětí a následné uvolnění. 

V návaznosti na lidský život program pokračoval Mahlerovými Písněmi o mrtvých dětech, zkomponovány na texty Friedricha Rückerta. Jedná se o cyklus pěti písní, působivé a dojemné dílo, které nejenže vyjadřuje konkrétní emocionální zkušenost s konkrétními ztrátami, ale také oslovují univerzální lidskou bolest a zármutky spojené se ztrátou blízkých. Pojetí Janáčkovy filharmonie a dirigenta Andreye Boreyko bylo naprosto srozumitelné. Paul Armin Edelmann dokázal díky rozsahu zvuku a různým barvám hlasu vyjádřit rozdíly ve škále emocí obsažených v písních od smutku a ztráty přes nostalgii, naději a rezignaci. Zároveň nic z toho nevypadlo nuceně a přehnaně a interakce s orchestrem přinesla společně dosaženou autenticitu.  Místy orchestr zpěváka překrýval, posluchači však jistě ocenili původní znění písní včetně jejich překladů uvedených v programu. Andrey Boreyko vedl orchestr v souladu se sólistou od intimních a subtilních momentů po dramaticky vypjaté vrcholy a dovolil posluchačům ponořit se do hlubokého světa Mahlerovy hudby.

Zdá se, že celá dramaturgie koncertu obsahově souvisela se zrozením, bytím, odchodem a různými aspekty, které s tím souvisí. Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“ od Bedřicha Smetany je další hlubokou výpovědí. George Szell byl vynikající maďarsko-americký dirigent a klavírista typický úctou k původních záměrů skladatele. Jeho úprava tohoto díla nabízí posluchačům nový a obohacující zážitek. Kompozice je osobní zpovědí skladatele o jeho vlastním životě. První věta (Allegro vivo apassionato) přinesla energii a jistou vášeň. Druhá věta (Quasi polka) atmosféru odlehčila a rozradostnila. Naopak třetí věta (Largo sostenuto) zasáhla hloubkou a smutkem a následný triumf a oslavování života vygradovala věta čtvrtá (Vivace. Meno presto). Celkově dílo zdůrazňuje dramatické a emotivní prvky díla, zatímco zachovává jeho intimní charakter a osobní význam pro skladatele. To vše zachoval orchestr pod vedením Andreye Boreyka také tento večer. Dirigent udržel niterný svět skladatele a charakter původního kvartetu, současně však využil potenciál symfonického orchestru k vytvoření bohatého a dynamického zvuku. Boreyko byl citlivý k emocionálním nuancím díla a vedl orchestr k senzibilnímu a expresivnímu provedení. Orchestrální sekce byly vyvážené, vyzdvihoval různorodé textury a barvy, jeho gesta byla intenzivní a strhující a dosáhl vyrovnaného a soustředěného zvuku. 

Celý večer by se dal popsat jako hluboký a intenzivní. Koncert poskytl posluchačům komplexní hudební zážitek, který zahrnoval širokou škálu emocí a nálad. Uvedená díla nabízí zamyšlení nad různými pohledy na život, smrt a lidské racio. Takto kontrastní kombinace děl mohla nabídnout jedinečný pohled na lidskou existenci – od temných a tragických stránek až po radostné a oslavující okamžiky. 

Zdroj: Recenze převzata z webu klasikaplus.cz, 16. 4. 2024, autor: Tereza Zbořilová, foto: Maxim Bajza