Ostravská filharmonie má nového šéfdirigenta. Je jím Vasilij Sinajskij – umělec řadící se k předním ruským dirigentům, který do této doby působil například v BBC Philharmonic Orchestra, v Lotyšském národním symfonickém orchestru, v Symfonickém orchestru v Malmö, v Moskevské filharmonii a v neposlední řadě byl šéfdirigentem a hudebním ředitelem Velkého divadla v Moskvě. Jako šéfdirigent Janáčkovy filharmonie Ostrava se představil ve čtvrtek 1. října 2020.

Pro svůj první, inaugurační koncert zvolil repertoár, kterým dal jasně najevo, že jeho doménou je nejen ruská hudba, ale i díla klasických evropských velikánů. Večer tak patřil Richardu Straussovi a mágovi ruské hudby Igoru Stravinskému. Oběma je blízká hudba, která líčí dravou podstatu lidského nitra a obrací se k živočišným instinktům.

Tanec sedmi závojů Richarda Strausse z opery Salome evokuje divoké a nízké pudy, kterými chce titulní princezna vymámit z nevlastního otce hlavu Jana Křtitele. Dirigent nasadil od počátku dravé tempo a pomalým částem dal napětí, které gradovalo accelerandem do efektního závěru. Straussem se pokračovalo i ve druhé skladbě. Jeho Čtyři poslední písně –  Frühling (Jaro), September (Září), Beim Schlafengehen (Při usínání), Im Abendrod (Ve večerních červáncích) – přednesla královna zpěvu Kateřina Kněžíková. Její hlas měl krásnou hloubku, od prvních tónů, které jsou v hluboké poloze a které jí překvapivě zněly, vedla pěveckou kantilénu v chvějivém napětí a její tóny měly měkkou kulatost a svítily. Do projevu dala oduševnělý výraz a zasněnost, postupně vedoucí k prozření. Byl to jedinečný výkon, jakých slýcháme málo.

Po přestávce zaznělo Svěcení jara Igora Stravinského. Ikonické dílo ruského skladatele, který se proslavil zejména hudbou k baletům Sergeje Ďagileva. V Obrazech z pohanské Rusi přivedl na jeviště živočišnost, která pobouřila tehdejší publikum. Dnes si v díle ceníme jeho pudovou agresivnost, vyjádřenou především ostrou a rychle střídanou rytmizací, nepravidelnými akcenty, ale i neobvyklými harmonickými atonálními postupy. K závěru se stále zrychluje metrum a dynamické nárazy až k finální extázi.

Vasilij Sinajskij vedl orchestr přesnými a úspornými gesty, až asketicky, bez afektu a s přísnou kázní. Zvolil ostrá tempa a dal vyznít barevnosti instrumentace, takže orchestr zněl daleko dynamičtěji a plastičtěji, než jsme byli u něho zvyklí a hráči dávali do výkonu maximum soustředění a napětí. Bylo to efektní, přitom velmi ukázněné a sevřené provedení. Zdá se, že s novým šéfdirigentem nastoupila i nová éra orchestru, který má naději vyrůst v exkluzivní hudební těleso.