Pro některé skladba, bez které se české Vánoce prostě neobejdou, pro jiné dokolečka omílané dílo, které ani sám Ryba nepovažoval za podstatné a více si vážil svých jiných kompozic. Jenomže pro většinu české veřejnosti Česká mše vánoční prostě k této tradici patří. Dosvědčil to i páteční koncert, který byl beznadějně vyprodaný a přilákal do Domu kultury města Ostravy i mnoho mladých lidí.

První polovinu koncertu zahájila kompozice klasika 20. století Benjamina Brittena. Skladatel, který ve své hudbě dosáhl unikátní osobitosti a srozumitelnosti, napsal svou kantátu Ceremony of Carols za II. světové války během plavby lodí ze Spojených států do Anglie. Dílo zahájil Koncertní sbor Permoník překvapivě. Úvodní chorálové Procession se nejprve ozvalo za zády posluchačů. Následně se objevily sboristky, každá dvojice nesla v rukou svíčku a kráčela pomalu setmělým prostorem sálu na pódium. Magická atmosféra nevyprchala ani v dalším průběhu kompozice.

Sbormistryně Martina Juríková vedla vokalistky k soustředěnému a brilantnímu výkonu, v němž se zrcadlily osobní nasazení, soudržnost a poctivá příprava. Jednotlivé části Brittenovy kantáty Juríková obohatila specifickou choreografií. Veškeré změny v rozestavění sboru probíhaly pružně a s přesností. Některé sboristky se představily také v sólových úlohách. Fascinující byly čisté sopránové výšky mladé zpěvačky, v jednom z následujících čísel zazněl i obdivuhodně zvládnutý vokální duet. Sbor jako celek zaujal pečlivou výslovností a přesnou intonací. Po dynamické i agogické stránce se jednalo o naprosté vystižení charakteru a atmosféry díla, které je plné magického tajemství, radosti a hravosti.

Kantátu Benjamina Brittena doprovází pouze jediný nástroj – a sice harfa. Hovořit pouze o doprovodu by však bylo nemístné. Jedná se o part výsostně stylizovaný, složený z četných akordických rozkladů, rychlých arpeggií, flažoletů a podivuhodných souzvuků s rafinovaně rytmizovanou melodikou. Harfistka Kateřina Bendová zahrála part naprosto skvěle. Sluší se vyjádřit velkou poklonu jejímu přesnému, sofistikovanému výkonu, který se nesl v maximálním souznění se sborem. V sólovém instrumentálním Interludiu se její harfa skutečně rozezněla jako královský nástroj a harfistka získala spontánní potlesk elektrizovaného publika.

Závěr Ceremony of Carols skončil stylově, za zvuků úvodního chorálu, postupným odcházením. Byl to jeden z největších zážitků, který doložil, že vánoční mystérium může skvěle evokovat také soudobá kompozice. Koncertní sbor Permoník se sbormistryní Martinou Juríkovou se Brittenovy skladby ujal iniciativním způsobem, který by stál za zvukový záznam.

Druhou polovinu večera vyplnila Rybova Česká mše vánoční. Na pódiu se sešlo obrovské obsazení: Koncertní sbor Permoník doplnil Sbor přátel zpěvu Permoník a čtyři sólisté.

Rybova mše v sólových partech častěji preferuje mužské hlasy. Dialogické i sólové party pastýře a mistra zazpívali Josef Moravec a Michael Kubečka. Tenor Moravce se dynamicky i barevně krásně vyjímal, byl čitelný a nosný. Michael Kubečka potěšil svým kultivovaným a znělým barytonem. Také on podal dobrý výkon a dva méně jisté tóny vyvážil svým nasazením a prožitkem.

Sopránový part zazpívala Lucie Silkenová, která zaujala sytým, dramaticky pronikavým hlasem s velkou výrazovou silou. Alt další sólistky Jany Kubicové má nádhernou barevnost, ve společném duetu s Moravcem její hlas místy zanikal, prosadil se však v jiných momentech.

Janáčkova filharmonie a oba spojené sbory z Karviné rozezněli Rybovu mši s nadhledem, pohodou a profesionalitou. Důležitý varhanní part elegantně ztvárnil Pavel Rybka, který k mému překvapení nebyl uveden ani v programu. První polovina koncertu měla magické kouzlo, druhá se nesla v atmosféře nevázané radosti a hřejivé srdečnosti. Pohodová nálada se celkem pochopitelně přenesla i na publikum, které vyprovodilo umělce z pódia nadšeným potleskem vestoje. Vánoční koncert Janáčkovy filharmonie byl zakončen zpěvem koledy Narodil se Kristus Pán, v níž spojili své síly všichni, kteří tam zavítali.