Vánoční koncert Janáčkovy filharmonie letos provázela díla hudebních romantiků. Skladby Petra Iljiče Čajkovského a Nikolaje Rimského-Korsakova ve čtvrtek zazněly pod taktovkou polského dirigenta Lukasze Borowicze. Sólistou večera byl anglický violoncellista Raphael Wallfisch.

Během svátků máme kromě vedle tradic, zvyků a obyčejů možnost ohlédnout se za uplývajícím rokem. Není špatné, položit si otázku, jaký vlastně byl. Rok strávený s Janáčkovou filharmonií byl docela divoká jízda. Orchestr prošel turbulentními změnami a uchýlil se do Provizoria, jak je překřtěn prostor bývalého kina Vesmír, v toužebném očekávání nového a důstojného zázemí. Kdo chodí na Janáčkovu filharmonii dlouhodobě, nemůže nevidět, jak se její umělecký profil proměnil. Jak se otevřel i lidem, kteří se nepovažují za skalní fandy klasické hudby. Jak přirozeně a s nadhledem přijal nové interpretační výzvy, které filharmoniky přivedly třeba k popové, elektronické a rockové hudbě.

Dramaturgie JFO není jednotvárná a vedle kultovních, crossoverových či osvědčených titulů dokáže překvapit i zapomenutými poklady. Něco podobného přichystali strůjci vánočního koncertu také na čtvrtek večer, kdy se na pódiu rozezněl nejprve Květinový valčík z baletu Louskáček Petra Iljiče Čajkovského. Úvod elegantní a šarmantní i díky nadýchaným melodickým frázím a prokreslené dynamice, která plynula z lahodné interpretace filharmoniků pod taktovkou Lukasze Borowicze.

Čajkovskij byl v hledáčku vánočního koncertu i ve druhé skladbě, kterou přišel zahrát violoncellista Raphael Wallfisch. Britská violoncellová legenda si ovšem připravila pro publikum dvě překvapení. Wallfish pozdravil nejprve jako pravý anglický gentleman česky a řekl, že ještě před Variacemi na rokokové téma zazní dvě krátké skladby od Alexandra Glazunova a Nikolaje Rimského-Korsakova. Milá pozornost a hudba nenáročná a oddychová.

Poté už se rozezněly jedny z nejpůvabnějších variací violoncellové literatury od Petra Iljiče Čajkovského. Podání Wallfische mělo ty nejlepší přívlastky: líbezný, plný a sametový tón, rytmická jistota a pevná logická výstavba frází provázely jeho provedení od prvních tónů. V jeho hře publikum mohlo číst obrovskou zkušenost a provázanost s dirigentem a orchestrem. Bylo to pojetí překvapivě hravé a radostné, nechyběla mu energie a chuť sdílet ji s publikem. Některé technicky svízelnější pasáže sice Wallfischovi občas činily potíže, ale nebylo to nikdy na úkor požitku z jeho vypravěčsky poutavého a smyslově opojného přednesu.

Příští rok oslaví tento violoncellista své sedmdesáté narozeniny. Zahrát tak náročnou skladbu podobným způsobem a v tomto věku si zaslouží velký respekt. Poznámka na okraj: moc se mi líbilo, jak si britský umělec druhou půli večera přišel vychutnat mezi diváky tentokrát v roli posluchače. To nebývá běžné, krásná to ukázka, že si britský gentleman dokáže koncerty užít naplno a bezezbytku.

Mluvili jsme o tom, že filharmonie umí překvapit neotřelou dramaturgií svých koncertů. Je tomu skutečně tak. Dala by se do omrzení opakovat oblíbená „Rybovka“, která zaručeně naplní peněženky organizátorů, jakož i koncertní sály a sakrální památky. Janáčkova filharmonie si slavnou mši Jakuba Jana Ryby zahrála v minulosti mnohokrát, možná proto tentokrát zvolila skladbu jinou, téměř neznámou. Příběh vánoční Nikolaje Rimského Korsakovova je suitou ze stejnojmenné opery, která bohužel nebývá příliš často uváděna. Narovinu přiznám, že mne kompozice ruského mistra naprosto ohromila.

Pohádková atmosféra v kontrastu k dramatickým zvratům, pestrobarevná harmonie, úchvatné instrumentační efekty a sugestivní melodika s příchutí východní hudby i lidového koloritu. Hudba Nikolaje Rimského-Korsakova měla v podání Janáčkovy filharmonie dravý spád i líbezné fantazijní kouzlo. Rozhodně jde o mistrovské dílo, které někdy znělo neuvěřitelně nadčasově, připomínajíc filmové partitury Johna Williamse. Z celé řady vynikajících instrumentálních výkonů bych rád vyzdvihnul jednu z flétnistek, která ztvárnila svůj sólový part znamenitým způsobem. Hra Janáčkovy filharmonie zapůsobila svou precizní souhrou, stylovou jistotou a krásným zvukem. Pojetí Lukasze Borowicze hovoří o tom, že tento přední polský dirigent vnímá hudbu jako možnost vyprávět příběhy. A příběhy jsou to, co určuje naše životy.

Z koncertu Janáčkovy filharmonie odcházeli lidé domů podle všeho spokojení. Kéž by tento příběh měl šťastné pokračování. Přeju to všem lidem z celého srdce.

Zdroj: Recenze převzata z Internetového deníku pro umění a kulturu Ostravan.cz, 23. 12. 2022, autor Milan Bátor, foto Martin Kusyn.